Les Amours imaginaires
Imaginárne lásky
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (257)
ač měl film obvyklých 90min. měl přišel rozhodně o hodinu delší. IFFKV 2010 ()
Na Mexickú jazdu (2001) sa to rozhodne nechytá. Z filmu ma zaujali najmä: tá scénka s Francisovým odchodom od Nica dole schodmi, po tej vete, že prečo si myslel, že je gay, a tiež aj to isté, len inak - Marie a jej pokec s Nicom po pár mesiacoch...kedy jej na otázku, ako by reagoval, keby istá báseň bola adresovaná jemu (a vlasne aj bola:), odpovedal, že by povedal, že už niečo má, a musí ísť (alebo tak nejako:) A ešte, môžem vyzdvihnúť OST, ten u mňa filmu pridal min. 1*. A tiež farby a stajling, frankofónni ľudia (blbý termín, ja viem :))) sa vedia obliecť, myslím...farebne vyladiť, a tak...všetky tie čačky-mačky-hračky, ktoré do seba tak super zapadajú...viete čo myslím. ()
Druhý Xaviho film a opět úžasný zážitek. V jeho letech točit takové filmy? Jen jsem zvědavá, co bude následovat. Snad jeho filmy nebudou mít sestupnou tendenci, protože si nasadil laťku pěkně vysoko. Má talent a cit ve výběru herců a ta hudba...jeho styl prostě žeru. Jinak zajímalo by mě, jestli jsem jediná, kdo po zhlédnutí tohoto snímku měl šílenou chuť na cigaretu ač jsem nekuřačka:-) ()
Povrchni, zmatene, nevyrovnane, ale s dobrou hudbou. Ma to sve kouzlo, ale jak minuty ubihaly, ono kouzlo se pomalu vytracelo a nakonec spis ve me zustal pocit ze spatne vydareneho triku. ()
Posh, queer a Xavier. Kdybych ho viděla, tak ho snad políbím. No co...lartpourart je nakonec ještě větší zlo než hipsters, musím to tak brát. Nicméně... pro mě generační výpověď jak noha. Až se mě bude malá Sully ptát, proč máme ve skříni tu škaredou oranžovou lyžařskou vestu, tak jí pustím tohle. Jedna výtka: Kdyby se z filmu vystřihly všechny slow-motion špacíry, tak je celková stopáž hned o čtvrtinu kratší. Čekala jsem více afektu a falešné závažnosti, ale díkybohu jsem nic podobného nespozorovala. + výborná hudba i stylizace. ()
👻 J'aime Xavier <3 ()
Jakási hlubokomyslná neurotická povrchnost a naivita, která by mi u reálných lidí neskutečně vadila, mě zde naopak velmi upoutala - ne že by se mě však zmocnil pocit marnosti a lítosti nad hlavními hrdiny. Některé scény jsou pojaty až lyricky, poetičnost zpomalených záběrů byl vždy na místě a ani to nepůsobilo přílišně okázale. příjemná hudba, příjemné dojmy... ()
Jediné, co prozrazuje mládí režiséra, je drzost, se kterou kombinuje současné vyprávění o zajatcích lásky s fetišistickým retrem vyobrazujícím jeho aktéry jako filmové idoly šedesátých let...Svým námětem o vtazích bez hranic pohlaví a hlavně obrazovou suverenitou má hodně blízko k podobně vizuálně opojnému A Single Man... ()
No krása. Dolanovi stačí na natočenie filmu minimum dialógov či efektov. S divákom komunikuje intímne, prostredníctvom obrazov, hudby a citlivého hereckého prejavu. Moderne, reálne, nepredvídateľne a pritom s osobitou poetikou a šarmom. ()
Miestami sa až príliš tlačilo na pílu na prehnaný art. Bolo to ukecané, spomalené, nudné. Inak , ale zasa tomu nechýbalo takmer nič. Malo to svoju dušu, srdce a hlavne vizáž a čo je najpodstatnejšie - film vedel akou cestou ísť. Suma sumárum: Dolanovský rukopis tu bol znovu nezameniteľný. ()
Souhlasím s mnohými komentáři, že film se jeví delší než ve skutečnosti je. Začátek je velmi nadějný, ale časem ztrácí tempo a ke konci už začíná trošku nudit. Ale přesto klobouk dolů před X.Dolanem. Přes svoje mládí je schopný natočit originální, zajímavý snímek. ()
Slabý námět, bych řekl, je důvod proč mě druhý film toho mladíka nezaujal tak, jako ten první. Ale i přesto je vidět, jak je talentovaný, jak přesně ví, co chce sdělit a používá různé metody, což se u filmu vyžaduje. ()
Prý povrchní film o povrchních lidech (viz např. Radek99). Tak zaprvé: zde vytvořený povrch je dokonalý a zároveň vůbec ne jednoduchý. Už dlouho mě povrch tolik nevtáhl (ačkoliv vlastně nevím kam, když je to povrch)! A zadruhé: pod povrchem se nic neděje? Vždyť pod ním cosi vře (a několikrát vyvře)! + Zdá se mi, že napětí mezi ležérní stylizací F. a M. a jejich skutečně vynaloženým úsilím film výborně táhlo. Vzniká rytmus s někým - sám - s někým... (povrch - vření - povrch...) To reflektuje i kamera a dohromady to působí... magneticky. Do toho všeho přichází fantastická bestie Nicolas, která se na ně dívá a... baví se. Jako my.// Postavy tu samy o sobě ví. O každém svém vlásku. Tedy o každém svém vlásku, jenž ten druhý vidí. Vše se zahrnuje do plánu sebeprezentace. Jediné, co nevidí: vlastní směšnost (berou se příliš vážně). A chatrnost vlastní masky i kostýmu. Investují maximum času do dokonalosti povrchu a zapomínají sami sebe. Osvěžujícím dojmem pak působí odhalené, otevřené "dokumentární" vstupy, kde se vážnost přesouvá do roviny, jež je snad jen implikovaná, naopak na povrch proniká suverénní sebeironie.// Teď jen nevím: když se povrch zraní a objeví se pod ním něco... krvavého a pulzujícího... je to už také povrch? ()
Imaginárne lásky sú podrobnou štúdiou zamilovanosti. Hipsterskou štúdiou. Divák sa stáva členom trojlístka, vďaka kamere vníma každý drobný pohyb, každý náznak oveľa intenzívnejšie – presne ako keď je jeho objektík v blízkosti. Nie je žiadnym tajomstvom, že Dolan sa má rád. Keby to tak nebolo, žiadne Les Amour Imaginaires by sa na svet nedostali. Hlava mi hovorí štyri hviezdičky, predovšetkým kvôli malým problémom s tempom v druhej polovici a dvom koncom - malý dôkaz, že tá aristotelovská štruktúra drámy je nie vždy najšťastnejšia. Lenže formálna dokonalosť, majstrovstvo nuáns a absolútne stotožnenie s postavami ma jednoducho tiahne k piatim. ()
Xavier Dolan je puberťák, který má styl. Dokonce ne jen jeden: Styl Godarda (odkojeného Beverly Hills 90210), Woodyho Allena (bez nadhledu a rozhodně bez vtipu) a styl Kar-wai Wong (který v životě nezavadil o čínský akvarel). Imaginární lásky jsou přehlídkou formálního filmařského mazlení se s výlevy trapné lidské nezralosti. Přes všechny evokace sofistikovanosti, kterými Dolan lakuje, jde v tomto queer adolescentním Bande à part prostě o to, že se někdo zabouchl a ono ne a ne a ne. Dolan se sice snaží, ale nedokáže k tomu říci o nic moc víc, než seroše, na které mezi studijními projekcemi všech možných nových vln určitě ještě čas od času čučívá. Ale hezky se na to kouká a skvěle se to poslouchá, protože s leftfieldovými popůvkami to Dolan umí. Od jedenadvacetiletého tvůrce může chtít divák sotva víc než příslib věcí příštích. Těšme se. ()
Film pro mě postrádal správné tempo, převažovala unylost a chyběla určitá režijní vyzrálost. Žádná ze scén plánovaných jako působivá nevyzněla, spíše vyšuměla. ()
Bez výhrad. Muka lásky v podivném milostném trojúhelníku jsou vykreslena velmi přesvědčivě. Xavier Dolan a zvlášť Monia Chokri hrají opravdu úžasně. Niels Schneider spíš dekoruje v roli typického krásného bůžka, který láme srdce osobám všech pohlaví, aby pak odcházel středem do své říše snů. Vizuálně také nádherné, zpomalené scény seděly a nebrzdily, jak tomu často bývá, krásnébarvy a retro styl, skvělá hudba včetně španělské verse Bang Bang. A jako perlička-úchvatná a zcela nesrozumitelná kanadská francoužština. Neviděla jsem žádný předchozí Dolanův film, takže nemůžu srovnávat, mohu jen chválit vyzrálost v poměru k jeho mladému věku. ()
Sic Dolan vypovedá čo to o dnešnej generácii, ale zdá sa mi to už trochu prehipsterované (túto charakteristiku jeho osoby som kdesi pochytil:)). Porovnávam s jeho režijným debutom "J’ai tué ma mère" (možno to nie je na mieste a možno áno), kde preukázal svoje umenie spraviť z "klišé" niečo viac a veľmi neotrelým spôsobom. V Imaginárných láskach však forma vo veľkej miere predbieha zámer, a tak film spadá do vcelku nezaujímavej roviny. ()
Skvělý film o lásce a touze se skvělou hudbou. Nádherné zpracování filmu a skvělí herci. Nutno poznamenat, že film obsahoval úžasnou POINTU, které jsem se ještě dlouho po filmu smála..:D ()
Jestli v Imaginárních láskách byla nějaká skrytá pointa, jiná než uvedená ve zdejším obsahu, tak mi teda zatraceně unikla. Každopádně i přes to musím říct, že mě film dost zaujal. Hlavně skvělým vyjádřením nejrůznějších pocitů a nálad hlavních postav. Mohu jedině doporučit všem, kdo zrovna nad láskou zlomili hůl... A ti ostatní? No ti se v případě trochu artovější nálady budou taky bavit :) ()