Wolf Creek

Dávejte si pozor, psychopatů, kteří vám nabídnou zdánlivě nezištnou pomoc, chodí po světě spousta a bydlí-li dokonce v jižních australských pustinách, kde se pomoci nedovoláte, zaděláváte si určitě na malér... Sympatický zástupce ze země, kde vzniká hororů jako šafránu a určitě jeden z těch lepších Texas Chainsaw Massacre klonů. Sice je představování charakterů třech hlavních představitelů vzhledem k průběhu filmu zbytečné, protože s nimi režisér ve druhé půli dále nepracuje a skutečnost, jestli "ten má rád tu a ta jeho" je dost nepodstatná, ale budu asi jeden z mála, komu dlouhá "seznamovací" první půle nevadila. Nechal jsem se ukolébat idylou, kterou vystřídalo tušení něčeho zlého (což začalo už přítomností místních obyvatel se správně buranským výrazem), aby mně pak režisér nečekaným a nečekaně brutálním vývojem děje pořádně chytil pod krkem. Ze čtyřhvězdičkového hodnocení sráží tenhle film několik snad až příliš efektních scén a poněkud omšelá hra s divákem v podobě prezentace filmu coby příběhu "podle skutečné události". To ani omylem. Pro příznivce filmové brutality je ale tenhle kousek jistým zářezem do topůrka zakrvavené sekyry. (26.02.2006)

„Tomuhle se říká udělat z tebe hlavu na špejli...kuch!" Jen několik nádherných obrazů přiblíží divákovi neobyčejnou australskou krajinu, což je nakonec škoda, jelikož trvá téměř padesát minut, než dojde k ohrožení hlavních postav. Dívat se po tu dobu na přírodu Austrálie by bylo jistě zajímavější, než poslouchat kecy trojice, co si vyjela na výlet do kráteru. A protože na usměvavé strejdy z buše je dobré dáti si pozor, tak je jasné, co bude záhy následovat. Tak samozřejmě jsou zde oblíbená klišé, kdy vrah není utlučen k smrti, kdy utíkat po cestě není nejmoudřejší a kdy sportovnímu vozu zkrátka neujedeš. Na druhou stranu klišé o blondýně padá a nevyužití psů bylo nepochopitelné a trestuhodné. Pak začne hlodat červíček, zda ten usměvavý strýček nebyl jen přeludem. Z mizerného gore zaujaly pouze ufiknuté prsty. Hodnocení ponechávám, i když dnes bych dal ty hvězdy jen dvě. (23.12.2020)

DVD/// Obsazení 2/10 Děj 4/10 Hudba 5/10 Efekty 3/10/// +relativně to uteče rychle -předně při dramatických či snad nechutných scénách toho není moc vidět (tmavý obraz), obsazení, málo herců, průběh filmu, vrah, slabé napětí/// Za prvé: po Hostelu mě už nic moc nerozhází. Za druhé: zde je špatně vybudovaná atmosféra. Skoro hodina pohoda, potom těžkej obrat (jsou uvězněni) a následně se postupně snaží utéct. Za třetí trošku film postrádá logiku, údajně podle skutečné události, která nikdy nebyla objasněna (někdy by si filmaři mohli vybírat lepší náměty). S tím tak trošku souvisí čtvrtý bod: Hlavní killer je velice „směšný“, je to jen vyšinutém blázen, žijící kdesi v ustraní. Vůbec nenahání strach, (skoro) nic o něm nevíme a o jeho obětech ještě míň. Jo a za páté: těch obětí je zde jen (no dvě). Slabej horor/// Celkem 37%/// (10.03.2007)

Zasloužené 4 hvězdy za originálního psychopata i zajímavou lokaci. Ve svém „Chci navštívit“ škrtám Grand Canyon a píšu si kráter Wolf Creek. Kašlat na cestovky, vyrazím jen s pár kamarády. Třeba budeme mít štěstí a ujme se nás svérázný traper Mick Taylor, dobrovolný průvodce turistů, přijíždějících očumovat jeho (!) kráter. Mick je dobrák od kosti (i od koster) a je hravý, takže nás naučí zajímavé společenské hry. Zmrzačený člověče, nezlob se, kolektivní hru Traperská vybíjená či statickou hru pro dva Hlava na špejli. Též mírně erotickou hru Kozyfuč či zajímavou únikovku Kolik má ostnatý drát ostnů? a hádankářskou Copak ti asi ufiknu teď? Film má sice nesympatické oběti s IQ vačnatce (Skippy promine) a logoped už to s Mickem dávno vzdal (kvalitní tik a sykání), ale je to Australan se srdcem na dlani, někdy i několika srdci a zábava s ním je skutečně epesní! (04.05.2014)

V záplavě současného slasheru nadprůměrná záležitost, těžící hlavně z nepříjemné atmosféry rozlehlé australské pustiny, která se posléze změní ve stísněné prostředí starého kamenolomu, kde se rozjede pod taktovkou vidláckého kruťase nadstandardně drsná a ve vší detailnosti zabraná hra na mučení, která slabšími povahami zamává. Škoda trochu zbytečně natáhlého úvodu, který mohl v klidu ustoupit té „důležitější“ části. Výsledný dojem je ale i tak maximální spokojenost, kde se mísí blažený úsměv nad myšlenkou „neúpadku“ žánru s poněkud nepříjemným pocitem v oblasti krajiny břišní, což je dle mého ten nejlepší výsledek, jaký se Australanům mohl povést. (03.07.2006)