Osvobození Prahy

Tento dvoudílný film Otakara Vávry je teda řádná kopa hnoje, je to dílo doslova a do písmene falešné jak pětikoruna. To by člověk nevěřil, jak odporným způsobem lze navádět k lásce k našim exzkurvybratrům Sovětům a překrucovat a ponižovat tak lásku k vlasti, lásku ke svobodě. Čekal jsem tu daleko větší hodnocení a jsem rád, že zdejší uživatelé mají vesměs celkem rozum. Jediné, co nemůžu pochopit, je to kvantum předních českých herců a proč to udělali, že vzali ty prašivé role. Jestliže takový starý pes Jiří Kodet v Pelíškách vykřikuje "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel" a tady podporuje sovětskou propagandu, tak to mně teda poser kotník. Dát si tento film mezi oblíbené filmy je jako zapíchnout tam rudý prapor. Nic, spálit to, zavčas, protože tento film nejen, že nestojí ani za děravý groš, ale navíc je ostudou pro český lid. odpad! (11.11.2011)

"My nekšeftujeme. Ani s cigaretama, ani s národem." Hoho, teď jsi to fakt vystihl, soudruhu, asi jako Jiří Krampol v rozhovoru, jakožto bonusovém materiálu DVD, ten člověk musí být fakt mimo... Takže: pokud se jedná o Hitlera nebo sovětský štáb, je cítit určitá autenticita, ale jakmile má jít o nějaký děj, jde všechno do hajzlu. Film nemá postavy, jen sousoší normalizací tvořená, dav si pod palbou lehá asi podle toho, jak je unaven a dojatí Pražané nosí osvoboditelům koláče, které buď za pět minut napekli, anebo týden schovávali na barikádách. Nejzajímavější je hudba Zdeňka Lišky, která, jako vždycky neortodoxní, zpětně vystihuje bizarnost obrazu. Chápu, že Otakar Vávra je bard, natočil dobré snímky a učil na FAMU, ale tyhle zhůvěřilosti jeho kladnou stránku s přehledem potápí. Ble. (19.04.2010)

Bylo zajímavé sledovat, jak se Vávrova trilogie o II. světové válce propadla až na dno rudé bažiny.   Dny zrady manipulovaly a lhaly vcelku opatrně a jen osívaly pole neorané. V Sokolovu soudruzi dohlédli, aby pole pěkně vzkvétalo a řádně je pohnojili. A v Osvobození Prahy jsme se konečně dočkali rudých žní!    První část je pak nejen co do historických faktů mimo, ale hlavně k uzoufání naprosto nudná a ani Hitlerovy poslední chvíle z letargie nevytrhnou. To, čemu dal Vávra ve Dnech zrady punc zajímavého dokumentu, v Osvobození přehnal a z aranžovaných scén s blábolícími státníky a generály udělal nedělní chvilku prózy, která se místy protáhla na pocitovou hodinku až dvě.  Postupně tedy přibývá i aranžované akce, stavění brigád i legendární boj o rozhlas, ale až druhá část a její závěr s rudoarmějci přileje trochu krve a života, byť emoce vyvolá jen jedna scéna, kde nácci vystřílí plnou místnost neozbrojených schovávajících se obyvatel.   Inu, jel jsem z kopce a jsem rád, že mám tuhle záležitost za sebou a na konci škrtám i o dno, bohužel. A rozhodně ne jen z politicko-mravních důvodů. (27.09.2023)

Na jednej strane sa mi páči približné obdobie, ktoré zahrnuli do filmu, tiež masové scény a ich pestrosť, no na druhej strane film bol akoby bez deja a upnutý akoby len okolo bojov a aj tie boje boli dosť bláznivé, také hurá do boja, no ľudia padali ako jablká zo stromu, možno aj rýchlejšie než bežne, proste dosť naivné a aj to vítanie vojakov bolo z môjho pohľadu prehnané. Tendenčnosť a taká tá ruka vtedajšieho režimu je u toho cítiť. Pre diváka to po určitej dobe nemusí byť zaujímavé, lebo to vyzerá miestami umelo, no efekty, vizuálne úpravy, to robí tento film ako tak znesiteľným. (09.06.2014)