PF 77
Režie:
Jaroslav BrabecKamera:
Tomáš SyselHudba:
Jan JirásekHrají:
Vlasta Chramostová, Ilja Racek, Daniela Kolářová, Martin Stropnický, Josef Vinklář, Lubomír Lipský st., Karel Dobrý, Jana Drbohlavová, Emma Černá, Jiří Langmajer, Zuzana Fišárková, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.
Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová.
(oficiální text distributora)
Recenze (70)
Jeden z těch televizních filmů, u kterých si divák nezoufá, co že se to děje s jeho televizními finančními příspěvky. Silný, realistický příběh z doby, kdy se v malém a tajně podepisovala Charta a veřejně a kolektivně velebila Anticharta. Chramostová nemohla svoji herečku, zvažující pro a proti, zahrát lépe. ()
Každý počin, který ukazuje normalizaci v její skutečné obludnosti, a nikoli jen jako kulisu k laskavým českým komediím, je potřeba ocenit. A tohle je navíc dobře napsáno, solidně natočeno a skvěle zahráno. ()
Konečne nepatetický a pravdivý príbeh z doby, ktorú si tí, čo majú vyše štyridsať dobre pamätajú. Skladám klobúk pred tými, čo mali odvahu v tej dobe niečo také ako Charta podpísať. Chramostová bez diskusie famózne.. ()
Klasická křečovitá inscenace made in ČT. Ono by vůbec bylo lepší nechat celou tu situaci s antichartou spát, nechť si diváci a fanoušci herecké garnitury sami vyhodnotí, koho mají a nemají rádi, než se v tom rýpat a hledat v tomto bezvýznamném shromáždění jakousi filosofii či vyšší principy. Zvlášť když je to natočeno způsobem, že vám jsou všichni protagonisté naprosto volní a je vám úplně ukradené, co s nimi bude. ()
Film dokonale vystihuje společenskou atmosféru v době Charty 77, kdy se na veřejných shromážděních aklamativně Charta odsuzovala, aniž by ji někdo měl možnost číst. Sám jsem jako student tehdy v neformálních diskuzích se svými kamarády tuto skutečnost kritizoval, za což jsem si vysloužil dost nepříjemný výslech v Bartolomějské na StB (skutečně jeden "hodný" a jeden "zlý" policajt), protože mě někdo udal pro údajné schvalování Charty. Přitom jsem nebyl žádný disident, ani jsem žádného disidenta osobně neznal. Umělci shromáždění tehdy v Národním divadle nebyli zdaleka jediní, kdo se této celonárodní potěmkiády zúčastnil v zájmu zachování své kariéry. Těch opravdu statečných, co Chartu podepsali nebo šířili, byla jen malá hrstka, převážná většina národa držela hubu a krok, i když svým pokrytectvím si mezi lidmi režim určitě tenkrát nijak nepomohl. Na snímku je také půvabné, že jedna z těch tehdy mála doopravdy statečných, skvěle hraje roli té, která proti svému přesvědčení nenašla odvahu k otevřené kritice režimu, zatímco spousta těch, kteří našli v sobě "odvahu" teprve po sametovém převratu, zde ztvárňuje ostatní postavy - jak jim asi při tom bylo? Skvěle napsaná inscenace, i když v závěru kvůli většímu účinku možná až zbytečně patetická. Hvězdičku dolů však musím dát za obvyklé neduhy v ČT - špatnou srozumitelnost mnohých replik, často navíc přehlušovaných zbytečně hlasitým hudebním nebo ruchovým podkresem. Rovněž těkavá kamera a bezúčelné přepínání mezi černobílým a barevným obrazem víc rušily vnímání, než by něčemu pomáhaly. ()
Pekny televizni film, ktery spis tezil ze zajimaveho scenare, nez ze zvladnute rezie. ()
Velmi výstižně pojato téma anticharty, tak jednoznačně spojeno s morálkou a lidskou důstojností. Silný příběh slavné herečky a její snaha postavit se antichartě, i když chybí odvaha. Opravdu vynikající Vlasta Chramostová stojí rozhodně za vidění! ()
Dobrý film, dobře natočený s dobrými herci. Ale to je vše. Ano, je to nadprůměr, ale že by to bylo něco tak výjimečného, jak to vypadá z hodnocení, to se mi nezdá. ()
Těžko se mi to hodnotí. Začnu čistě filmovým zpracováním. Osobně mě nezaujala nestálá kamera, která se chvíli profilovala jako dokumentární, chvíli jako televizní a chvíli jako filmová. Naopak kombinace barevných a černobílých záběrů působí věrohodně a tak nějak to k sobě pasuje. Osobně mě ale třeba nezaujal nijak zvlášť scénář. A teď k významové stránce dokumentu. A to je právě zase dilema pro mě. Jak to pojmout. Na jedné straně i hlavní herečce - tedy V. Chramostové, film zobrazuje, jak těžké to někteří lidé, a umělci zvlášť, měli. Nikdo nemůžeme nikoho odsoudit, protože jsme v té době nežili, tedy myslím generace mě a mladších, a hlavně jsme se neocitli v kůži těch, na něž bylo tlačeno a bůhví čím jim bylo vyhrožováno. Ostatně, je třeba si uvědomit, kolik i slavných herců se v Národním sešlo - Sovák, František Filipovský a vsadím se, že tam seděl i Vinklář, který se ale nemohl objevit v tomhle snímku, když hrál lékaře. Proto s nesmírným zaujetím, ale zároveň nepochopením sleduji, jak mladí lidé snadno a prakticky od stolu, odsoudí někoho, kdo měl v minulosti podepisovat Anticharty anebo vystupovat na rudých sjezdech, či nedej bože podepisovat spolupráci s StB. Nikdo z nás totiž nedokáže se stoprocentní jistotou říct, že někomu ten či onen skutečně svým jednáním ublížil nebo něco ovlivnil neodsouzením či nepodepsáním. Jistě, kdo se odvážil vystoupit proti režimu, tomu lze sklonit poklonu, ale ne každý má takovouto odvahu a hlavně nikdo z nás nemůže úplně jistě říct, jak by se v podobné situaci zachoval on, dokud v ní není, i kdyby si ji stokrát představil. Ostatně, sama herečka Damiánová se pak se obhajuje před studenty celkem pochopitelně. Na tenhle film by se měl asi podívat každý (nejen) mladý člověk a hlavně kritik současných osobností, v čele s arogantním Klusem, kteří v té době nežili, ale snadno a rychle vynášejí soudy, na které nemají právo. Vžít se do podobných lidí už je ale horší. Jak říká jedno moudro - dokud si neprošlapete cestu v JEHO botách, nevíte, co prožíval a nemůžete ho soudit. A právě proto, ač zrovna V. Chramostová není z oblíbenějších hereček, a důvod je asi prostý, když nemohla mnoho let hrát, hodnotím tento film vysoko. Na hlavní postavě se totiž jasně ukazuje, že skutečně není možné házet všechny do jednoho pytle a odsuzovat. ()
Předevčírem jsem viděl v televizi film Musím tě svést a nechápal jsem, co tak "televizně" natočený film dělal v kinech. Oproti tomu film PF 77 by si velké plátno zasloužil. Velmi silný příběh, skvělé herecké výkony, pefektní kamera i režie... ()
Nesmírně silný, působivý film. Tu dobu jsem nezažila, ale běhal mi z toho mráz po zádech... Některým lidem bych to pustila povinně. Jako léčbu amnézie. ()
Tv film Jaroslava Brabce s výbornou Vlastou Chramostovou, který hravě strčí do kapsy leckterý film uvedený v kině, většina komentářu už řekla vše co si myslím i já. 100% ()
Ve všech směrech dokonalé. "Ať zvednu ruku pro nebo proti, zvednu ji špatně." "Musíš se rozhodnout sama, co je priorita, a jakou cenu za ni chceš zaplatit." ()
Šílená sračka, kterou od dopadu nezachrání ani Míša Maurerová. Každý má právo na svoje hodnocení, ale možná by nebylo špatné, kdyby místo vzývání oné charty (kterou její "autoři" a "otcové" prosadili až na úroveň masové polské Solidarity - ačkoliv to historicky vůbec nesedí) se někdo zaměřil na soudruha svazáckého básníka Pavla Kohouta a jeho charakterové kotrmelce. Tohle, nebo třeba přítelkyně z domu smutku jsou stejně hloupé prorežimní sračky, jako jsou filmy z padesátých let, kdy - svět div se - onen Pavel Kohout začal tvořit svá "nesmrtelná" díla. A ve stejné době patřila soudružka herečka Chramostová k tomu nejhoršímu (tedy nejangažovanějšímu) v divadle a to do té míry, že taková Jiřina Švorcová proti ní byla čajíček. Nestydatost těchto lidí (jak Kohout tak třeba zrovna Chramostová) člověku vyráží dech natolik, že si skoro neuvědomí, že i po roce 1989 se točí prorežimní sračky. Jenom škoda, že to nestačil natočit Otakar Vávra..... ()
Námět mi mluví z duše, Chramostová hraje jako Paganini, jen ta režie... Nevím, proč musely dialogy v pozadí doprovázet připitomělé normalizační popíkové písně. Problém pak byl, že hercům nebylo rozumět. A neklidná kamera a "inovativní střih", jak píše BoredSeal, se k tématu taky nehodily. Musel jsem se smát. Večerní program ČT 3 je na normalizačních estrádách založený a teď jejich příznivcům pustí něco, co ukazuje jejich pravou "kvalitu". ()
Záslužný televizní počin zpracovat téma Anticharty s vynikajícím výkonem Vlasty Chramostové a zajímavou kombinací hraných a dokumentárních záběrů v režii Jaroslava Brabce. Škoda, že ostatní postavy byly jen plakátové typy, toto kontraverzní téma by si zasloužilo více pohledů než ten jeden jediný správný. ()
Výborný scénář Jeleny Mašínové a Pavla Kohouta a jasná režijní vize Jaroslava Brabce daly vzniknout na české poměry výjimečnému filmu. Režijním pojetím téměř odpovídá tezím manifestu Dogma 95 Larse Von Triera, Thomase Vinterberga a dalších, což je v zemích koruny České nevídaný přístup, navíc ve výsledku skvěle podporující tísnivou atmosféru normalizačních časů. Snímek není glorifikací lidské a občanské statečnosti Vlasty Chramostové mnoha dalších signatářů Charty 77. Naopak přibližuje kruté morální dilema, jemuž byli vystaveni mnozí sympatizanti Charty, kteří se z důvodů, jež tento film věrohodně předkládá, k podpisu nepřipojili. Film, který nesoudí a neomlouvá, jen s nekompromisním vhledem vysvětluje. O to mocněji pak v druhém, skrytém plánu vyzdvihuje sílu těch, kteří při vědomí oběti kariéry, budoucnosti své i svých dětí a s tím spojených nemalých rizik včetně vězení a společenského vyhnanství, se k podpisu Charty 77 odhodlali. ()
Vážna psychologická dráma približujúca post-normalizačnú dusnú atmosféru obdobia vzniku Charty 77. Produkcii a hercom sa darí vytvoriť celkom dobrý obraz dobovej spoločenskej atmosféry, vzťahov a závislostí. Osobný zápas so svedomím a mašinériou systému, kde jednota strany je dôležitejšia ako osobný názor jednotlivca. Využíva k tomu zaujímavú hru s obrazom a zvukom popretkávanú narážkami zo skúšanej divadelnej hry Rómeo a Júlia. Prestrihy medzi realitou a sprostredkovaným televíznym obrazom, zmeny farebného a čiernobieleho obrazu, kontrasty bežného hudobného doprovodu a avantgardnej produkcie Plastikov. Televízia je takmer všadeprítomná a zábery z rôznych programov dopĺňajú mozaiku reálneho socializmu. Škoda len, že sa produkcii nedarí udržať konštantnú úroveň a hoci väčšinou prevyšuje televízny priemer, miestami klesne takmer na amatérsku úroveň. 75% ()
Skvěle natočené, úžasné herecké výkony, vynikající film. Je důkazem toho, že ne všichni, kteří podepsali antichartu, tak učinili z vlastního přesvědčení. Vynikající připomínka pro ty, kteří tak nostalgicky vzpomínají na "zlaté komunisty". ()
Bohužel to vše byla pravda... po některých částech jsem si vzpomněl na určité popisy v knize 1984 a jímal mě děs. ()