poster

Pan Nikdo

  • Kanada

    Mr. Nobody

  • Francie

    Mr. Nobody

  • Německo

    Mr. Nobody

  • Německo

    Ein Mann, drei Leben – Mr. Nobody

  • Slovensko

    Pán Nikto

Drama / Romantický / Fantasy / Sci-Fi

Kanada / Belgie / Francie / Německo, 2009, 141 min (Director's cut: 156 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • FlyBoy
    **

    Vizuálne opulentný midcult. Priehľadný kalkul, ktorý sa za pomoci postmoderných tendencíí oháňa nerozvedenými tézami a ľudovými múdrami aby nakoniec skončil ako prachsprostá banalita. Všetky tie dejové prehadzovačky, spomaľovačky a kadejaké after effect doplnky sú síce priťažlivé (aj prebraté), ale aká je ich hodnota keď neslúžia k sprostredkovaniu niečoho presahovo predmetného, ani čohokoľvek priznane experimentálneho či pokleslého? Mizivá. Jaco van Dormael rozhodne nepatrí medzi fušerov, istá dávka bujarej predstavivosti sa mu uprieť nedá, ale výzva s (podomácky vyrobeným) názvom "aspekty existenciálnosti" sa mu vymkla z rúk a čo do nepaušálneho prežitku skončila na úrovni nablýskaného reklamného spotu.(15.2.2013)

  • charlosina
    ***

    Butterfly effect + Eternal Sunshine of Spotless Mind + The Fountain = Mr. Nobody. Jaco van Dormael se po Osmém dnu a Totovi pustil do projektu, který měl být zřejmě velkolepou podívanou na návaznost osudu a který měl zpochybnit "absolutní" realitu v časové smyčce, ale ve výsledku je Pan Nikdo docela nevyrovnaná a zamotaná (a taky trochu vyčpělá) záležitost, která se tak překotně snaží něco vyjádřit, že ji nejde téměř rozumět. Ne proto, že by mluvila nějak složitým jazykem, ale spíš proto, že zjevně nerozumí sama sobě. Pan Nikdo se zkrátka propadl pod nánosem těžkopádných (rádoby moudrých) dialozích a snahou "vysvětlit všechno", aniž by vlastně něco řekl (ale kouká se na něj hezky). Zkrátka: Je to tak trochu pozér.(12.1.2011)

  • Spiker01
    ****

    Velice sofistikovaný kousek, který si za pár let musím dát znova, jelikož jsem si hned napoprvé pustil Director's cut a těch vsrtev a rovin bylo tolik, že už jsem je v závěru nestihl úplně pobírat. Nu, rozhodně nejoblíbenější linkou pro mě byla ta s Juno Temple, která je naprosto úžasná a bohužel nedostane tolik prostoru jak bych chtěl, zfleku bych si dal teenagerský spin-off. Nicméně tahounem filmu je samozřejmě Jared Leto, který se vesměs věnuje své kapele a turné, takže těch rolí moc nebere, ale když už, tak už stojí za to. Kromě té alternativní reality (či co to bylo) s dlouhými vlasy se mi líbily všechny scény s ním a nejvíc mu to slušelo s Diane Kruger (Jo Němky byly vždycky pěkný, haha). Celkově se jedná o velice komplexní film, který vzešel ze zajímavých produkčních řad a sveřepá režie Jaco van Dormaela rozhodně nesedne každému (Civale, koukám na tebe ty starý brachu), ale dle mého tam ten umělecký punc je...7/10(7.2.2017)

  • Radek99
    *****

    Originální film...a hlavně svého druhu experimentální snímek, blízký třeba Tykwerově Lole běžící o život. Život chápaný ve své komplexnosti jako křižovatka, neustálá dualita možného, buď x anebo, mince s možností ano x ne, zhmotněná ve své teoretické podobě paralelních vesmírů. Tam, kde kupříkladu Milan Kundera ve své Nesmrtelnosti nechává z pouhého gesta vzniknout hrdinku románu, jiný umělec, známý belgický režisér Jaco van Dormael, nechává ve svém scénáři z teoretických závěrů kvantové fyziky, teorie superstrun, vícedimenzionálního vesmíru atd. vzniknout hrdinovi se signifikantním jménem Nemo Nobody. Je nikým, jelikož je výslednicí mnoha různých křižovatek, které rozhodovaly, jakým směrem se bude ubírat jeho život. Coby nomen omen prochází pan Nikdo skrze nekonečné možnosti možného a vystihuje tak ryze postmoderní fenomén - defragmentovaný, nelineární, synkretický dějový chaos, přesně podle zákona entropie. Přesto má každá nahodilost svůj řád a chaos lze zmapovat pomocí stromovitého diagramu podobně jako kolejiště velkého vlakového nádraží. Režisér Jaco van Dormael natočil skutečně vícevrstvý a v tom nejlepším slova smyslu filosofický film (jistě, jde o jakousi pop-metafyziku, v mainstreamovém filmu nelze ani nic hlubšího čekat), přesto jeho meritem zůstává především stěžejní lidský cit - láska (a to ať už v jakékoliv podobě - nemusí to být nutně vždy ta partnerská, ale i rodičovská atd.). Proto se Pan Nikdo nejvíce jeví coby ,,Věčný svit paralelní mysli", abych užil aluzi k asi nejpodobnějšímu snímku Michela Gondryho. Van Dormael se neustále vrací k variovanému detailu oka - to, co vidíme, nemusí být nutně pravda, může jít o zdání, fikci, jsme zpátky v Platonově jeskyni. Symbol smyslového vnímání je vysokou četností zařazených záběrů detailu oka zbaven své výjimečnosti a ve vyšším rámci i platnosti. Stejně tak se řetězí i jiné symboly a motivy - železnice, kolejí, vody atd. Skutečně mimořádná je naprosto dokonalá forma (klidně bych i věřil, že Jaco van Dormael tenhle film připravoval celých těch 13 let, co měl tvůrčí pauzu a netočil...ve skutečnosti to bylo jen od roku 2001), filmový tvar dovedený k výjimečnému souladu obsahu a formy, experimentální závěry teoretické fyziky zabalené do neskutečně originálního výstupu - snad každý záběr je do detailu promyšlený, často se přelévají první a další plány záběrů, pracuje se s barvami, kompozicí, zažitými stereotypy...úchvatné jsou rovněž střihové přechody, obvykle digitálně zpracované makrojízdy kamer, střih asociovaný pohybem, rozebírání věcí... Mainstreamový film pro 21. století... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... Podobné filmy: Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Adaptace, Lola běží o život, Srdcová sedma(8.6.2010)

  • Morien
    odpad!

    Bylo pointou tohoto filmu, že vše je bezvýznamné? Protože mi vcelku přijde, že pointou tohoto filmu bylo, že je vše bezvýznamné. -"Miluješ mě?" -"Nemohl bych bez tebe žít." Některé moje oblíbené filmy jsou hodně přehuštěné, tak přemýšlím jak moc je ode mě nespravedlivé, když o Panu Nikom prohlásím, že mi přijde jako perfektní film pro někoho s poruchou udržování pozornosti. Já ráda udržuji pozornost, ale tenhle film mi v tom tak vytrvale, vytrvale brání... Když pominu všechen ten vizuální chaos, tak hudební podkres je tady dokonalým spouštěčem migrény. Když v prvních dvaceti minutách slyším tři různé ikonické písně použité ke třem různým scénám prohlašujícím je za zásadní scény... a na to navazuje další píseň s další montáží... A nejhorší snad je, že jsou to nejprvoplánovitější slavné písně, které díky nadužívání v milionu jiných filmů a televizních reklam mají spíš negativní přidanou hodnotu. (Příklad Everyday Buddyho Hollyho - tu písničku samu o sobě zbožňuji, ale když je ve filmu použitá jako tady, absolutně po srsti, je to největší tvůrčí lenost. Správný příklad použití: Podvratně jako v Musíme si promluvit o Kevinovi.) Potřebuji si vydechnout. Naštěstí tam takové kousky jsou, když se právě třeba rozprostře ticho a hrdinova ruka v detailním záběru vytahuje z misky rozklepnutých vajíček zapomenutý kousek skořápky. Přemýšlím, jak moc velká ironie je, že se film vysmívá intenzivně prázdným praktikám televizních pořadů "budoucnosti" a potom na nás sám vytahuje z rukávů podobné triky. No, každopádně jsem přesvědčená, že ve skutečném roce 2092 bude skutečný Jared Leto pořád vypadat jako těsně po třicítce, pořád si ale nebudu jistá, jestli se mi líbí jeho herecké schopnosti a nebo jestli se mi jenom líbí, jak je divný.(2.4.2017)

  • - Jared Leto tu podruhé hraje čističe bazénů , poprvé to bylo ve snímku Highway (2002) . (hiepjake)

  • - Ocenění:
    - Sitges – Katalánský MFF – nejlepší make-up, nominace na nejlepší film
    - Stockholm Film Festival – nejlepší kamera
    - MFF Benátky – Biografilm Award – Jaco Van Dormael, Golden Osella za nejlepší technický přínos (POMO)

  • - Poslední soundtrack Pierra Van Dormaela předtím, než zemřel. (filip.novak)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace