Unaveni sluncem 2: Odpor

║Rozpočet $45miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $8,257,237║ Ten rozpočet tam je teda cítiť, výpravou by sa to mohlo kľudne zrovnať aj z takým veľkým spektáklom ako Zachráňte vojaka Ryana, nuž príbehovo to už je trošku zložitejšie, lebo je tam až prílišná nevyrovnanosť medzi dejovými rovinami a takpovediac aj nezrozumiteľnosť, lebo dej sa striedavo odohráva v rokoch 1941 a 1943, a z toho čo nám chce príbeh vypovedať nemusí byť všetko hneď jasné(nevidel som prvú časť, ktorá by mi možno dotvorila viac obraz), ak by sa brali bojové scény ako samostatné celky(lebo aj tak pôsobia, bez nejakej predohry), tak tie boli prvotriedne, bola tam surovosť a cit pre kompozíciu obrazu, taktiež dramatické scény ako keď Nemci vypálili stodolu plnú ľudí, či stroskotané dievča na mori držiace sa vodnej protilodovej míny aby sa dostala na pevninu, boli silné, len škoda že film nedokáže fungovať cez tieto scény ako celok, lebo vypadá to tak že režisér Nikita Michalkov si na seba zobral až príliš veľké sústo ktoré sa mu nepodarilo úplne zvládnuť. Po dokonalej Michalkovovej 12, som čakal trošku viac než nakoniec ponúkol. /videl v kine: 70%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (22.06.2010)

Na pokračování skvělého filmu Nikity Michalkova - Unaveni sluncem jsem byl velmi zvědav. A nyní jej mohu jen a jen doporučit. Směle se může rovnat klasickým válečným filmům, ale na rozdíl od nich si stále drží příběh bývalého vysokého důstojníka Kotova, který byl během čistek Stalina ve dvacátých letech zatčen a odvlečen do gulagu. Tím totiž končí původní film - Unaveni sluncem. Je to vskutku epická sága a až jsem se divil jak velkolepě k tomu Michalkov přistoupil. Tady už totiž nejsem kdesi na dače uprostřed krásného léta, ale během napadení SSSR jeho velkým spojencem (jak já rád připomínám rusofilům) - Německem. A tak, jak je to možné jen v Rusku si Stalin vzpomene na svého věrného generála a vyšle Meňšikova, který mezitím povýšil Kotova najít. Jenže to vzhledem k rozlehlosti země je sám o sobě úkol téměř nesplnitelný, během války však nesplnitelný o to více... Stopáž filmu je dlouhá, ale nijak nevadila. Užíval jsem si každou minutu. Pokud mi na prvním filmu vadila jistá ruská rozeřvanost a bujarost, tady pro ni nebylo místo a Unaveni sluncem 2: Odpor je vskutku válečným drama západního střihu. Dávám tedy za 4 protipancéřové náboje pro protitankové dělo. * * * * (25.03.2018)

Prvotní divácký pocit po zhlédnutí Unaveni sluncem 2. naznačuje, že se Michalkov dopustil blasfemie na vlastním díle. Trošku se to podobá představě, v níž by Tarkovskij natočil pokračování Stalker 2: Invaze jako akční sci-fi. (Michalkov by v tomto duchu mohl celou ságu završit filmem Unaveni sluncem 3: Stalin vrací úder.) „Dvojka“ má s „jedničkou“ společného jen velmi málo. Oproti čechovovskými dramaty inspirované atmosféře v Unaveni sluncem, kde na sebe zlo bere podobu nepřítomného molocha operujícího skrytě v zákulisí divadla lidských osudů, nám tvůrce předkládá nesourodou směs válečného akčního eposu protkaného střídavě chtěných i nechtěným grotesknem a zároveň hlubokým patosem. Místo původní promyšlené a konzistentní koncepci působí pokračování až seriálově roztříštěně. http://www.indiefilm.cz/2011/07/23/dvd-unaveni-sluncem-2-odpor/ (08.08.2011)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)

Voľné pokračovanie po takmer 16 rokoch a veruže riadne dlhé. Dej prekypuje rôznymi zaujímavými scénami, časovými návratmi, viacerými líniami, no rozhodne vojnu neidealizuje, no a ten pátos, či priam nezmyselné detinské scény boli len vyjadrením, že človek potrebuje nádej a vo vojne to tak často býva, že sa ľudia upínajú k nezmyselnostiam, aby všetko nebolo len o zabíjaní a neporazilo ich zo všetkého naokolo. Vo filme mi však napriek tomu chýbalo niečo hlbšie. Je mi jasné, že sovietske reálie boli dosť duchovne chladné, že veci boli chaotické počas vojny a to tu podľa mňa je dosť dobre vyjadrené. Nejaký hlbší dojem z toho nemám, ale ako napísala užívateľka Jezinka.Jezinka, že je to práve o vojne, láske, viere a nádeji. (14.03.2014)