Hobit: Šmakova dračí poušť

Šmakózní. Není otázka zda je druhý Hobit lepší či horší jedničky; je zcela jiný a v žádném ohledu již nepřipomíná pohádku či svou knižní předlohu. Zda je to dobře či ne je věc názoru stejně jako fakt, že dvojka spíše než co jiného je Jacksonův King Kong umístěný do Středozemě, ale oproti němu se tu pro veškerou a častou akci nezapomíná na postavy. Na jednu stranu je potěšující skutečnost, že jestli TAKHLE vypadá uměle natahovaná (věci z dodatků à la Gandalfova výprava či geneze planoucího oka vynikající; ty z prstu vycucané à la mezidruhová romance strašné) a rozmělněná továrna na peníze, která by navíc jako střed trilogie neměla mít pořádný začátek či konec (což pravda nemá a mohl tam nakrásně být, kdyby bylo lépe zvoleno rozdělení), tak... Jen houšť a více takových, protože je to nesporně zábava plná akce, nápadů a velkoformátového filmového kouzla. Jenže je to zároveň pro veškerou osudovost a akčnost studené jak psí čumák (jediná akce, které nevévodí hravé eskapády a v níž o něco jde i „se potí krev“ je Gandalf versus Sauron). Náznak emocí aby elitní pátrací tým v čele se Sherlockem pohledal; a nenašel by. A navzdory vší té epické spektakulárnosti je vrcholem, stejně jako v případě první části, prostá rozmluva jednoho hobita s CGI postavou. Ovšem o to více nepříjemně zarazí, že Bilbo jako takový je tu mnohdy na dlouhé desítky minut odsunut na zcela vedlejší kolej. Což ostatně nejlépe symbolizuje problém druhého Hobita; zatímco pro Pána prstenů, pro kterého si tu Peter pokládá základy, je Bilbo nepodstatný, tak pro Hobita, o jehož adaptaci (ať se to Jacksonovi líbí či ne), stále ještě jde, je nepostradatelný. Prodloužená verze pak je tím samým, čím byla pro Dvě věže; tedy byť znatelně delší, tak mnohem celistvější, sevřenější, lépe ubíhající a pocitově paradoxně kratší. Většina nových či prodloužených scén není jen povinnou úlitbou pro ty nejvěrnější fanoušky či milým nikterak podstatným rozšířením již viděného, ale stávají se nedílnou součástí děje, kdy dodávají hloubku postavám i ději. Nejvíce z nich profitují Medděd, Temný hvozd, Jezerní město a Gandalfova linie. A některé jsou tak zásadní (a dobré), že zůstává rozum stát, co bylo na jejich úkor v kinoverzi upřednostněno. (12.12.2013)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)

Kouzlo je pryč. Poprvé. Ve všech ohledech slabší než první film, tam kde se divák mohl v jedničce zastavit, být okouzlen prostředím a pobavit se dobrým dialogem, tak tady se pořád někam pospíchá, staré postavy se nerozvíjejí a na nové se kašle a Jackson s Lesniem pořád otravně kroutí kamerou do boku. (18.12.2013)

Kdyby to bylo přiznaný céčko, dám 3*. (27.04.2015)

HOBIT: ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ opětovně rozděluje, ale tentokrát nejenom diváky, ale i vyprávění, protože přechází od dobrodružné podívané první poloviny k temné fantasy v polovině druhé. Od prvních kroků hobita, třinácti trpaslíků a čaroděje až do příchodu do Jezerního města druhý díl navazuje na NEOČEKÁVANOU CESTU svou výstavbou vyprávění, když řetězí atrakce v duchu těch nejlepších dobrodružných podívaných, zatímco nastiňuje širší kontext putování.__________ Na rozdíl od první části se ale nevracíme na již známá místa, ale na zcela nová, která vedle provázání s prstenovou trilogií "návratem" některých postav (Legolas) umožňují budovat širší síť významů spojených s hobití trilogií (kritika izolacionismu a mamonu). Není ani třeba čekat na rozšířenou verzi, aby napravila rytmickou nevyváženost. Vyprávění se posunuje kupředu po dvacetiminutových blocích, které jsou odděleny podle místa a představených postav (návštěva u kožoměnce Medděda, Mirkwood s pavouky a u elfů), zatímco je na jednu stranu dynamizováno hrozbou v podobě skřetů a retardováno oddělením Gandalfa na jeho vlastní cestu za zjištěním zla v Dol Golduru.__________ Ovšem od flashbacku v Jezerním městě přichází zlom, kdy se z fantasy s adjektivem dobrodružný film překlápí do temné fantasy, která je ozvláštňující svou sebeuvědomělostí, když se hlavní otázkou stává, jestli jdou zvrátit předem dané vzorce (v tomto případě mytického) vyprávění. Potíž s druhou polovinou je však nejenom ve změně tónu, ale i rytmu (na místo tří dvacetiminutovek a jedné čtvrthodiny se operuje ve dvou pětatřicetiminutovkách s epilogem), zatímco se vyprávění snaží udržet svou seriálovou výstavbu. Nesměřuje se ale k sjednocení nesourodé party, jako tomu bylo v Neočekávané cestě, ale k jejímu rozdělení (jedni jsou v Osamělé hoře, druzí v Jezerním městě, třetí v Dol Golduru) s příslibem věcí příštích.__________ Na vyvrcholení temné fantasy si je třeba počkat necelý rok, ta dobrodružná ho nabídla v první hodině ŠMAKOVY DRAČÍ POUŠTĚ v podobě nesmírně opojného úniku v sudech se spoustou nápadů, postupů ze seriálů i nápaditého stylistického odlišení tří skupin (jinak jsou snímáni trpaslíci s hobitem, jinak elfové a jinak skřeti, přičemž jsou odlišeni i délkou záběru). Snad se s TAM A ZASE ZPÁTKY ukáže zlom v polovině dvojky jako promyšlený tah._____ P. S. Viděna verze ve 3D s titulky. Ačkoliv se nejedná o konverzi a nad užitím třetího rozměru se evidentně přemýšlelo (jak vtahující pasáže zdůrazňující hloubku prostoru, tak distancující s různými podvratnými vtípky na hraně PG-13 s uťatými částmi těl padouchů), nedabovaná 2D varianta se jeví jako lepší volba. Už proto, že rychleji stříhané atrakční pasáže s trpaslíky a hobitem (sudy, pec a Šmak) jsou prostorově dezorinetující a potemnění moc plusových bodů nepřidává. (16.12.2013)

,,ARCIKAM? A TO JE CO?“ … ,,TO, MISTŘE LUPIČI, JE DŮVOD, PROČ JSTE TADY“.… /// MONSTRÓZNÍ fantasy o cestě za vodemknutím skály. Lidi trpící arachnofobií by mohl z kina vodvízt černej auťák a potencionální žháři budou pro sirku vraždit. Do trenek šáhnout příznivci elfího boje, páč Legolas stíhá všecko a ještě přitom surfuje na skřetu (skřetovi vole… mluv česky!). Možná proto, že se chce předvíst před Evangelinou (což se mu kurva vůbec nedivím!). Trpaslíci dělaj co maj, Bilbo dělá co má, Jackson, frajeři vod CGI, muzikanti …. no kurvaže i já vím, co dělat mám… PS: Parádní, ničím nerušící 3D! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu zjistit, jestli mívám většího draka než má Peter Jackson. 2.) Jsem na elfky. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ * (04.01.2014)

// Distribútor: Warner Bros. // Počet premietajúcich kín v USA: 3,903 // Otvárací Víkend v USA: $73,675,000 // (14.12.2013)

Hobit: Šmakova dračí poušťbude zřejmě podobně nejslabším dílem jako Pán prstenů Dvě věže,ale nic se nemění na tom, že jsem si tuhle výpravu opět skvěle užil. Já mám pro tenhle svět slabost a Jackson mi naservíroval opět zábavnou,temnou a epickou Fantasy. Výhrady tady určitě jsou také, občas mi chyběla u nějakých scén vtipná hláška,3D zbytečné a příliš natahované finále filmu spíše uškodilo než přidalo. 9/10 (19.12.2013)

Pak se ten vichr nechal svést přes moře noci dálkou cest. Měsíc jej hned jal do plachet a znovu svitla záře hvězd. Oblíbené scény z knihy povýšené na adrenalinové vrcholy, neskutečně funkční nové postavy a zmínky z jiných Tolkienových spisů konečně zobrazené tak, že se nemusíme chytat každé poznámky pod čarou. A když jsem se bál, že příchodem do Jezerního města může utrpět tempo, netušil jsem, že dostanu takhle vydatnou dávku Šmaka, která přebije úplně všechno kolem a udělá z Poušti znovu film roku. Fajn, vymýšlím si, to poslední jsem tušil. A ta atmosféra fantasy, dobrodružství a tentokrát i skutečného strachu a odvahy mi celý rok chyběla mnohem víc, než jsem si mohl připustit. (23.12.2013)

„Kto je tento hnusný chlap?" – „To je moja žena." – „A toto odporné stvorenie? Nejaký mutant?“ – „To je môj syn Gimli.“ Evangeline Lilly je o ničom (v trojke mi pripadala zaujímavejšia, keďže medzičasom zapracovali na jej charaktere), zato nečakaný (?) návrat Legolasa hodnotím s nadšením. Jedno treba Jacksonovi uznať: vizuálnu stránku. Oblečenie, masky, rekvizity, výprava exteriérov i interiérov, všetko pôsobí veľkolepo a realisticky (až na elfské väzenie, to pôsobí aj pri siedmej repríze neskutočne umelo). Bohužiaľ, ani v dvojke sa mu nedarí úspešne predstaviť všetkých členov družiny. Finále s drakom je síce patrične ohromujúce, ale pri jeho sledovaní som sa nemohol zbaviť naliehavého pocitu, že sa nudím. Scénu so splavovaním rieky hodnotím ako jednu z dvoch najlepších akčných scén trilógie (a zároveň ako predčasný vrchol nielen dvojky, ale dokonca celej trilógie). Scenár bohužiaľ zjavne šili horúcou ihlou, mnohé veci sú v ňom len preto, aby v ňom boli (Beorn je síce skvelý, ale v trojke ho ponížili tým, že mu dali len pársekundové cameo, čím sa spätne znížil význam tejto postavy v univerze), logika si často berie dovolenku (škrati si na osamelý domček v lesoch netrúfnu, ale na majstrovsky zabezpečené elfské kráľovstvo áno?), náhody udierajú do očí (viem, že počet sudov nakoniec tak úplne nesedel, čo bolo vtipné, ale aj tak ich tam bolo plus-mínus presne toľko, koľko trpaslíkov a pritom je zrejmé, že ide o náhodu, keďže ich nechystal Bilbo, ale už tam boli dávno predtým) a pobavilo ma aj to, ako má Beorn hysterický monológ o tom, ako neznáša trpaslíkov a nemieni im pomáhať. Ale škratov neznáša ešte viac, takže trpaslíkom napokon pomôže, ale iba tým, že im poskytne kone (ťažko povedať, kde ich vzal tak veľa), ktoré údajne nutne potrebujú, inak bez nich umrú. Nasleduje štvorsekundová scéna cválania, trpaslíci z koní zosadnú a pošlú ich preč. Wtf. Inak to ale má plno skvelých scén a pôsobivých momentov, ako je pavúčí les a halucinogénna pasáž, ktorá predchádza stretu skupiny s pavúkmi. (21.11.2016)

No tech pet hvezdicek to furt jeste da, ale tentokrat to je s primhourenym okem. Klasickej problem prostredniho dilu, neni tu zacatek ani konec a jelikoz je tu pekelne natazena kratka detska knizka, neni tu tudiz moc co vypravet. Ono to celkove pusobi vsechno naprosto strasne uspechane, ale zaroven se vlastne nic moc nedeje. Podivame se sice na par zajimavejch mist, ale vsechno to proste pusobi jako levnejsi kopie Pana prstenu. Nehlede na to, ze triky jsou misty dost nedoladeny a je videt, ze se soustredili tvurci hlavne na Smaka, coz o to, ten je spickovej, ale tak trochu opomeli doladit to ostatni. Jinak akce tu je dost, nechybi ani humor a herci jsou porad sympaticky, ale trochu se to rozpada na jednotlivy sceny. Ale i tak je to pravdepodobne nejlepsi fantasy od prvniho dilu, ani minutu jsem se nenudil a rad film skouknu jeste nekolikrat znovu, idealne v prodlouzeny verzi. (10.02.2014)

// Akčnější, vtipnější, svižnější, více zaměřené na charaktery než na příběh, hudebně originálnější, vizuálně snad ještě barevnější a nepochybně také napínavější. To všechno platí o druhém Hobbitovi, se kterým mě Jackson vzal na cestu, ze které se mi vůbec nechtělo vracet! Story se konečně košatí, začíná jít do tuhého, Smaug s hlasem B. Cumberbatche je démonský, Tauriel s tváří E. Lilly je moje nová platonická láska a Gandalf konečně ukázal, jaký šílený badass umí být. Chci víc a chci to hned! (12.12.2013)

Mně tenhle natahovaný Hobit nijak zvlášť nešmakuje. Už dlouho se mi nestalo, abych u velkofilmu usínal, ale Dračí pouště několikrát. Jistě, triky jsou výborné, herci a výprava taky, ale oproti Pánovi prstenů působí druhý Hobit s ukecaným drakem Šmakem jako potřetí vyvařený čaj. Trailer: http://www.csfd.cz/film/238304-hobit-smakova-draci-poust/videa/ (21.12.2013)

Opět nesmírně zdlouhavé, emočně prázdné a v podstatě i zbytečné. Moje body sbírá vlastně jen za draka, který svou monumentálností budí respekt a... a za další digitální potvory. Pavouky! Jejich scéna trvá asi 7 minut a patří k tomu nejlepšímu, co ve filmu uvidíte. Hustý les, ještě hustější pavučiny, spousta chlupatých nohou a jedovatých zubů. Nástup osminožců nepostrádá atmosféru, souboj s nimi správné napětí a jejich CGI design a rozpohybování je naprosto dokonalé. V kvalitě jim může konkurovat snad jenom Odula, ta však jednoznačně prohrává v kvantitě. (01.04.2014)

Peter Jackson už nejde přes srdce, ale přes komerční záležitost. To, co chtěl vždy ukázat světu splnil ve fenomenální trilogii Lord of the Rings, nebo v rodinném velkofilmu King Kong. Přesto je druhý HOBIT temnější, výpravnější a napínavější než první díl. P.S. Po roce navyšuji. (06.01.2014)

"Otče, proč nám lezou trpaslíci ze záchodu?" Tento dotaz zní mým uším celkem zábavně, ale kadence hlášek jedna za hodinu pro mne žádným důvodem k nadšení není. Pro mne je to zkrátka to tradiční české hej hou, hej hou a trpaslíci jdou (a Brouka Pytlíka mají s sebou). Radost mám tedy alespoň z toho, že tentokrát to nejenom vypadalo hezky, ale oproti prvnímu hobitovi se občas i něco stalo. Zejména raftování v sudech mne zaujalo natolik, že jsem se pokusil několikrát sjet náš potok, ale asi špatně vesluju mečem nebo jenom neumím odpružit nárazy do dna, protože mi to prostě nejede zdaleka s takovou lehkostí jako trpaslíkům. (29.03.2016)

Druhý Hobit si na nic nehraje a jen baví. Jestli se na některý z dílů téhle naprosto zbytečné trilogie budu mít chuť kdy znova podívat, bude to tenhle. (01.01.2015)

Druhý Hobit je rychlejší, akčnější a snad i trochu intenzivnější. Čas se krátí, nebezpečí nabírá na síle i tvaru (ztvárnění Saurona je velmi působivé) a přitom ochránce Gandalf si odskočil na velkou (odbočku). Naše hobití výprava si zkrátka musí stoupnout na špičky a pochlapit se. Zakomponování elfů, zejména krásné Tauriel, proběhlo hladce - je pravda, že příběh v ničem neskřípe, ale také málokdy dokáže pořádně zatnout (dračí) drápky. Filmu trošku chybí nefalšovaně ryzí emoce a hloubka, např. scéna s pavouky by v podobě Pána prstenů byla určitě hrůzostrašnější a prožitější. 90% scén těží takřka jen z krásných vizuálních efektů a opulentních záběrů, což sice při samotné projekci nevadí, ale s odstupem času to působí splachovacím dojmem. Zdá se mi, že místo, aby se po zhlédnutí v hlavě formoval celistvý epický příběh (jako u Pána prstenů), tak zde se vám do paměti vryjí jen jednotlivé scény převážně v závislosti na tom, jak působivý měly vizuál. Jejich samotné pořadí a zařazení do příběhu je pak vedlejší... 7/10 (12.12.2013)

Není to tam. Sice to nebylo tak konzistentně generické jako Neočekávaná cesta, ale když už ano, tak pořádně. V akčních scénách jsem instinktivně tápal po klávesnici s myší - je to fakt spíš PC hra než film. Včetně střihového přesunování na vyšší levely, kde loadovací obrazovku nahrazuje pětivteřinový kamerový oblet společenstva na cestě (viz přechod z podzimního lesa k zamrzlému jezeru). Natahované je to pořád stejně, tempo neexistuje, největší problém je absolutní a až absurdní neosobnost, trpaslíci zůstávají anonymními figurkami a Bilbo odstrhovanou okrajovou postavou (což je škoda, protože Freeman je rozhodně nejsilnější zbraň filmu). Shore napsal nejnudnější score poslední doby, které není od Hanse Zimmera, přesto nejzvládnutější není u Hobita obraz, ale zvuk. V nejlepších momentech se daří navodit dojem, že někdy brzy se konečně stane něco zajímavého. Nakonec se to nestane. Nejpatrnější je to u finále, u kterého jsem měl po nástupu trpaslíků problém neusnout (pár mikrospánků ale bylo). A ten cliffhanger je drzost - tříhodinový film musí mít dílčí konec, prostě musí. Jinak jsem zvědavý, jestli hláška "možná pro tebe mám něco velkého v kalhotách" zlidoví podobně jako "Neprojdeš dál!" (celá milostná rádobylinie je i přes mou mnohostrannou oblibu Kate z Lost Jacksonovo kariérní dno, a to počítám i Lovely Bones). Nejotravnější je nekonečné parafrázování prstenové trilogie na všech myslitelných úrovních, které rozhodně neumožňuje "nesrovnávat". Protože to srovnání je opravdu kruté a rád bych k němu nebyl tak nucen. Tentokrát jsem o čtyřech hvězdách ani neuvažoval a zklamání je o řád větší. Asi i proto, že tentokrát zde na rozdíl od nekonečného ničeho minule byl potenciál. Tři hvězdy jsou za... já ani nevím. Prostě je dám a radši se tím nebudu zabývat. (11.12.2013)