Šťastný Nový rok

Působilo to na mě tak, že se tvůrci velmi snažili, ale často zbytečně a bezvýsledně. Je zde vidět i snaha o vtip, který také mnohdy nevychází. Někdy však naštěstí ano. Nejvíce se mi líbila Sofía Vergara, která se svým přízvukem musí pobavit většinu lidí. Závěrečné titulky se mi líbily asi nejvíce. Nejen díky písni od Pink. (14.12.2011)

Cinema City Anděl - První film tohoto roku, na který jsem zašel do kina. Název už sám o sobě napoví naprosto všechno. Pravdou je, že příběhy jednotlivých postav mohly být daleko více propracovanější. Známých herců je tu tedy požehnaně, proto jsem se taky na film rozhodl jít. Ale byl jsem ve finále zklamán. Protože tohle bylo tak americké, až to bolelo. Spousta klišé a všude se opakující "Happy New Year". Na můj vkus to bylo sakra dlouhé. Myslím, že by stačilo, kdyby se udělal videoklip podbarvený hudbou od Bon Joviho :) Ale tak na druhou stranu to bylo symbolické završení starého roku a jsem rád, že všechen ten humbuk a nekonečné veselí z vánoc a nového roku skončilo. Každop. za rok to tu máme znovu. 60% (with J.) (04.01.2012)

Obří reklama na Niveu, New York a dvojku Sherlocka Holmese. Jiný důvod pro vznik tohoto snímku než nahrabání z kapes diváků v průběhu svátku neexistuje. To stejné by se dalo říct i o předchozím Marshallově Na sv. Valentýna, ten však splňoval jakási kritéria romantické komedie - byl vtipný, více nápaditý, v mnoha příbězích i vypointovaný, možná i trochu dojímavý. V New Year's Eve není nic - jakoby si někdo řekl, že když to fungovalo jednou, bude to fungovat podruhé. Zbyla ale jen trapnost (souboj o to, kdo dřív porodí o půlnoci), křeč, banální historky (celý film někde poběžím a přesně o půlnoci toho dosáhnu) a prvoplánové dojímání na americký způsob (umírající člověk, který chce naposledy vidět novoroční oslavy). Zkrátka, jestli existuje lepší případ označení filmu jako výrobku nebo komerčního produktu pro masy, je to právě Šťastný Nový rok. Film umělohmotný jako Katherine Heigl, sloužící jen k tomu, aby si vycházející hvězdička Glee mohla střihnout svůj sladký song. Dělá se mi špatně, a to mi podobné kýče většinou nevadí.. P.S. Muže být film, na němž jsou nejlepší závěrečné titulky, vlastně dobrý? (11.12.2011)

Dlouho se mi nestalo, aby mě většinu času film vůbec nebavil a pak se vše změnilo v posledních pár minutách. Tenhle film je totiž taková klasická zaplétačka. Objeví se kopa příběhů. Často dost nezáživných a nudných příběhů. Nuda se tedy dá krájet a jediné, co mě drží nad vodou jsou samotní herci. Líbilo se mi sledovat scénu za scénou, koho známého ve filmu ještě potkám. Pak se to ale ustálí na určitém čísle a ty nudné příběhy začnou převažovat. Každopádně to rozpletení příšlo akorát tak včas. Jakmile Robert DeNiro na střeše nemocnice předvede super, i když trošku komorní, výkon, všechno pak má dost slušný spád. Najednou film, kterému jsem chtěl dát jednu hvězdičku, nakonec přikovám ke třemi. Proč? Prostě jenom proto, že na konci ty příběhy konečně dají smysl. Stejně tak možná i překvapením, že ten závěr se tvůrcům opravdu povedl. Je to divné, ale je to tak. Za ten závěr stojí za to celý film přetrpět. (04.01.2014)

Protože byla v Anglii Bonfire Night a za okny mi řádili lidé s ohňostroji a petardami, dostala jsem náladu na nějaký slavnostní film. New Year's Eve nebyla ta správná volba. Ne snad proto, že by nebyl Silvestr nebo že by se mi nelíbila oslava v New Yorku (co bych za to dala, stát na Times Square..). Ani nepatřím mezi diváky, kteří u každého druhého filmu brečí, že je to předvídatelné klišé. Ale tady těch příběhů bylo tak moc, že žádný nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil. Dějová linie Efron-Pfeiffer však byla výborná a ráda bych na toto téma celý film (a nějaké objasnění, proč její postava byla tak divná..). Ostatní byli naprosto nezajímaví, v čele s Bon Jovim (fuj! to nejstrašnější z celého filmu...) a Abigail Breslin, která se z krásné sympatické holky stala vyumělkovanou figurínou.... (06.11.2012)