Všichni moji blízcí

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)

Všichni moji blízcí je super film s přední českou hereckou smetánkou. Bohužel to není skvělý, úžasný či dokonalý film, i když k tomu nemá vůbec daleko. A proč? To přesně nemůžu říct, ale přišlo mi, že byť mi byly postavy představeny pořádně a měl jsem čas se s nimi sžít, abych je později mohl litovat, tak mi snímek přišel takový nudný a až posledních 20 minut (z čehož nějakou tu část tam tvoří dokument o panu Wintonovi) mě dokázalo opravdu dostat do příběhu. A přitom film jako takový je poctivě odvedená práce, neměl jsem s ním nějaké problémy, jen mě holt neuměl správně zapojit a já jsem těm veskrze sympatickým postavám neměl jak fandit. Zkrátka a dobře, film to je kvalitní, ale myslím si, že by se z tohoto tématu dalo "vyždímat" ještě o kousek více. 80 %. (30.03.2013)

Když pan Satinský na konci filmu ústy hlavního hrdiny vypráví: ..další vlak už nejel, 1.9. začala válka .. měl jsem slzy na krajíčku. Když pak povstal celý sál před dojmutým panem Wintonem, nemohl jsem se již udržet. Při pohledu na ostatní členy rodiny se kterými jsem film sledoval jsem zjistil, že pláčí všichni. Krásná poklona Siru Wintonovi. Když jsem se pak dodatečně dozvěděl, že nebýt jeho manželky, která při uklízení půdy jejich domu náhodou narazila na podivné krabice s fotkami dětí, čísel a jmenovek, které to pak pan Winton vše dávno po válce pověděl, musel jsem se tomuto člověku v úctě poklonit podruhé. Jen díky tomto náhodnému objevu se svět a hlavně zachránění dozvěděli o panu Wintonovi. Ta neskutečná skromnost a lidskost je odzbrojující. (25.01.2011)

Poctivá filmařina Matěje Mináče udrží pozornost svou pestrostí a rozvíjením základních motivů. Samotný dojemný příběh vzniklý na motivy bezděčné pomoci Nicholase Wintona je základem úspěchu. Sledování osudů rodiny Silbersteinových je velice pestré - stejně jako jsou rozdílní jednotliví členové rodiny. Společně čelí historickým událostem, každý je vnímá jinak. Krásný je motiv soupeření otce a syna o vysněné dlouhé kalhoty, které pro kluka žijícího v prvorepublikovém období znamenaly skutečně předěl v dospívání. Zajímavé je sledování partnerských vztahů, potažmo svateb, z nichž je působivá dětská hra na snoubence. Herecké obsazení je výtečné, včetně dětských hrdinů (Braňo Holíček a Lucia Cúlková). Labuda skvěle zvládl zápornou roli. Důležitý motiv má ve filmu hudba (hra na housle, zpěv německého pochodu). Také hudba Janusze Stoklasy (text písně Ľubomír Feldek) je nedílnou součástí příběhu a jednotlivé motivy přesně vystihují radosti a hlavně strasti hrdinů. (24.11.2008)

Velké filmové poděkování skutečnému hrdinovi - panu Nicholasi Wintonovi. Trochu akademický, ale i přesto velmi poutavý film, především hlediskem závažnosti tématu. A dokumentární finále bylo skutečně odzbrojující... Podobné filmy: Síla lidskosti - Nicholas Winton, Schindlerův seznam, Pianista, Sophiina volba, Poslední vlak (22.11.2006)