Úlovek

Tříhodinový emocionální nářez! Opravdu mě napadá srovnání s antickými dramaty a starozákonními texty spíš než s běžnou gangsterskou produkcí. Možná tou osudovostí, tím, jak je všechno dopředu dané. Možná tím, jak se pořád motáme v pekle rodinných vztahů. Možná tou maximální zhuštěností do klíčových momentů. Každopádně, pro mě absolutně uvěřitelné. I přes to, jak je to šílené. (05.03.2015)

Dějem The Take nemá moc co říct. Zvratů se tolik nenarodí, jen se ve velkém umírá (často z prazvláštních důvodů, vlastně jen aby se umíralo) a všechno si tak v klidu plyne. To, co teprve dělá z The Take zajímavej projekt a co opravdu lomcuje s divákovym srdcem, žlučí, čimkoliv ... sou herecký výkony. Hardy je naprostej král všech psychopatů; za ubohých 180 minut stihne vykouzlit tolik (uvěřitelných) poloh, že jsem tomu skoro až nechtěl věřit. Se svym úsměvem, tradičně zvěstujícim něco tragickýho, se mi za tu samou stopáž vryl pod kůži jako žádnej "tříhodinovej" hrdina. I sám, v obklopení hluchoněmých kolegů, by z The Take udělal obyčejnej trhák. Když ale kolem něj navrch všichni hrajou doslova jako o život (obě dámy!) ... musíte si tenhle prostej příběh chtě nechtě zapamatovat. Protože obsazení, to holt občas dělá divy. (15.08.2012)

Co dělá z dětí zločinců zase zločince? Narodí se tak, nebo nasáknou tou špínou okolo sebe? A co to, že gangsterů neubývá, když nám všechny tématické snímky ukazují, jakým srabem je jejich existence a s jakými konci? Je to skutečně jen vábení života v přepychu a ovládání druhých bez nutnosti projít obvyklým vzdělávacím procesem a vystoupat schodištěm kariérních postupů? Bože, teď tady píšu jako nějaká zatracená Carrie Bradshawová do pondělního sloupku, ale nejde mi z hlavy, proč nad všemi radostnými událostmi (nejen) v rodině Freddieho Jacksona visí napětí a duní zlověstně temná hudba, jako by všechno to krásné bylo špatně? Je to ten balanc na hraně, co tyhle chlápky láká? Zatímco mně všechny gangsterky připadají stejné, tak, jako osudy jejich aktérů a různí se zpravidla jen osobami a obsazením, rodinně pojatý "The Take" nutí k jinému, hlubšímu pohledu - o podílu Toma Hardyho netřeba pochybovat, k vyjádření Freddieho nevyzpytatelných záměrů stačí kosý pohled, mrazivý úsměv a kouzlo hlasového fondu, z kterého se podlamují kolena... (10.07.2013)

Britské drama zpočátku trochu vázne, protože očekáváte další omletou historku o vzestupu jedince na vrchol skrz zločin s momentálně cool hercem. Tím se nenechte zmást. Ve skutečnosti je to několikaletý příběh jedné rodiny a dávného kamarádství, které se dostávají na pozadí obchodu s drogami do víru vlivem postavy Toma Hardyho. Asi od druhého dílu, kdy seriál tuhle rovinu zdůrazní, děj začne odsýpat, napětí houstne a vy jen očekáváte, co z toho bude za průser. Většina diváků se bude těšit na Toma Hardyho (a ten potěší v opravdu neobvyklé roli), ale ostatní členové rodinného klanu mu tvoří výbornou hereckou protiváhu. (06.09.2012)

Zjev Toma Hardyho mě iritoval jen do jeho první akce, potom už jsem byl se seriálem se značnými časovými rozestupy na podobné vlně. Přes působivé a mrazivé brnkání na zločineckou notu hlavní roli úspěšně odehrály rodinné vazby a místa, kde se člověk musí neustále ohlížet přes rameno a nemá moc způsobů, jak se z nekonečného a pohlcujícího prostředí vymanit. (04.09.2016)