Nemocnice na kraji města

Dietlův majstrštyk. Bohužel, tragický okamžik, tedy zcela nečekaná (a předčasná) smrt Karla Högera, původního představitele primáře Sovy, se nad celým seriálem vznáší jako prokletí. A přestože se Ladislav Chudík snaží, seč může, ta role – věkem, charakterem i osobním charizmatem – byla psána Högerovi na tělo a jedině on ji mohl vycizelovat do nejmenších detailů. Herci Högerova formátu jsou, bohužel, alfou a omegou každého díla, sebevíc milovaného a obdivovaného. (06.07.2015)

Dietlův originál, to je zábava s hereckým uměním: Štrosmajerovo dobírání si sestry Huňkové, moudra primáře Sovy, energická Bety Čeňková, cvachovitý Cvach, sebevědomý Blažej, tajemná Ina, rázovitá Fastová, hádavičná zelinářka... Pamatuji si, že při Štrosmajerově smrti jsem nechápal stejně jako šachistka Jindřiška. Při prvním sledování jsem byl ještě mladší než Jindřiška:-) Reprízování Nemocnice v porovnání třeba se současnou nováckou Ordinací asi trochu ztrácí. Problémy, které hrdinové řeší, a místy zastaralé, někdy i soudružské prostředí působí jako z filmů pro pamětníky. (09.07.2008)

Narodila jsem se v jiné době, ale i přesto mě tento seriál nadchl. Dietl svým scénářem dokonale vystihl nemocniční prostředí a spolu se špičkou herců své doby vytvořil řadu nezapomenutelných postav jako např. doktor Štrosmajer, doktor Cvach či primář Sova a tak dále. Mnoho z nich mi přirostlo k srdci (především doktorka Čeňková a doktor Štrosmajer - Milda Kopecký je prostě třída), a tak jsem po skončení dílu měla nutkání si pustit okamžitě další. Co mě však nejvíc štvalo, byly pasáže s Blažejem a Inou, kterou jsem nemohla vystát. Čunderlíková tam totiž pokaždé koukala jak chleba z tašky a scény s ní mi přišly jako naprostá ztráta času. Ani národní umělec Ladislav Chudík zde podle mě moc nezazářil, ale i přesto měla jeho dějová linka něco do sebe. Vyzdvihnout musím především hudební doprovod od pana Klusáka, který byl ze začátku velmi kritizovaný dokonce i samotným režisérem (podle mě zcela zbytečně). Za mě slušných 90 %. (20.12.2019)

Nadšení ostatních z tohoto seriálu rozhodně nesdílim. Neni to dost dobrý na to, abych to vydržel nějak pravidelně sledovat, takže mi poněkud unikaj souvislosti a vztahy mezi jednotlivými postavami. Celkově mi ale připadá jeden díl jako druhej a dalo by se to shrnout asi takhle: Doktor Sova flegmaticky pronese nějaký moudro, pak pro změnu doktor Štrosmajer pronese nějaký moudro velmi emotivně, do toho pořád přiblble se usmívající doktorka Bety Čeňková, sem tam nějakej prostřih na Gregoryho, kterej doma poslouchá nějaký hrozný kakofonie... Jedinej sympaťák je Cvach. (16.11.2006)

Nejzajímavější je na seriálu určitě hudba skutečného mistra Jana Klusáka (tehdy v nemilosti režimu), jinak jde o běžné dobové spotřební zboží, jaké na běžícím pásu (typický "papírový" jazyk) Dietl psal (to, že se v tomto případě zdánlivě vyhýbal schůzím a soudruhování považuju v dnešním kontextu spíše za minus, protože realitu dělal ještě víc jinou, než byla, vytvářel takový rádobyrealismus). Stačí jen srovnat se Sanitkou, která je dle mého dojmu mnohem povedenější (už jen v reálnosti profesního terénu). (15.07.2010)