Uvnitř tančím

Malé dojemné mistrovské dílo. Oba hlavní představitelé dokonalí, příběh, který chytí u srdce, geniální narážka na Dr. Divnolásku a lehké potvrzení tradičního motta "Za vším hledej ženu". Myslím, že není nutné cokoli dodávat, protože zde to opravdu není na místě. 9/10 (01.05.2008)

Podle vývoje děje jsem trochu čekala romantickou zápletku, ale to, co přišlo mě mile překvapilo. Vše bylo podáváno nenásilně a nemám pocit, že by to překročilo neúnosnou kýčovitou hranici. Podobné téma se vždy pohybuje na hraně a musí umět přesvědčit diváka, že nejde o prvoplánový pokus dojmout, ale umě podat netradiční příběh a mám dojem, že tady se to povedlo. Milé televizní překvapení. (01.03.2011)

Je to doják? No samozřejmě, a pořádný. Takovou věc si asi sotva dáme dohromady s vrcholy dramatického umění. Na druhou stranu ale nesouhlasím se zásadním odmítáním takových děl coby manipulace, kterou zejména intelektuál uvědoměle zavrhuje jako útok na právo vlastního úsudku. Komentátor Shadwell film odmítl mj. slovy: „má tendenci být výchovným nástrojem, nástrojem kontroly“. Jenže, do důsledků vzato, každé vyjádření názoru je manipulací, nástrojem kontroly. Shadwellovy komentáře jím nejsou? A moje? Ať si to přiznáme nebo ne, s každým vyjádřením názoru hledáme spojence, těší nás, když s námi druzí souhlasí (a dávají nám body -)). --- Někdo by mohl poukázat na filmy, které žádný názor nemají. Myslím, že takové neexistují; jsou jen takové, které svůj názor prezentují nenápadně, zdrženlivě. A pokud opravdu chtějí jen nezúčastněně zobrazit, nevyjadřují snad názor už tím, co zobrazují, a nemanipulují nás výzvou, abychom se podívali (a zaplatili za to)? --- Soudím tedy, že prvek ovlivňování je přítomen vždy, a musíme hodnotit případ od případu - míru, vkus, účel a cíl. Tento film například má za cíl diváka rozbrečet, s pozitivním humanistickým úmyslem, prostředky vcelku vkusnými a umělecky uspokojivými. Přijímám ho tedy přiměřeně vlídně. (01.04.2011)

Tenhle film dělají užasným dvě věci - herecký výkon Jamese McAvoye a herecký výkon Stevena Robertsona. A ač je i onen příběh velmi dojemný a působivý, tak já sama jsem od filmu čekala mnohem víc. 72% (10.10.2011)

Konečně se natočil film o životě vozíčkářů jejich pohledem bez zbytečného patosu a sebelítosti. S notnou dávkou humoru a sebeironie což je jejich jedinou obranou, proti nespravedlivému osudu. (30.09.2013)

Už v tomto snímku James McAvoy dokázal, jakým hereckým talentem disponuje a bylo to o to těžší, že se musel obejít bez všech gest a jediným výrazovým prostředkem mu byla mimika a hlas - zvládl to více než přesvědčivě. Uvnitř tančím patří do té skupiny filmů, kde neokoukané hlavní téma jde ruku v ruce s diváckou vděčností. Vyprávění občas přitlačí až moc na pilu, a to s cílem vyvolat silné emoce, místy se to daří, někdy je ale výsledkem kýč. Právě tohle ždímání emocí, mi nedovolilo, se při finále dojmout a místo toho jsem cítil mírnou únavu. Každopádně tenhle film doporučuji, má totiž sílu dostat diváka do dobré nálady, a to někdy stačí. 8/10 (02.08.2009)

Nádherný film plný krásných, dojímavých i veselých momentů. Výborně zvolení herci a hudba. Rozhodně o třídu lepší než přeceňovaní Nedotknutelní. (17.07.2012)

vazme si to co mame...uplne kazdu malickost...bo ten hendicap ktory moze prist po nej, nas uz moze mrziet cely zivot. Filmik oceneny viacerymi cenami...comu sa netreba cudovat vobec...perfektny scenar, perfektne zapychnute do problemu, perfektne osudovo vykreslene... (10.07.2008)

Hovorila som si, okej, celkom dobrý film s dobrou myšlienkou a úžasnými postavami skvelo, nie.. dokonalo zahratými McAvoyom a Robertsonom. Ale aj tak, čakala som niečo viac. Presne toto som si hovorila. No potom prišli posledné minúty filmu a takisto aj tie Roryho.. A tie minúty všetko doplnili. (02.01.2014)

Jakmile jsem se na začátku dozvěděl Roryho diagnozu, bylo mi jasné, jak to skončí. A teď šlo o to, jak to k tomu konci tvůrci zvládnou. Mnozí asi pustí slzu, nicméně musím ocenit, že se vůbec nekonal přímý útok na city diváků. Různé ty hlášky na postižení byly jen slabý odvar toho, jak mezi sebou tito lidé mluví. Ale musím nakonec uznat, že přes počáteční obavy to byl docela dobrý film. (25.12.2010)

Působivý pohled na to, jak může být pohled na handicapovaný život rozdílný. Živelný Rory O'Shea v podání opět vynikajícího Jamese McAvoye převrátí naruby dosavadní zvyky a způsoby Michaella Connollyho (též skvělý Steven Robertson), jenže konfrontace s realitou dokáže někdy být krutá a bolestná… Emoce přijdou, o to se nemusíte bát, jejich přirozenost či „vynucenost“ jsem nevnímal tak jednoznačně negativně jako mnozí zde, ale faktem je, že občas si režisér s divákem trochu pohrál. Za bezchybné herecké výkony a některé velmi vydařené scény (zábavné i smutné) si film čtyři hvězdy zaslouží. (21.11.2012)

Jeden z těch filmů, který na vás zapůsobí tak, že i šest hvězdiček je málo. Moje oblíbená desítka filmů se po delší době mohla cítit ohrožená :) (07.07.2008)

Snímek, který odvážně atakoval moji TOP 10. To mluví za vše :-) Prvoplánová hra na city? Možná ano, ale zato zatraceně úderná a působivá. Bylo by bezpředmětné tvůrcům cokoliv vyčítat, takto dojat jsem byl naposledy "Pokáním"... Mohl bych tuto očividnout snahu dojmout a zahltit diváka emocemi pokládat možná za samoúčelnou a prvoplánovou a jít s hodnocením dolů, ale zkrátka... Jsem typ člověka, který se velmi rád nechá filmem strhnout, a může jít o akci, vtip, či uvolnění slzného kanálku. Snímek navíc řadí mezi vyjímečné herecké výkony Stevena Robertsona (snad se ještě někdy potkáme) a Jamese McAvoye (jen tak dál, Jamesi), nádherná minimalistická hudba Davida Julyana a samotný příběh, ač je možná pro někoho až příliš zidealizovaný, avšak zde zkrátka vítězí forma nad obsahem a není to nijak ke škodě. Čili, nechte se dojmout, přijměte pravidla hry a nebudete litovat... Vzkaz tvůrcům: Třikrát bravo a díky! (31.12.2008)

Žití tak jak je. Bez patosu a lítosti. Svoboda je v hlavě... a svoboda je opojná, ale taky něco stojí. Krásný a silný film. (25.09.2009)

Jojo, byl tu Rory. A zanechal silný dojem. Postupem filmu se mi ale vkrádala stále silněji do hlavy myšlenka, že na hodnocení tohohle filmu se projevuje to, s čim vlastně sám ( film a Rory ) bojuje - totiž jakási blahosklonost k postiženým. Je to skvělá herecká etuda a minimálně týdenní "dávka emocí", pod tim se ovšem skrývá jistá plochost postav a čitelnost děje. V příběhu "normálních" lidí by to byla látka průměrná. Když ale potěžkám na vahách ono rozumové zhodnocení a emociální stopu, stejně se neubráním vyššímu hodnocení. Takže asi tak :-) (06.12.2010)

Dá se to snadno potopit - chcete-li, protože jde o veliký klišé, že jako nesympatickej týpek na vozejku, co vyřvává do světa, že ještě pořád žije... Ale taky se na to dá podívat a užít si to. Já udělal to druhé... (21.03.2011)

Už samotný název filmu mluví za vše. Moje pocity zde naprosto přesně vystihla Faye - doporučuji přečíst a zamyslet se. A tančit, jestliže můžeme. (15.04.2008)

Výborný, v dobrém tempu ubíhající film, který má jedno velikánské plus....snaží se na tragický život dvou lidí nahlížet tak, aby jim divákovi nebylo líto,ale spíše aby divák viděl to, jaké radosti si mohou tito lidé dovolit. (25.06.2010)

Uvnitř tančím není bohužel překvapením mezi kinematografickými počiny, které se věnují této problematice. Ba naopak, klasická zápletka, klasická klišé života handicapovaných a klasické rozuzlení. To ho do značné míry činí průměrným, a to vzhledem k tomu, kolik existuje lepších, tak asi zůstane. (16.07.2012)

Film, co vás tak strašně chce dojmout, aby jste uronili slzu působí spíše až komickým dojmem. Vůbec mě to nepřesvědčilo a už vůbec ne k slzám. Málo vtipných situací a těch vážných také a vlastně nevíte mezi čím si máte vybrat. Jestli se máte smát, nebo plakat, nebo neděla prostě nic. Na 85% ? To se nezlobte, ale ne. 70 až 75 možná. (28.10.2013)