The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
Velmi, ale opravdu velmi zajímavá výtvarná stránka, která rozhodně nebude sedět každému. Přiznávám, že s celou tou škálou barev mám menší problémy i já. Ale co je důležitejší - mnohdy psychedelická animace v žádném případě nepřebíjí poselství "Příjimací zkoušky"...A to se dá shrnout do jediného slova - manipulace. Manipulace, která je lidskou výsadou, se totiž může projevovat i skrze dobré úmysly, ale nakonec se vždy obrátí proti svému strůjci. A tak to má být. ()
Matrix tentokrát naopak. Stroj lapen do virtuálního světa vytvořeného lidmi. Stroje asi vidí svět trochu jinak a tak je i ten virtuální svět pro stroje tak trochu divný. Skvělá zápletka, místy pravda nepochopitelná. Ale to zklamání rozhodně nechápu. U mě patří Přijímací zkouška mezi Animatrixovými díly hned do druhé ligy. (První liga: Druhá renesance, Neznámé území a Detektivní příběh). ()
Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) ()
Nedělal mi ani tak ,,problém" ten samotný příběh, ale spíše to na mě působilo ,,divně" celkově. Grafika se mi tady oproti ostatním moc nelíbila (statické pozadí ano, postavy ne-e), příběh byl OK, ale... takové halucinogeny? To že je Matrix? Bylo to prostě divné. Kdybych to mohla já sama přepracovat, celou pasáž oblbování robota bych udělala úplně jinak. Rozhodně nejslabší povídka Animatrixu. ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama