Zemětřesení

70.léta velmi přála katastrofickým filmům, zato nepřála Charltonovi Hestonovi, který postupně ztrácel pozici globální superstar a tohle byl jeden z jeho posledních záblesků, jak dát o sobě vědět. Kdybych měl jedním slovem popsat prvních 50.minut, kde se seznamujeme s postavami a vytváří se nějaký příběhový základ pro samotnou katastrofu, napadá mě pouze dnes tak oblíbené slovo „cringe“. Ano, spousta scén tu lavíruje na hraně trapnosti, ať je to dialog o nymfomankách, Kennedy čumící v tranzu na kozy, všechny scény z baru, včetně směšně miniroličky Waltera Matthaua, celá role Marjoe Gortnera coby úchyla (který když leze do uniformy, bere si paruku a hraje si na drsného vojáka) atd. Korunu tomu nasazuje vyhaslá Ava Gardner, která hraje dcerušku magnáta, přičemž oba herci byli věkově téměř stejně staří a oba vypadají spíše jako manželé. Prostě „cringe“. Triky jsou fajn, všechny přední i zadní projekce vypadají pěkně a jenom dokazují, že není třeba umělého hnusného CGI (koukám na tebe, Dwayne Johnsone), bohužel celkový dojem z filmu je přinejmenším rozpačitý. (25.09.2023)

Takový celkem klasický katastrofický film, který má velké množství postav, docela dlouhý rozjezd, no a pak už jen nějaké ty dramatické situace, které jsou místy i docela dobré. Není to nic skvělého, ale třeba Victoria Principal mě tu naprosto dostala. Vždycky jsem ji měl rád a tady jsem si ji krásně připomněl. (17.01.2017)

Lidé od počátku světa zápasí se živelným působením přírodních sil. Ohrožují nás požáry, záplavy, laviny, vichřice, uragány, tornáda, tsunami a zemtřesení. O posledním jmenovaném živlu je i tento velmi povedený film s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Rádi podceňujeme hrozící nebezpečí a snadno se necháváme uchlácholit. Tvůrcům se povedla jedna nevídaná věc, de facto se jim podařilo předpovědět katastrofu, která postihla Los Angeles téměř 20 let po natočení tohoto katastrofického filmu. (28.10.2008)

Z té vlny katastrofických filmů 70. let, stojí za pozornost jen pár. A Zemětřesení mezi ně patří. Možná i vzhledem k tomu, že se na scénáři podílel Mario Puzo, je film o něco ponuřejší, než je zvykem. Jsou v něm dokonce i nejednoznačně zařaditelné postavy a ne zrovna happy end. A některé scény se speciálními efekty dokonce ani nepůsobí směšně, i když pádu výtahu se asi nelze nezasmát. (14.10.2006)

Milosrdné tři hvězdy s ohledem na fakt, kdy film vznikl. V té době šlo asi o velkej biják, plný triků, které tajili dech a zasloužili uznání, dnes na mne působí jako papírová Gappa, ze které jsem měl jako malý strach. Jednoduše už polystyrénové kulisy moc netáhnou a dějově je tenhle film taky první hodinu celkem nuda. Skleněné peklo, je ve srovnání o jeden level výš. (06.12.2019)