Honza málem králem
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Jiří Korn, Naďa Konvalinková, Marie Glázrová, Jorga Kotrbová, František Filipovský, Zdeněk Dítě, Josef Kemr, Jan Skopeček, Valerie Kaplanová (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Hrdinou filmu režiséra Bořivoje Zemana je nejoblíbenější postava českých pohádek Honza, který se vydá do světa za štěstím. Ovšem není to hloupý Honza, nýbrž chytrý a veselý mládenec, který má rád lidi a nesnáší nespravedlnost, ať už se děje lidem nebo zvířatům. Netouží po království, ani po princezně, ale usiluje o prosté lidské štěstí, které se dobývá rozumem a prací. Honza nebojuje s nadpřirozenými vlastnostmi, ale s lidskou zlobou, závistí, lakotou a omezeností. (Česká televize)
(více)Recenze (307)
Dost dobrá pohádka, která má zřejmě tu nejvěrohodnější smrtku, jakou jsme měli možnost vidět. P.S. Josef Kemr rulezz! ()
„Jen ho vyžeň, sedláku, ať si táhne!“ – „Ale mlč, ty motyko hloupá, tak mu ji dej sama, když si tak troufáš.“ Poslední filmová práce klasika československé pohádky, Konvalinkovic půvabná, Nárožný (tradičně) skvělý a sekyrkovou jsem si pokaždé chtěl dát. ()
Imbecilní Jeník vychovává z dětí Muromce bez prdu sebezáchovy. Což zní na první poslech pěkně, neboť pak brzy uhynou při střetu s realitou a Vám odpadne vyživovací povinnost, ovšem pozor! Ta je oboustranná. Na stará kolena budete za nějaké ty palice, krabicák či sáček koksu svým plodům ještě vděční. ()
Pohodová rodinná pohádka s jedním z nejsympatyčtějších filmových Honzů! ()
Poslední pohádka českého pohádkového klasika Bořivoje Zemana. Neumím si představit kdo by "Hloupého" Honzu dokázal ztvárnit věrohodněji než Jirka Kornout. Bohužel asi v 50 minutě vymizí zcela nepochopitelně asi na 25 minut z plátna, což je veliký problém, protože na celé se to dobře kouká hlavně díky jeho postavě. Petr Nárožný opět vynikající.....60% ()
Je to pěkná pohádka, ale není to žádná kultovní pohádková záležitost. Rozhodně nepatřila mezi vyhledávané pohádkové kousky. Některé scény jako např. jak obere Růžičkovou o jídlo nebo jak vaří polévku jsou velice zdařilé a lehce zapamatovatelné. 60% ()
Roztomilá pohádka s rovněž šikovným zpěvákem v hlavní roli, spoustou čes.film.hvězd a naprosto výborným kapitánem král.vojska Zdeňkěm Dítětem, škoda rovněž jeho zapomenuté osobnosti....jsme hold národ nevděčníků a hloupých bezduchých ikon..!!! ()
Tohle mě moc nebavilo nikdy, ale až dnes jsem si všiml, že Korna mluví Pavlata. Jirka asi někde tančil a s Olympicem zpíval OK 225, OK chceme navádět... a na postsynchrony se, na rozdíl od jiných, vysral. A taky je mi jasné, odkud se vzal Nárožného kaprál v Čertech, se kterými nejsou žerty... ()
Krásná pohádka, která však kupodivu zůstává trochu stranou Popelky a dalších vánočních pohádek a to i ve vysílacích časech televizí. Je to asi tím, že je to letní pohádka. Pamětníci si dodnes vybaví chytlavou písničku Honzy - Jirky Korna ,,Svítí, svítí slunce nad hlavou...'' a recept na ,,sekyrkovou polívku '' od těch dob zná jistě nejedna řádná hospodyňka ! :-) * * * * ()
Sekyrková polévka, poklad pod kamením na cestě, skok o kopím, bubeník Kemr a mnoho dalších nádherných scének v nezapomenutelné, typicky české pohádce, kde Jiří Korn ztvárnil jednoho z nejlepších Honzů historie. ()
50% ()
Zlatovláska si přebarvila vlasy na černo, Konvalinková byla pěkná baba loupežníkům řemeslo nekvete. To nevíte, že princezny se nelíbají, ale má se jim naložit, co se do nich vejde? To by si pak rozmyslely všechny ty svoje nafilmované únosy draky, staleté spánky po píchnutí trnem apod. Chudáci chlapi, jak k tomu přijdou, aby pořád zachraňovali simulantky :-) Kaplanová si aspoň pořádně zatancovala, zapařila a najedla. Snad přibrala aspoň půl deka. A o Kornově polívce se Babicovi zdá každé ráno na WC.... a za princeznu pořádnou kobylu! :-) ()
Nejlepší scéna pohádky je jalk Jiří Popkorn ojebe tetku Růžičkovou.To miluju. ()
Strašně vtipný film, který se skoro pohybuje na hranici parodie - z řady klasických pohádkových motivů si dělá srandu a humor je zde na prvním místě. Nápad obsazovat do hlavních rolí pohádek zpěváky považuji obecně za úchylný (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA budiž toho dobrým příkladem), ale Kornovo hraní zde se dá ještě vydržet. Naopak Konvalinková je zde strašně zlatá - než později ztloustla, byla v mládí vážně roztomilá, a spolu s její rolí rolí Květušky v Lipského parodii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA je její ztvárnění Marjánky vzácným dokladem jejích raných hereckých kvalit. Mimochodem sekvence, v níž se převlékne za princeznu, zmokne a prchá před lynčujícím davem vesnických harantů, je neuvěřitelné psycho, které si nezadá s děsivou proměnou Carrie ze stejnojmenného hororu z r. 1976. Pozoruhodnou hereckou kreaci zde předvedla i Valerie Kaplanová, jejíž ztvárnění smrtky je nezapomenutelné (stojí za zmínku, že filmů s postavou Smrtky je překvapivě málo, osobně znám pouze DAŘBUJÁN A PANDRHOLA, LÁSKA A SMRT a SEDMÁ PEČEŤ, a v žádném z nich se neobjevil herecký představitel tak typově vhodný pro Smrtku, jako Kaplanová - ta žena se snad narodila, aby ji hrála). Při novém zhlédnutí po letech jsem u tohoto filmu málem umřel smíchy - nebýt toho Korna a pár trapných či nevtipných replik některých postav, nemělo by to k dokonalosti daleko. ()
Bohužel, tahle pohádka mě teda moc nechytla, nedávno jsem ji viděl podruhé a to bylo teda utrpení. V té době byly o dost lepší pohádky. Tohle je takové nudné, jen něco zaujme, třeba konec. Zvažuji mezi 1 a 2 hvězdou. Ale herci hráli dobře, tak budíž celkově to vidím tak na 30% = ** ()
Odvážný, chytrý a veselý Honza si žije v malé chalupě s laskavou maminkou, která rozhodne, že musí do světa na zkušenou, kde by na něj mohly čekat i princezna a půl království. I když se Honzovi moc nechce, nakonec přece jen sleze z pece a vydá se na cestu. Čeká ho řada veselých i vážných příhod. Nechybí setkání s lakomou selkou, loupežníky, smrtkou s kosou, nafoukanou princeznou, zákeřnými královskými úředníky, ale také s milou vesnickou dívkou Mařenkou. Herecky netvárný Jiří Korn, předabovaný Michalem Pavlatou, v připitomělé, přeafektované a nezajímavé pohádce Bořivoje Zemana. Upraveno dobou vzniku. 40% ()
Jirka Korn málem králem? Kto to kedy videl.... ()
Známá česká pohádka s Jiřím Kornem v hlavní roli. Tehdy měl ještě vlasy. :D Sice neurazí, ale ani nenadchne... ()
Vynikající Jiří Korn a tehdy ještě krásná Naďa Konvalinková - oba v parádní pohádce v režii Bořivoje Zemana. ()
Ze čtyř proslavených Zemanových pohádek je ta poslední zdaleka nejslabší, nikoli však zanedbatelná. Nevím o tom, že by se před tím někdo pokusil zfilmovat klasického „českého Honzu“, Zemanovo pojetí je nicméně už rovnou parodické. Lze-li to tak vůbec říci, neboť postava Honzy v lidových pohádkách je komická sama o sobě (což evidentně nepochopil Zdeněk Troška). Zemanův Honza už ale předem ví (a když ne on, ví to jeho máma), jak to v životě chodí: že musí jít do světa, rozdělit se s chudým pocestným a tak dále, až k princezně a půlce království. Jak taky jinak. Začíná tedy Honzova cesta z pece do světa k princezně a zpět (k princezně!), na níž se nám nabízí množství jeho v různých na sobě nezávislých povídačkách fixovaných kousků. Klasické fatum ale nevychází, když se chudý pocestný objevuje okamžitě po utonutí jediného pecnu chleba. Inu, příležitost pro první z Honzových kousků. V naznačeném formátu film dobře funguje, a to i s přidaným Honzovým „stínem“, Kemrovým bubeníkem. Naopak velmi výrazným kazem je v první půli neustálé vnucování loupežnických scén (proč??) a především samotný (dosti trapný) úvod – loupežníci na trhu. Úplně by stačilo setkání Honzy s nimi a jejich královské okradení. Jejich stálý výskyt naznačuje, že s nimi půjde o něco zásadního, nakonec je to ale pouhá epizodka. Že Honza na své cestě potká tu svou princeznu, která na něj čeká po návratu, to je prostě osud. Mlčící princezna s nůžkami a s dózou s mouchami je dosti zajímavá figura a pokud vím, je to jediná princezna, jejíž zadnice v negližé je vystavena divákovi. (Není mi však jasné, proč král vlastně tolik stál o to, aby mluvila.) Velmi těžce uchopitelnou je postava stařeny s kosou. Nejprve se zdá, že jde o smrtku (ve velmi zdařilé scéně v hospodě), pak je ale kompromitována jako jakási intrikánská stařena a hlavně zosobnění tmářství. Takže prostě jakási žába na prameni radostného života lidu, že jsem skoro v pokušení dát si do spojitosti s ní Kornův verš „proč mám jinde hledat NEBE, když to svoje znám“. Každopádně závěrečné přejetí kosy bohužel nelze spojovat s biblickým „kde je smrti tvůj osten?“. Když jsem u těch písní: Honzův song nekomentuji, prostě tam je jako kornovsko-honzovský refrén, v pořádku. Zajímavé jsou písně jeho budoucí nevěsty (štíhlá Konvalinková, to je jako cesta strojem času do antiky): její „Kam ten potůček...“ musí být buď původní lidovka, nebo to napsal někdo, kdo má pro lidovou píseň mimořádný cit. Primitivní čtyřverší na hlavu poráží veškeré trapné umělotiny o lásce v různých opulentních muzikálech a narůžovělých mermomocných pohádkách naší doby. A potom ten slogan „Volám stráně lesy, ty můj Honzo kde jsi?“. Zde naopak zní slovesná estetika českých 50. let, stejně jako táž obrazová estetika ve scéně, v níž se poprvé prochází ve svých květinových šatech. Jestli jsem princeznu označil za zajímavou figuru, pak tahle děvečka je jejím zajímavým protějškem, zcela v rámci onoho parodického formátu „Honza jde do světa“. Prosvítávají-li tu a tam 50. léta (ve vší nevinnosti, je-li vůbec možná), bude zajímavé srovnat ideologický koncept s onou dobou. Vždyť všechny Zemanovy pohádky artikulují vládnoucí ideologii doby (jako zvláštní případ se v tomto ohledu jeví Šíleně smutná, ale i ta je dokonale dobová, v příkrém kontrastu proti dobovosti obou předešlých). Honza je skokem od Pyšné rovnou do husákovské normalizace, spočívající namnoze v korumpování „lidu“ zdáním dobrého bydla. Tady se už nebojuje o lepší zítřky, o svržení jha, tady se neadoruje lid uvědomělý, nýbrž je ukazován lid jako nositel pohodového soukromého žitíčka, lid jako vtipný vítěz nad zaprděnými středními vrstvami (lakotný hloupý sedlák, vojáci, u nichž je hloupost jedinou konstatovatelnou vlastností, hostinský – srov. s kovářem, královská rodina jako karikatura zhýčkané aristokracie, tulenářsky spolčené s loupežníky). Lze pochválit střídmé, neokázalé, ale šik kostýmy. Toho si všímám díky souslednosti sledování se Z pekla štěstí. (K čemuž ještě vypíchnu přesvědčivě působivou zkratku „kde máte česnek? kde máte...? a kde máte panímámu?“. Něčeho takového nemůže být cukrkandlový emoční dojič Troška schopen.) Celkově mám z výsledného tvaru této pohádky, i přes solidní koncept, dost rozpačitý dojem, takže bych váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Ovšem při vzpomínce, jak velkolepě (jako dramatické dobrodružství i jako komedie) na mne působila v dětství, jak kulťácké (při neznalosti tohoto pojmu) mi tehdy připadaly některé scény (např. buben v přeplněné hladomorně) se jednoznačně přikláním k vyššímu počtu (a poskytuji tak důkaz proti Šandíkovu předpokladu). Teď už mi scény, které mě tenkrát nejvíc bavily, nepřipadají zajímavé. Naopak zmíněnou scénu s utopeným chlebem, která mě rozesmála, si z dětství nepamatuji. Poztrácení zlaťáků mě tenkrát samozřejmě velmi iritovalo, nyní ho vnímám nejen jako zcela logickou komponentu, ale i jako příhodné překročení ideového stínu (lid sbírá a velebí Honzu). Z dalšího nemohu necitovat „na můj povel: cepy cepy, klepy klepy“. Ve filmu se objevuje šifra, kterou neumím rozřešit: Jednoruký pocestný se na Honzův pokyn stane němým. Později, když je Honza uveden k němé princezně, již má přimět k mluvení, první, co v její komnatě vidíme, je jednoruká socha. Ono to je vlastně celé postaveno na "tam a zpět", nejen v motivu princezny: vždyť poztrácením zlaťáků z loupežnické truhly (přes královskou rodinu a Honzu se peníze mimo jiné dostávají k oloupeným) dostávají opodstatnění i ty přebytečné loupežnické scény. /// Dodatek: Při dalším rodičovském zhlédnutí (srpen 2012) je dojem mnohem lepší. Především je vhodné odstoupit od ideové předpojatosti. Pak se mnohé scény a dialogy jeví v jiném světle. Zábava skvělá. Dokonce momentálně lepší než při Šíleně smutné, kterou už mám dávno ohranou až k nudě. Abych se už nerozepisoval, zmíním jen namátkou: selka ve scéně se sekyrkovou polévkou. Ačkoli je tato postava koncipována jasně šablonovitě, komunikuje zde krásně životně, zcela bez ohledu na její pojetí (což je v pohádkách vzácné). A takových míst by se dalo jmenovat více. Nebo naopak Skopeček čtoucí královský výnos ("...Lhostejno koho. Někoho..."). Nebo zcela jinak: celá sekvence "květinové princezny" je prostě krásná. Atd. () (méně) (více)