Mnichov

Je mi líto, ale nemůžu jinak. Většinu času jsem nevěděla, kdo je kdo, kdo po kom vlastně jde, kdo koho zrovna zabíjí a hlavně - vůbec s nikým jsem nesoucítila, žádná smrt ve mě nezanechala ani trochu dojmu a nikomu jsem nefandila. Míchá se ve filmu jedna organizace přes druhou, nerozeznáme od sebe pomalu teroristy, policajty, Izraelce... Tímhle filmem mě Steven Spielberg zklamal ještě víc, než rádobydojemným Terminálem. Tenhle film jsem opravdu protrpěla, s velkým přispěním neskutečné délky a nicneříkajícího "příběhu" (masakr - schůzka - vražda - soulož - příprava - vražda - příprava - vražda - ... - příprava - vražda - soulož - retrospektiva na masakr - soulož - konéééééééc). Práce s kamerou a hudba Johna Williamse (která ovšem ve filmu vynikne až v titulkách) sice byly perfektní, ale to je dost málo. (19.04.2007)

"Dáváme peníze z fondu, který neexistuje, do schránky, o níž nevíme, v bance, kde jsme nikdy nebyli. Nemůžeme Vám pomoct. Neznáme Vás." Kdyby mi těmito slovy oficiální místa vyjádřila svou podporu, tak bych se do vraždění ve jménu odplaty nepouštěl, pohodlně bych se usadil a sledoval bych Marca Spitze, jak loví z olympijského bazénu sedm zlatých medailí. Agent Avner je však na podobné jednání zvyklý a tak se připojil k násilí, které plodí násilí. Na můj vkus je to tedy docela dlouhé a hodně depresivní, ale je to taky zlehka tajemný kus dějin, který stojí za prozkoumání. (16.09.2016)

Přišlo mi, jakoby ten film vzniknul jen pro to vraždění teroristů. Scény, kdy se tak děje, jsou úžasně natočené. Vynikající kamera Janusze Kamińskiho, která brilantně zobrazuje několik situací najednou a divák má přitom ponětí i o věcech, které se dějí v tu chvíli mimo záběr. Film v těchto scénách skvěle vypráví obrazem. Janusz střídá detaily, ve kterých vybudí napětí, protože vidíme jen něco, s průlety a průhledy, kdy zobrazí celou scénu a my tak ten přehled získáme, a to v reálném čase. Problém je, že všechno, co se děje mezi těmi vraždami, není zajímavé vůbec. Naprostá většina filmu je vlastně dost nudná, protože se celý koncept opakuje neustále dokola a už od začátku filmu je jasné, že se tak bude dít. Takže si člověk postupně odškrtává mrtvoly, nic moc ho vlastně nepřekvapí, aby konečně po dvou hodinách a čtvrt začala skutečně zajímavá část, ve které se i řeší nějaká ta dilemata, je tam i drobné odhalení (které stejně pozorný divák tuší) a dokonce jsem konečně nevěděl, jak bude děj dále probíhat. Zašlo to až tak daleko, že jsem si nebyl ani jistý, jestli to skončí dobře, a to je to přitom Spielberg. Kolem a kolem jde ale pro mě spíše o průměrný snímek, téma mi přijde super, ale to jak to bylo nakonec celé pojaté, jsem seznal celkem laciným. Škoda, že to nebylo trochu hlubší. (20.11.2021)

Steven Spielberg po druhý krát vzdáva filmovú poklonu svojmu národu. Tento raz to ale nefunguje tak ako v prípade úžastného "Schindlerovho zoznamu" z roku 1993. "Mníchov" disponuje zaujímavým politickým námetom a i emocionálnou témou premeny osobnosti hlavného hrdinu. Ale zdalo sa mi to celé podané akosi neprehľadne. Miestami som nechápal, kto koho prečo zabil a aký zmysel to malo. Jedno som však pochopil, že s Mosadom sa nehodno zahrávať. *** (18.08.2008)

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)