Katyň

Viem si predstaviť, ako sa v každom poliakovi približuje krv k bodu varu, keď vidí, ako ruský vojak trhá ich zástavu, červenú časť vyvešiava a do bielej si balí nohy :( Poliaci si za 2. sv. vojny svoj kalich horkosti vypili do dna, to sa uprieť nedá. Potupná a zbytočná smrť cca 20 000 ich dôstojníkov, oproti ktorej sú zábery z bitúnku len amatérske video, je toho dôkazom. Byť to dokument, idem na päť, takto jednu uberám za miestami zmätočný scenár. Dávam 4 a minútu ticha. (23.04.2009)

Film o zapomenutých hrdinech každé války a polemika nad samotnou pravdou. Polský filmový veterán Andrzej Wajda se rozhodl odvyprávět Katyňskou jizvu z docela jiného pohledu než jsme všeobecně zvyklí. Katyň se totiž z valné části věnuje dosti opomíjenému boji. Boji za pravdu, rodinu a přežití daleko za bojovou linií. Tam totiž válčí rodiny odvelených a pozatýkaných manželů a otců. Jsou to právě ženy, které vedou svůj urputný a někdy i dost marný boj za své manžely a přitom netrpí o nic míň jako jejich druhové v zákopech. Ty zdrcující minuty čekání, marných nadějí a snah o zcela normální život jsou stejně tíživé jako vina sovětských okupantů. V momentě kdy se z vrahů stávají osvoboditelé, přestanete dýchat a věřit v jakkoukoliv spravedlnost. Wajda ani na chvíli nezapomíná o čem vypráví a celý film je natolik celistvý, že mu několik těch "šustivých" dialogů ještě rádi odpustíte. (25.04.2008)

Dosti zevrubný a zároveň působivý popis okolností katyňského masakru, jeho různých politicky pokřivených interpretací i vlivu na rodiny obětí. V zajímavé ale nepříliš využité postavě Tadeusze se Wajda po téměř padesáti letech vrátil k tématu příslušníka Zemské armády, který není ochoten smířit se s poválečnou polskou realitou a za svůj postoj platí stejnou cenu, jako jeho předobraz v "Popelu a démantu". (11.11.2008)

ANDRZEJ WAJDA, ktorý je mojou osobou uznávaný, nakrútil svoj osobný FILM, keďže to je pre neho, ťažko stráviteľná história, t.j - medzi popravenými bol aj jeho otec, Jakub. Ozaj nemá cenu, čokoľvek písať, je to citlivá téma, ktorú podľa mňa režisér poníma, až moc sugestívne, z čoho mne sa slzy v očiach dostávajú pomaly von. Som nasratý, celkovo na túto dobu, keď zúrila druhá svetová vojna, za ktorú sa poberala extrémna, KRUTÁ, BRUTÁLNA - daň v podobe miliónov mŕtvych, medzi nimi bolo 15 000 poľských dôstojníkov v známom Katyňskom masakri... Veru, niekedy sa film vlečie, ale záverečná scéna ma položila na lopatky, mal som čo robiť, aby som sa z toho spamätal... Poľskí herci sú štandardne na vysokej umeleckej úrovni, snažia sa, aby to vyzeralo pôsobivo, snímok bol nominovaný na Oscar, ako najlepší zahraničný film a „nebyť” výhry snímku - DIABLOVA DIELŇA, tak by na plnej čiare dominoval WAJDA. Andrzej vypovedal skutočnú výpoveď s doživotnými následkami z udalostí, ktoré nielen jeho budia zo sna. PS : Mali by stále vznikať filmy z druhej svetovej, najlepšie, čo najextrémnejšie, aby sme si mohli pripomínať tieto zverstvá... (07.08.2014)

Marně pátrám v paměti, kdy naposledy mě nějaký film pohltil natolik, že jsem po jeho skončení cítila až fyzickou slabost. Kytyň se mnou zacloumala pořádně a to nejen díky závěrečným minutám, zobrazujícím hrůzu, která se odehrála na začátku 2. světové války (1941) v katyňském lese poblíž Smolenska, kde sovětští vojáci brutálně odpravili ze světa několik tisíc členů polské armády a příslušníků inteligence. K neuvěření bylo především pozdější mlžení, překrucování faktů a tabuizace celého masakru ze strany samotných Poláků. Pravdivě se o celé události odvážili vyjádřit jen ti nejstatečnější. (02.09.2009)