Hříchy pro pátera Knoxe

Velmi pozitivní v době vzniku seriálu bylo, že došlo k opětovnému návratu k žánru kriminálního seriálu. Ovšem zpracování je v porovnání s klasickými českými seriály od „Hříšných lidí města pražského“ až po „Případ pro zvláštní skupinu“ opravdu ubohé. Výkony herců jsou velmi slabé až ochotnické. Zápletky jsou překombinované, nereálné a někdy až infantilní. Vyskytují se logické chyby a nesmysly. Konce příběhů jsou často odbyté a pouze odvyprávěné. Dobrým tahem bylo obsazení výrazné Zlaty Adamovské a Vladimíra Dlouhého, kteří vysoce předčili ostatní. Partnerské dvojice jsou často velmi nesourodé. Příkladem je Zlata Adamovská a Petr Kostka, který podlé mého názoru hrubě nezvládl svou roli jejího partnera a působí mimořádně toporně a nevěrohodně. A co říct při pohledu na v posteli zastřelené Kateřinu Brožovou a Vladimíra Brabce? Asi bez komentáře…. Zajímavé jsou odkazy na tehdejší dobové reálie, jako například tehdy všude omílaná kupónová privatizace, jejíž důsledky rozhodujícím způsobem ovlivnily životy nás všech. (04.07.2014)

...príjemné televízne spracovanie,sympatická ,všetečná Zlata Adamovská ako detektív amatér v sukni-ok-ale nemusela tam hádam vystriedať toľko mužských.....jednotlivé časti kvalita mierne kolíše-ale znesiteľné.Slušný priemer. Ako bonus dodávam,že manželkou róma v jednej časti je slovenka-síce hovorí po slovensky,ale ten český prízvuk tam uši píli-.....ale veď i po revolúcii musíme mať nejaké zastúpenie v tv programoch,vďaka i za takéto zviditeľnenie....príde ukričaná rómka hovoriaca po slovensky a reve na celý bar......hmm (30.07.2013)

60% - Naštěstí pamatuji dobu prvního vysílání, coby přímého přenosu. Nápad to byl velmi zajímavý a je třeba to brát spíše jako hru. A to hned dvojí. První hrou je hra detektivní s divákem, která spočívala v tom, že divák na konci má za úkol přijít na to, kdo byl pachatel (nebo o co tam šlo) a jaké pravidlo bylo porušeno. Hrou druhou je hra herců a celého realizačního týmu v přímém přenosu. Myslím, že je dobře viditelné, jak je s postupujícími díly aranžmá příběhu složitější a komplikovanější, jak si tvůrci víc troufají a o to větší nároky to na všechny z nich, s herci v první linii, klade. Myslím, že nikdo z nich na tuto zkušenost jen tak nezapomněl. Příběhy vycházejí ze Škvoreckého knížky Hříchy pro čtenáře detektivek, jsou pouze upravené potřebám tvůrců. Samozřejmě že vše je ovlivněno tím, že šlo o přímý přenos. Současnému sestříhanému záznamu už chybí to napětí, kdy i diváci byli zvědavi, co a jak se povede. Rád se z nostalgie podívám, ale chápu, že tomu, kdo nezažil premiérové vysílání, to nemusí nic říkat. (Jo a vzpomínám si, že zpěv Zlaty Adamovské jsem již tenkrát bral jako nutné zlo.) (25.01.2016)

1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu. 2. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat. 3. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci. 4. Pachatelem nesmí být sám detektiv. 5. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí. 6. Nesmí být použito žádného "dosud neobjeveného" jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu. 7. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned neodhalí také čtenáři. 8. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.) 9. Duchem chudý přítel detektivův, jeho Watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou. 10. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny. (03.12.2019)

Velice originální nápad, kdy diváci sami řeší zločin v přímém přenosu, je to největší a možná jediné plus tohoto televizního počinu. Realizace je z velké části křečovitá a společně s většinou nevalných hereckých výkonů výborný námět zdegradovala. Dušan Klein je při vší úctě výborný filmový režisér, ale tohoto schematu se měl chopit někdo, kdo si víc rozumí s televizní kamerou a hektickou prací ve studiu. Zlata Adamovská není typ bohémské herečky a její věčné ospalé bloumání po baru a hotelovém pokoji, kdy neustále shání cigaretu, kafe a panáka, je velice nevěrohodné a prezentovat jí jako zpěvačku a ještě vydat ze seriálu CD s jejím zpěvem, zavání až nesoudnou perverzí. Nejvíc mě baví konec, kdy jsem při režisérově monologu přilepený k obrazovce a sleduji jaké má dýmky a jaký kouří tabák. Za to přidávám půl hvězdičky. (17.05.2010)