Čtvrtý druh

Je fakt, že filmová část se od tý dokumentární značně liší dopadem na diváka a nepůsobí zrovna kvalitně a možná i trochu ruší atmosféru, každopádně je tam nutná pro dotvoření příběhu a ty správný hororový a znepokojivý pocity spolehlivě přinesou dokumentární záběry z hypnóz, policejních vozů atd., na kterých toho sice neni až zase tolik vidět, ale to je právě to, co je na tom to nejděsivější a nejznepokojivější. (05.02.2010)

Tento film určitě zažije dost rozporuplné reakce, jedni jej budou vynášet do nebes a věřit naprosto všemu co se ve filmu odehrálo a druzí, jako například já, budou rádi vůbec za to že to dokoukali do konce. Mě osobně již tyhle jakože dokumentární horory začínají pěkně lézt krkem, kde jsou ty časy Cloverfieldu, REC nebo prapootce všech těchto filmů Záhady Blair Witch. Čtvrtý druh je odvysílán formou barevného filmu a do něj vkládaného černobílého dokumentu. Herecké výkony nemá cenu řešit, protože jsou nejsrašidelnější věcí ve filmu. Ona tato podoba filmu by mi ani nevadila, pokud by ovšem při každé důležité scéně, kdy se něco zlověstného začně dít nezačla kamera zrnit a obraz se nadobro vytratil, takže nám zbyly jen nějaké chrčící zvuky. To teda pardón, ale o tomhle podrazu vědět, tak se na film ani nedívám. Filmu jsem navíc neuvěřil, takže mé hodnocení tomu naprosto odpovídá. (25.01.2010)

Po Paranormal Activity přichází další z řady "true story" příběhů. Ovšem tenhle se mi líbil více, než PA, ale co je zvláštní, bál jsem se u něj méně. Tak předně chci vysvětlit, proč se mi líbil. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že v celém širém vesmíru je Země jediná planeta, na které je život. Ano, tím chci říct, že věřím na mimozemšťany. Ne na únosy, kruhy v obilí atd. ale věřím, že určitě nejsme ve vesmíru sami. A proto se mi tento snímek líbil. Jednak s diváky jedná jinak, než PA (u tohoto filmu vidíte jen "inspirováno skutečnou událostí") a šmytec. Jenže The Fourth Kind vám dvakrát zopakuje důležitou větu: "Záleží na tom, čemu vy věříte." Například velmi lehce můžete najít důkazy, že je tento film smyšlený (viz. zde) ale já si říkám, no a? Když mě to donutilo opět zapřemýšlet nad fenoménem UFO, tak mi to nějak zvlášť nevadí. Jak tak nad tím přemýšlím, tak možná je pět hvězd až moc pro tohle sci-fi. Jenže pak si připomenu vynikající Millu a fakt, že když si budu vybírat mezi tímto filmem a PA, tak sáhnu nejspíše po tomto snímku. Proto trochu zaokrouhlím mé hodnocení nahoru (ok, je to z velké části kvůli Mille, no a? :-)) (24.01.2010)

kdyby to byl dobrý film, byl by to vynikající film, ale že je to špatný film, je to přímo tragický film. zní to jako paradox, ale hned vysvětlím, co tím míním. stejně jako většina dobrých a úspěšných hororů či sci-fi hororů nestaví ani Čtvrtý druh na původním námětu, ale velkou měrou čerpá z postmoderní mytologie. miliony Američanů jsou přesvědčeny o tom, že mimozemšťané navštěvují Zemi a unášejí lidi. jen o málo méně jich věří, že sami byli uneseni. existuje velmi detailní model pro představy, jak přesně takový únos vypadá, jakým způsobem jej lze prošetřit a jaké jsou souvislosti. Čtvrtý druh tento model přijímá, lehce adaptuje a o několik kroků dotváří. koncept má proto už v základu velký potenciál oslovit početné masy diváků, jelikož předjímá jejich vlastní pověrčivost, zneužívá jí a útočí do slabých míst, kde polevuje obrana diváka. nevím, jak ostatní diváci, ale já jsem silný skeptik. přesto, abych si mohl užít fantastický film, ať už sci-fi, horor, nebo hybrid obou žánrů, musím být otevřený. musím vstoupit do hry, v níž balancuji mezi aktivní snahou uvěřit věrohodnému, a přirozeným nutkáním zpochybňovat, vyvracet a odmítat vše, co se naopak jeví jako falešné. nejvyšší metou pro filmaře pracujícího s naznačeným konceptem by přirozeně měla být autenticita. v tomto ohledu ovšem Čtvrtý druh naprosto selhává. pozorný divák s trochou soudnosti filmu věřit nemůže ani při dobré vůli. dokumentární části jsou ledabylé a velmi nešťastně napojené na nesouladné ilustrační pasáže s Millou Jovovich. těm by pro změnu neuškodilo více kameramanské zručnosti, vyspělejší využití zvukových efektů a v neposlední řadě větší důraz na výpravu a kresbu unikátního aljašského prostředí, která by zachytila tamního genia loci. ze všeho nejvíce ovšem film trpí špatnými hereckými výkony. vada je to o to patrnější, že přesně na herectví stojí působivost filmu. divák musí napřed uvěřit herci, aby teprve mohl přijmout širší souvislosti. mizerné herectví a laciné pozlátko televizní konverzačky nejenže nedovoluje ani přístupnému divákovi pohroužit se do relativně atmosférického nitra filmu, ale nad to obnažuje absurditu premisy v jeho základech. /// bylo velmi férové připomenout na začátku filmu divákovi, že jde o jeho svobodnou volbu, zda uvěří, nebo ne. bohužel, volba je zcela jasná, od začátku až do konce. (02.09.2012)

Jsem rád, že jsem o filmu nic předem nehledal. Byl jsem příjemně překvapen dobrou atmosférou, ale především skvělými "původními" záznamy zachycujícími hypnotické stavy. Ty mají opravdu silnou atmosféru a jsou působivé, i když bych řekl, že má vnitřní snaha "uvěřit neuvěřitelnému" byla silnější než tvůrčí schopnost mě přesvědčit:). Koncept střídání "archivních" a nových záběrů je velmi dobrá. Škoda, že po shlédnutí prostě jen vygooglíte realitu a všechno to kouzlo rychle zmizí... Ale pokus to byl dobrý, v dnešním světě však odsouzený k zapomnění (na rozdíl od Fire in the Sky). (12.08.2010)