Červený drak

Co k tomu napsat? Prostě Mann, to mluví za vše. HUDBA: The Reds, Michel Rubini - úchvatný osmdesátkový zvuk zvukových ploch! Atmosférické rozzvučelé klávesy (Klaus Schulze), občas s elektronickými perkusemi, sem tam nějaký song. Mannův soundtrack jak má být! (14.08.2009)

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“ na druhé i patřičně silné, od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

Tak tohle tak úplně nevyšlo. Počátky geniálního filmaře Michaela Manna jsou alespoň v Lovci lidí oproti jeho současným projektům silně neatmosférické. Utahaná kriminálka s mizerným napětím sleduje agenta FBI Willa Grahama, který se vydává po stopách rituálního vraha likvidujícího za úplňku celé rodiny a k dopadení mu má pomoci jiná hyena – za katrem sedící labužník Hannibal Lecter. Pokud dnes leckdo Mannovi vyčítá, že své filmy „přerežírovává“, tak tady jakoby usnul na vavřínech. Tísnivý thriller podle slavného stejnojmenného románu Thomase Harrise má alespoň nálepku, že vznikl jako první, jenže třeba oscarové Mlčení jehňátek je úplně jiná liga, i rutinér Ratner se v remaku (2002) s látkou vypořádal mnohem lépe. (16.05.2010)

V 80. rokoch nebol divák ešte zrelý na takto pojatú kriminálku. Dusno a ponurosť tohto prepisu známeho románu zrejme spôsobili, že snímok v Amerike prepadol. V kinách vtedy vládli kulturisti a v televízii MIAMI VICE ( rovnako od Manna ) a tak pre tento ( takmer ) špičkový thriller nezostalo v diváckych peňaženkách miesto a pre ich intelekt záujem. (06.07.2017)

„Have you ever seen blood in the moonlight, Will? It appears quite black.“ Nelze nesrovnávat. SuperMann z planety syntezátorů převálcoval o 16 let mladší mainstreamové dílo nevynalézavého Ratnera svými nejsilnějšími zbraněmi. Působivý vizuál, tradičně propracovaná psychologie postav, údernější závěr a hlavně Petersen, který v roli Willa Grahama hravě předčí Nortona. Doktor Hannibal Lecter, co se kdysi jmenoval Lecktor, si tak může Brettovým mozkovým lalokem v klidu ozvláštnit recept na pomazánku.. (24.03.2010)