Šílenci z Manhattanu - Série 1

Dokoukala jsem první sérii, a to jen proto, že jsem neustále čekala, že se něco stane, ale nestalo se nic. Překvapuje mě vysoké hodnocení seriálu. Za mě je tahle série za ne víc než 65%. Začala jsem i druhou, stále se stejným očekáváním, že se něco stane, ale po 2. díle se stále nic nestalo, takže končím. (04.04.2021)

Mad Meny jsem už jednou rozkoukal asi před čtyřmi roky, a přesto, že se mi seriál už tehdy dost líbil, přestal jsem ho z nějakého důvodu, který si už nejsem schopný vybavit, někde v polovině třetí série sledovat. Teď jsem se k němu konečně vrátil a hned první sérii jsem si fakt neskutečně užil, každou epizodu jsem si vychutnal, prostředí a atmosféra přelomu padesátých a šedesátých let mě zcela pohltily, a většinu postav jsem si oblíbil mnohem víc, než při prvním pokusu. Mám pocit, že poprvé mi nikdo nepřišel kdovíjak sympatický, a to mi zážitek trochu kazilo, ale po tom, co jsem si zamiloval Sopranos a Succession už pro mě ansámbl plný těžce nedokonalých jedinců představuje spíš klad, než zápor. Taky mi vůbec nevadilo pomalejší tempo, navzdory nevelkému počtu zvratů a šokujících odhalení, jsem se nenudil ani na chvilku. Nejlepší epizody: Red in the face, Nixon vs. Kennedy 9/10 (05.07.2023)

Mad Men je všude znám jako ten seriál, o němž všichni vědí, ale téměř nikdo ho neviděl a já jsem tomuto faktu chtěl aspoň v rámci osobní osvěty dát za vyučenou a pustil se s nově nabytým časem do tohoto kolosu. Byl jsem příjemně překvapen. Dobu 60. let miluju samu o sobě, její zosobnění tento seriál zvládá na jedničku, ať se bavíme o výpravě, navozeného feelu, nebo vystižení tehdejší lidské nátury skrz několik společenských vrstev, všude si je jistý v kramflecích. Kulturní zásady nedějovosti, sitcomovská monotónnost dějových působišť a pomalé tempo vyobrazované dekády se chytře promítají na samotném díle, vy nemáte pocit, že sledujete seriál odehrávající se v těchto letech, vy máte pocit, že z ní přímo pochází. Na čem seriál hlavně stojí jsou postavy, je jich mnoho, proto si každá vyzobává svůj prostor pro řádné prokreslení, hlavní postava Dona Drapera je jedna z nejvíce charismatických hrdinů, co jsem kdy viděl, Jon Hamm jako kdyby do šedesátek přímo patřil a svou roli spíš žil než hrál a už jen kvůli němu bych dal Mad Men šanci i když nevydrží na dlouho. Šílenci v žádném případě nejsou pro každého, diváka musí nejlépe aspoň trochu zajímat (a když už ne zajímat, tak mít chuť se něco dozvědět) reklamní a markeťácká témata do jejichž kontextu je seriál zasazen, divák se musí pokusit naladit na šnečí tempo a celoseriálovou stabilitu zdánlivě neměnného, ale když všechny oběti aspoň trochu vykonná, tak dostane velmi příjemné zadostiučinění. Úvodní série jako začátek dlouhého celku funguje velmi dobře, od uvedení postav, vystavění jejich konfliků a prvních vzájemných vztahů je velmi kvalitní a už zdejší důležité části projeví svoji důležitost o mnoho sérií dál, což jasně vykazuje sebejistotu autorů a čistou vizi v tento projekt, jež do samotného konce seriálu neopadne. 9/10. (21.04.2020)

|| 1. série – 90% Jak už bylo řečeno, velmi pomalý rozjezd. S tím nemám takový problém, jako s jinými prvky. Konkrétně jsou pro mě těžko stravitelné dialogy. Spolu s občas málo explicitními výrazy herců působí dialogy občas nejednoznačně a mám problém rozpoznat určité situace a chování. K tomu se váže má druhá kritika. Vedlejší postavy slouží spíše jako výplň a nedostává se jim pozornosti. Ani na konci první řady jsem neznal jejich jména a musel si to hledat na internetu. Poslední kritika se týká slabších zápletek, které se dostávají do popředí ke konci řady. Dle mého názoru jsou průhledné a vyloženě prosté, jako z telenovely. Očekávám, že tyto problémy vymizí v další řadě. Co naopak oceňuji, je velmi věrné vykreslení tehdejší doby. To je pro mne hlavní tahoun tohoto seriálu. Reklamní business z 60. let je zajímavý, reklamní spoty jsou na základě skutečných událostí, a celé to podtrhuje atmosféra, kdy ženy nebyly rovné mužům. (03.09.2018)

Mad Men je výstižný název kolektivního hrdiny, který se neúspěšně jako pes honí za vlastním ocesem, jen u toho směšně vypadá později. Parta pod vedením Matthewa Weinera vypráví o hrdinově soukromí, které celé tráví v práci. Objeví-li se žena, manželka, je z toho nevěra nebo výčitka, objeví-li se klient, je z toho přezírání. To hrdinovi nebrání projevit city, třeba sarkasmus nebo sebelítost, ale velmi účinně mu to brání zanechat po sobě, po svém nějakém úsilí nebo práci jakoukoli hmatatelnou stopu. Bývá to vtipné i nudné, jen se jako pára nad hrncem snadno rozplyne. A někde ve sklepě tisknou utajení tiskaři hromady peněz, co to celé pohánějí. https://www.macguffin.cz/ (08.12.2020)