Dobrodružství Poseidonu

Klasický představitel výborných katastrofáků 70. let, přesto až tak úplně nedosáhl mých představ. Asi jsem moc rozmazlený Skleněným peklem, ale chybělo mi tam trochu víc šťávy. Zato hysterických reakcí a sladkobolných okamžiků je až moc....Pozitivem jsou sicep překvapiví umrtí, nicméně i jim trochu chybí potřebná gradace, aby člověka víc zasáhly. A co mi chybělo asi nejvíc? Nějaké pořádné větší záběry na místo katastrofy, všechno tady totiž vidíme jen z pohledu člověka. To je asi největší rozdíl od podobných spektáklů (např. už od zmíněného Skleněného pekla, kdy je úchvatných záběrů na hořící věžák požehnaně) a já to dost postrádal. (07.12.2008)

Jeden z prvních velkých katastrofických filmů o fiktivní nehodě lodi. Je to mnohem lepší než remake z roku 2005. Sledujeme skupinku lidí, která se po nehodě lodi snaží dostat ze spodu do vrchní části lodi, (která je vlastně lodní dno.) Postupně jich ubývá a nástrah přibývá. Komu se podaří přežít až do konce? Kromě pár velkých jmen tu nehraje moc známých lidí. Nejvýraznější je Gene Hackman jako neortodoxní kazatel. I tak je to na svou dobu dost působivý film. Dnes už asi tolik nezaujme. "Musíme se dostat do strojovny!" (26.08.2022)

Podmienkou pozerateľnosti tohto katastrofického filmu je, aby ste bez pochybností uverili, že takúto loď je možné prevrátiť a že požiare v nej nezabránia putovaniu pasažierov za záchranou. Ak sa táto viera dostavila, potom je možné sledovať napínavý dej a neochvejne veriť v happy end. A keď zmienená viera chýba, potom sa filmu dajú inertné tri hviezdičky a spomienka na Sklenené peklo. (08.08.2020)

nevidel som noveho poseidona (chvalabohu) a som rad. staru verziu som uz kedysi videl v telke, ale po rokoch som si konecne ozivil spomienky. milujem katastroficke filmy, hlavne ked nepostradaju inteligenciu a vyhybaju sa roznych kliseovitym podivnostiam. poseidon je dobre rieseny, vtiahne do deja, divak uveri, ze je skutocne v potapajucej sa lodi. hlavna deviza je tiez v tom, ze vsetko tahaju vyborni hackman s borgninom.. (27.08.2007)

,,Podívejte, živí lidi!" Neměl jsem to štěstí vidět Poseidon v dětském věku. Ale i po dvacítce mi dokázal přinést zážitek, u kterého jsem se málem cítil, jako kdybych se ocitl na lodi s ostatními pasažéry, prožíval jsem každou vteřinu, plně fandil charismatickému reverendovi a bál se o každého z přeživších bez ohledu na jeho charakter. Včera jsem si Poseidon zopakoval a jelikož už jsem napodruhé občas pocítil i menší odstup, mohl jsem si na oplátku více užít kvalitní filmařinu a herecké výkony. Ač jsem velkým fanouškem Gena Hackmana, musím říct, že nejlepším hercem tohoto filmu se pro mne stejně stává Ernest Borgnine... a nejoblíbenější postavou pak rozhodně ten šikovný a moudrý kluk, co svou náladu plnou zvědavosti a chuť trousit nejrůznější moudra neztratil ani během tak tíživé existenciální situace (malý výtečník je rozhodně příjemným odlehčením v tom tíživém prožitku! :))). Neřeším, zda je reálně možné, aby po převrácení lodě a vybuchnutí části jejího trupu zůstalo tolik času na záchranu lidí, užil jsem si a beru Dobrodružství Poseidonu jako čistě dobrodružnou žánrovou podívanou. V jistých chvílích mi svým pomalým a současně napínavým objevováním nejrůznějších místností, chodeb, cest v "bludišti" lodní stavby připomíná vzdáleně atmosféru Verneho próz. Řada scén mne fascinuje svým tajuplným nádechem, jako třeba ta, ve které reverend Scott sám v pekelném horku prozkoumává zničenou místnost plnou napůl uhořelých mrtvol (před společným přechodem přes ní... následné zakrytí jedné z mrtvol prohozením saka je taky pěkným nápadem) nebo když se znenazdání oproti objeví druhá skupinka zachráněných lidí, jdoucích se svým vůdcem zcela jiným směrem. Co mi trochu kazí stoprocentní dojem, je několik patetických replik, zejména při vrcholní scéně ve strojovně, ale není jich naštěstí tolik, aby mne to nutilo strhnout celou hvězdičku. Po tak jedinečném zážitku totiž zapomínám i na to, že druhý nejoblíbenější skladatel této databázy se opět jednou "vytáhl" nevýraznými tóny. 90% (16.08.2020)