Hory mají oči

Craven stále ututláva inteligenčnú nízkosť tam, kde začal a neprináša okrem naturalizmu veľké možnosti uplatnenia strachu. Teda jeho teleportné stelesnenie sťa hôr a samoty využíva celá rada béčkových tvorcov a šibrinkovanie s rôznymi kamerovými uhlami je účelné. Hory majú oči je preto ekvivalentom bláznivých psychopatov, ktorý svoju hlúposť a sexuálnu frustráciu odbavujú na nevinnosti zaseklých turistov uprostred sveta nikoho. A protipólom, ktorý pre temné hory predstavuje neistota teritória, ktorá labilnejšieho jedinca obklopuje. Lenže on ju združil a zakčnil, čoho výsledkom je brutálny nárez, miestami ťažko neprístupný. Keď si ale predstavím, čo všetko sa natáča dnes, prižmúrim. (26.08.2016)

Wes Craven dokázal už i v ranné tvorbě, že je schopný natočit pořádné filmy, které zůstanou navždy klenoty hororové scény. Přesto si myslím, že tohle je zdárný příklad toho, že původní film má stejnou úroveň jako remake přestože je od sebe dělí zhruba třicet let. Oba filmy mají podobnou kostru příběhu a přesto se v mnohém liší jako den a noc. Není potřeba mít desetimilionové rozpočty ani hollywoodské superstar a přesto dokážete divákovi nabídnout přesně to co očekává, a to pořádný útok na jeho mozkové buňky a příjemný pocit mrazení v zátylku. (16.02.2010)

Vidláci útočí! Cravenovy první Hory jsem si dlouho nechal unikat v obavě, že bizarnost a křepčení jsou v zásadní přesile nad vším ostatním. Měl jsem totiž zkušenost s katastrofálním druhým dílem. Naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché a Hory mají oči byly příjemným překvapením. Craven svou rodinku degenerovaných kanibalů naštěstí nestylizuje jako soubor šklebících se klaunů ze špatného cirkusu a těch pár přebujele rozjařených dementních výstupů se dá v pohodě odpustit. Pozvolna vzrůstající míra syrové krutosti sice nikdy nedosáhne na maximum, přesto celý film prostupuje až nepříjemná atmosféra primitivního zla, které chápe pojem milosrdenství doslovně, tedy jako chutné srdce osmahnuté na cibulce. Představa podobného zážitku spolehlivě děsí. Prostě ano, tohle se může stát i vám, stačí špatně odbočit v Beskydech. (25.10.2015)

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)

Jelikož nepatřím do klubu honičů Wes Cravena, ale mnohem důležitější je pro mě, jak film vypadá, než kdo ho stvořil, tak musím otevřeně prohlásit, že tento pseudo horor je ultimátní píčovina. Atmosféra funguje zhruba do doby, než se poprvé ukáže ta rodinka zaostalých dementů. Poté se to zvrhne v sebeparodující píčovinu, kde parta píčusů pobíhá sem a tam po poušti a nejnebezpečnější vrah je tam super inteligentní pes. Rodina kanibalů působí vyloženě směšně - to snad musí uznat každý nezaujatý divák. Americká rodinka se sice chová jako dementi a následuje jedno špatné a nelogické rozhodnutí za druhým, ale to už tak nějak v hororech bývá, protože přeci jen je to zajímavější, než kdyby všichni drželi hodinu a půl pohromadě a nic se nedělo. Za mě je tedy remake z roku 2006 o hodně lepší, a to po všech stránkách. Tenhle omyl nemá dynamiku a už vůbec ne napětí. Strašná sračka z pohledu dnešního diváka a nechce se mi věřit, že to někoho mohlo bavit (a už vůbec ne děsit) dokonce ani 70. letech. Koukatelných je přibližně 20 úvodních minut - do doby, než velkýho tlusťocha vyděsí letadlo a zajíc a nerozmrdá auto na rovince o jediný keř v okruhu kilometru. Zajímavé bylo, že už se následně v této letecky frekventované oblasti do konce snímku jediné letadlo neobjevilo. [15 %] (07.02.2021)