Zmizení

Středně pomalé tempo ani delší stopáž filmu nijak neškodí. Villeneuve možná má lehce artové kořeny, ale jinak vypráví hollywoodsky mainstreamovým stylem, který po vzoru Zodiaca (s nímž má více styčných bodů) precizně dávkuje informace a nenechá diváka příliš dlouho přešlapovat na jednom místě. Rozpoutaná kriminální zápletka není kdovíjaká kofola-originál, ale má své zvláštnosti a hlavně ji řeší nesmírně schopný detektiv, na němž jde vidět to nejlepší z policejní práce včetně negativ plynoucích pro osobní život. Přítomné otírání se o náboženskou tématiku subtilně naznačuje, že když už se víra mění v činy, tak častěji ty špatné. Líbilo se mi zpracování charakteru Hugha Jackmana, aneb jak si člověk v nesnesitelné bezmoci prostor pro moc vytvoří. PS: Po druhém zhlédnutí po letech žasnu nad brilantností této studie charakterů (nyní jsem byl více zaujat detektivem Loki) a nad perfektním detektivním příběhem. 9/10 (09.10.2013)

Intenzívna krimi-dráma s dôrazom na psychologický rozbor postáv, v ktorej vás Hugh Jackman vezme na výlet naprieč emóciami, ktoré človek zažíva v tých najtemnejších chvíľach. Chúlostivé dramatické momenty, kde ide režisér až na kosť vo mne zanechali silný dojem realistickosti, a ani vy sa nevyhnete silným emočným turbulenciám a veľkým morálnym dilemám. Tým režisér priamo zapája diváka do deja a umocňuje tak senzitívne všetky pocity spojené s osudmi hlavných postáv. Upršané počasie, mrazivé, chladné prostredie umocňujú pocit temnej atmosféry, tempo je pomalé, no o to intenzívnejšie sa vám vrýva pod kožu. Herecké výkony veľmi potešili, Jackman a Gyllenhaal sú fenomenálni. Na záver upozorňujem - slabšie povahy ruky preč, prinajmenšom sa aspoň obrniť voči empatickosti. 85%. (25.03.2015)

Unesené deti. Námet ako hrom. Kto by to neocenil? Tie zúfalé, hrozné rodičovské pocity zúfalstva na pokraji kolapsu? A vcítiť sa nie je tak ťažké, veď rodičmi alebo deťmi sme komplet všetci. Ako kriminálny príbeh to zase až tak dobre nešliape. Pretože -paradoxne - príbeh zachováva predpoklad, známy z vyšetrovateľskej praxe, že odhalenie páchateľa je často čírou zmesou nekonečnej trpezlivosti pri prehrabávaní sa tonami jalovej hlušiny a náhody. Kdeže rozumovo náročné konštrukcie vyšetrovateľa. Tie sú dobré tak do tv adaptácií podľa Agáty Christie. Ale zase, ak sa film vzdá sherlockovského mozgu, ostáva často len nudný balast. A ten divákov neosloví. Preto tunák tvorcovia siahli po niečom, na čo sa často zabúda, ale čo je pri akomkoľvek zločine často kľúčové. Ako konkrétny trestný skutok ovplyvní okolie, ktoré má vzťah k obeti? A ako takýto negatívnym reakciám, vedúcim niekedy k fatálnym dôsledkom predchádzať? Toto druhé sa pýtam už len ja, režisér primárne ukazuje, že únos dieťaťa totálne ničí život rodičov, vedie ich k nepredvídaným hystericko- násilným rekciám, často siahajú k fľaške. Často sa stávajú závislými od liekov. Rovnako tak sa ďalšími obeťami stávajú nespravodlivo obvinené osoby, ktoré si biľag prvotnej viny hodenej na nich systémom, nesú často až do smrti. No a netreba zabudnúť ani na vyšetrovateľov, ktorým zo zúfalstva nad nepolapením zločinca častokrát rupnú nervy. (26.04.2021)

Lepší doporučení, než které se dočtete v závěru "Limova" kometáře, tomuhle filmu ani nejde dát :) .... Ale trošku vážně - Tahle kriminálka má atmosféru, která vás často nenechá ani dýchat. Výborný scénář, skvělé herecké výkony - prostě v tomhle žánru (který se tak často zase netočí) filmu nelze téměř nic vytknout. Díla tohohle režiséra budu muset zpětně dohnat ... (07.12.2013)

U Villeneuvea platí, že se nad jeho filmy dá remcat o sto a jedné problematické věci; od neopodstatněné délky přes předvídatelnost až po občasné idiotské chování postav. Zároveň o nich však platí, že se zadřou pod kůži a tam si hnijí a hnijí (tý)dny po skončení projekce. Paradoxně tak dojem z nich postupně roste. A to natolik až se po čase zdají být mnohem lepší než se zdály v době projekce. Což není případ Zmizení, které se pod kůži nezadře; respektive zadře, ale pouze atmosférou a ničím jiným. Místo zneklidnění a znepokojení, tak abyste celou cestu z projekce byli jako na trní "zda potomstvo spokojeně spinká v postýlce" a následně ho/ji/je pěkných pár dní drželi za ručičku pevněji "protože co kdyby přeci jen", se dostaví uspokojení nad sice solidní, ale sto a jedním zádrhelem konstantně sráženou fincherovinou. (08.10.2013)