Desatero přikázání

Jedenácté přikázání pro diváky tohoto filmu by mohlo znít: "Po padesáté minutě se dál dívati budeš." Zhruba tehdy totiž skončí velkorysý biblický prolog a začne příběh ze "současnosti", který se o desatero snad ani neopírá, ale rovnou se jím ohání, nicméně díky tomu nabízí velmi působivé vztahové drama. Odvážný nápad, který vyšel. (28.10.2016)

Bezprostředně po projekci mám dojem, že v tom filmu je naprosto všechno a že v polovině druhého příběhu na sebe vrší tolik emocionálních oblouků (z nichž každý by vystačil na jedno slušné dobové melodrama), jako by zkoušel, kolik mravoučných exempel ještě divák unese. Na rok výroby 1923 má film nesmírně rychlý spád a jako blockbuster by se neztratil ani dnes, protože z něj kouká poctivá práce (kulisy v životní velikosti, stovky a tisíce lidských a zvířecích komparsistů) a kreativita při trikových sekvencích (Rudé moře!!!). Hlavní linie "The Story" by sice fungovala samostatně, ale biblický prolog jí dodává váhu - a odkazuje ke kazatelské tradici, kdy výklad z písma byl pro úplné pochopení doplněný živým příkladem. (07.11.2013)

V první části sledujeme, jak Mojžíš vyvádí Židy z Egypta a Bůh jim pomáhá tím, že mezi nimi a pronásledovateli udělá ohnivou bariéru a rozdělí moře, aby mohli projít. I přes takové zázraky v době Mojžíšovy nepřítomnosti lidé postaví modlu a hřeší. Po sestoupení z hory tedy rozbije desky s přikázáními a ukáže jim, proč se mají bát božího hněvu. Na to navazuje příběh ze současnosti, kdy v domácnosti zbožné ženy žijí dva synové, z nichž jeden odejde, aby zvládl všechna přikázání porušit. Pak se ale nestačí divit, že jej jeho činy dostihnou. První část je epická, postavy nejsou potřeba, jen výjevy a masovost scén. Jsou tu skvělé triky, nejen při pronásledování, ale i zapisování přikázání. Druhá část je oproti předchozímu velmi komorní, s ohledem na postavy, jejich konání. Herecké výkony jsou skvělé, tempo trochu horší. (20.01.2023)

Významové paralelismy jsou tu sice extrémně tvrdé, ale jinak je Cecilův biblický spektákl prvotřídní zážitek. Handschieglova metoda taky nebyla nikdy plýtván na látky, které by si výjimečnou pozornost (a tím pádem i barvy) nezasloužily. Takže miluji prolog ze života Mojžíše a vyloženě se bavím během jeho zrcadlení v moderním San Franciscu. Bohužel Nita Naldi si mé srdce nezískala, ale její kariéru budu v druhém plánu sledovat i nadále. Leč tleskáme kopii z George Eastman House. (02.12.2013)

Věřím tomu, že ve své době to muselo být něco úžasného ale dnes už opravdu nemá tato němá podívaná co nabídnout. Na druhou stranu se filmu nedají upřít některé i na dnešní dobu poměrně působivé momenty jako třeba davové scény. Škoda, že druhá část odehrávající se v přítomnosti (neboli před 86 lety) už není tak zajímavá. Jsem docela zvědav na novější verzi. (12.02.2009)