Pán šelem

Další fantasy filmek kde očividně tvůrci neměli dost finančních prostředků. Kde exotickou černou šelmu očividně zaskočil obyčejný, přemalovaný tygr ale když nebudete brát Pána šelem přiliš vážně, nebude vám to vadit jako to nevadilo mě. Tahle vyloženě béčková conanovina mě skoro vůbec nenudila a její hrdina je vyloženě originální. Kolik fantasy hrdinů mluví s fretkami (Kódo a Pódo):)) (16.09.2008)

Film, který jsem si asi jako 9 letý kluk vybrečel u rodičů a byl tak mým prvním originálem na VHS :-). Kazetu jsem pak neskutečně ohrál a velmi dlouho čekal, než jsem film až asi ve 23 letech sehnal na DVD. Nejde o nijak strhující zážitek pro široký okruh diváků, ale osobně jsem byl Pánem šelem okouzlen a už mě to nepustilo. Svalnatý hrdina, který hledá svůj osud a pomstu doprovázený zvířecími pomocníky, tomu jsem nemohl jinak, než propadnout. Rů, Šarak, Kodo a Podo, to jsou jména, která mi zůstanou navždy v hlavě :-). Navíc, kolik fantasy filmů bylo tehdy natočeno, kolik těch minimálně průměrných?! I dnes je to žánr, kde se lepší kousky hledají jak jehla v kupce sena, když tedy myslím ty klasická epická fantasy díla, kde jsou základem kouzla a meče. Když se na film podívám dnes, tak samozřejmě vidím i druhou stránku, ale i tak nemohu hodnotit jinak. Na Pána šelem koukám ze svého pohledu, který jsem si vytvořil dávno, a už se nezmění. Jde o velmi srdcovou záležitost (s neodolatelnou hudbou Lee Holdridge), kterou pokořil až Pán prstenů. (24.04.2011)

Další z 80´ conanovek, která ale oproti jiným není ani dnes odkázaná na pouhou milosrdnou strunu nostalgie, protože i přes své nízkorozpočtové zázemí a jednoduchý děj nabízí dobrodružství, mající hlavu a patu, sympatické hrdiny (Tanya Robertsová ve slušivém mini sukýnkovém outfitu) a především disponuje obdivuhodnou schopností Dona Coscarelliho z minima vytěžit maximum (dobrá volba exteriérů, pěkně vyvedené kulisy, výborná práce se zvířaty). Skutečně bych nevěřil, že i dnes mne film bude bavit způsobem, jakým na mne působil v dětství. 75% (20.10.2010)

Dojalo mě, kolik lidí na IMDb se při hodnocení PÁNA ŠELEM nechalo přemoci nostalgií, podobně jako na ČSFD u o rok staršího SOUBOJE TITÁNů. V první polovině 80. let zareagoval Hollywood na tehdejší popularitu Dračího doupěte a dalších her na hrdiny vlnou snímků s fantasy tématikou. Po prvních vlaštovkách v roce 1981 (HAWK THE SLAYER a DRAGONSLAYER), vtrhl do kin CONAN BARBAR a tři měsíce po něm i nízkorozpočtový PÁN ŠELEM (stál necelých 5 milionů a vydělal jen 3,5) , který si v nich ale dlouho nepobyl a kultovní status získal až nesčetným reprízováním na amerických kabelových stanicích, zejména TBS. Nezávislý režisér, scenárista a producent Don Coscarelli se při psaní scenáře se svým kmenovým producentem Paulem Peppermanem jen velmi volně inspiroval stejnojmennou povídkou Andre Norton a za přispění Oscarem oceněného Kubrickova kamaramana Johna Alcotta (MECHANICKÝ POMERANČ, BARRY LYNDON, SHINNING) natočil kouzelnou fantasy pohádku, stejně vymazlenou jako jeho kultovní surrealistický horůrek PHANTASM. I tady Coscarelli zabydluje plátno pro něj typickými bizarními příšerami - meziplanetárního otrokáře Tall mana nahradil krvežíznivý kněz Maax se zálibou v dětských obětech a létající vraždící koule a zombícké trpaslíky zase hrůzní netopýří antropofágové a strážci smrti v S/M oblečcích. Stejně jako u PHANTASM, kde koule v Tall manových službách neřešily do koho se zavrtají a často tak působily spíše kontraproduktivně, i Maaxovi strážci smrti kosí všechny bez ohledu na barvy týmu a jako ve PHANTASM trpaslíky je zloduch vyrábí z obyčejných lidí. Proces jejich výroby, ve kterém hraje významnou roli pijavice umístěná uchem do mozku, je jednou z mnoha nezapomenutelných scén, které jsou Coscarelliho specialitou a kterých jsou jeho filmy plné. Film se v 90. letech dočkal dvou ultramizerných pokračování (PÁN ŠELEM 2: BRÁNOU ČASU a PÁN ŠELEM III: BRAXOVO OKO) a televizního seriálu ("PÁN ŠELEM: LEGENDA POKRAČUJE"), na kterých se ale Coscarelli nepodílel. (20.08.2005)

Kdyby Dar neuměl po zvířecím, tak je to prostě jen další fantasy hrdina s hrudníkem jako zvon, který se veze na vlně vyvolané Conanem. Základním problémem Pána šelem je jeho celková lacinost. Skoro nulová výprava a nic moc kulisy by se ještě daly odpustit, ale trochu mě Coscarelli zklamal v tom, že se vůbec nesnažil nabídnout nám nějaké zajímavé souboje, nebo v nich nějak zaexperimentovat. Sice mu občas nechybí odvaha, aby ukázal nějaký ten drsnější záběr či nahou herečku, ale to je asi tak všechno a celý snímek je tak hrozně chudokrevný. Trochu šťávy filmu dodává až závěrečná bitka, která je docela fajn. Herci odvádějí béčkový standart a pochválit musím hudbu. Tak a teď si musím něco zařídit: ,,Mamíííí kup mi fretku." P.S. Kromě fretek, orlů atd. jsou ve filmu vidět i nějaké ty kozičky. :-) (21.05.2008)