Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Ivo PopekHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Markéta Hrubešová, Marta Vančurová, Agi Gubíková, Petr Štěpán, Sabina Rojková, Vincent Navrátil, Luboš Veselý, Vilma Frantová, Petr Vaněk, Lenka Vlasáková, Hana Frejková, Václav Helšus, Tomáš Töpfer (více)Obsahy(1)
Jaký by byl osud novorozeněte v klášterním sirotčinci? Štěstí přišlo s bezdětnými manželi, do jejichž života vnesla malá Klárka světlo. Dvoudílný televizní film, který může přinést trochu světla i do vašich životů... Klárka byla nechtěné dítě, proto ji vlastní matka hned po narození odložila do sirotčince. Manželé Orensteinovi naopak po vlastním dítěti toužili marně a když už přestali doufat, rozhodli se pro adopci. Jen shodou náhod se bezdětní manželé setkali s odloženým dítětem v klášterním sirotčinci, a tak se Klárka ocitla v rodině dobře situovaného úspěšného advokáta, která ji zahrnula láskyplnou rodičovskou péčí a jejímuž životu dalo děťátko v povijanu smysl. Klárka neznala význam slov adoptivní rodina a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. Orensteinovi nechali malou křesťanku zapsat do matriky jako svou dceru, jako Židovku, hlavně proto, aby ji co nejlépe zajistili do budoucna. Chtěli, aby byla šťastná a aby ji nikdy znovu nepotkal tragický osud odloženého dítěte. Netušili, co všechno se změní po nástupu fanatického vůdce k moci v sousedním Německu a jeho expanzi do dalších zemí Evropy. Protižidovská opatření platila pro všechny bez výjimky a jejich důsledky pocítili také Orensteinovi. Když pochopili zoufalost situace, která se s každým dalším dnem zhoršovala, pokusili se Klárku zachránit. Šance, jak to zařídit, byly jen dvě. Mohla odjet s příbuznými do Ameriky nebo se vrátit ke své biologické matce, křesťance. Musí to být ale co nejdříve. Cesta do Terezína bude totiž nevyhnutelná i pro ně a je jen otázkou času, kdy budou muset opustit bezpečí svého domova... Do hlavních rolí obsadil režisér Jiří Svoboda skvělou maďarskou herečku Agi Gubikovou, vynikající Martu Vančurovou a stejně přesvědčivého Petra Štěpána. V hlavní dětské roli diváky dojme mladinká Sabina Rojková a také Vincent Navrátil jako její kamarád Herbert. (Česká televize)
(více)Recenze (69)
Emočně působivý film z válečného prostředí, jiný pohled. První díl super, ale druhá polovina druhé části byla zvláštní- možná je to tím, že člověk znalý faktu pouze obecného se domnívá, že do Terezína se jelo jen pracovat a zemřít, ve velkých skupinách příjezdy, pak hned vlasy dolů, oblečení na hromadu, pozůstatky majetku do německé kapsy a makat... Ale je pravda, že někdo musel vyrobit palandy, sepisovat seznamy... Záběry s divadelním představením byly pro mě přitažené za vlasy, nevím, jestli tam byla opravdu taková "pohoda", že si Židé mohli po šichtě dát kulturní vložku typu jdeme na školní besítku. Posledních deset minut byli pro mě naprosto matoucí, v tom vlaku jsem se opravdu ztrácela. Shrnuto- první díl 5*, druhý díl slabá 3*, závěrečné resumé lepší 3+, horší 4, možná by se to mohlo vejít jen do jednoho dílu. Ale určitě jeden z těch dobrých filmů. ()
Scénář možná dobrý ale natočené nedobře. Spousta hluchých a natažených pasáží. Být z to jeden díl, určitě by to bylo lepší. ()
Válka, Židi, koncentrák, kamarádství mezi lidmi a Židy, láska, strach a hlavně nenávist... ve filmu je trochu jiný pohled na tu dobu 2. světové války. Velmi silný příběh, který si stále dokola přehrávám v hlavě. Líbilo se mi, že i při tak těžké době koloval vtip, který si na sebe Židé vymysleli...trochu černého humoru, ve kterém je pravda: „za tuhle dobu mohou Židi a cyklisti!"..."proč cyklisti?" „a proč Židi?!" ()
Shlédla jsem oba díly v jeden den a jsem příjemně překvapená. Skvělé herecké výkony, skvělý scénář. Dala bych plný počet hvězd, ale dost mi vadily umělé řasy Ági Gubíkové ( teda aspoň to tak opravdu vypadalo) a hlavně ve scénách z ghetta to dost bilo do očí. Za mně za 4. ()
Hromada schematismu, klišé, vaty, patosu. Tomáš Töpfer sobě. ()
Z prvního dílu jsem byl nadšen, těžce jsem ale vystřízlivěl po shlédnutí dílu druhého. Z mého pohledu hodně povrchně zpracováno, bez patřičného vysvětlení, s malým komparsem, bez kterého prostředí ghetta v Terezíně nebylo možno věrohodně zobrazit. Hodně mi vadily i některé nelogičnosti, jako např. to nesmyslné chování matky hlavní hrdinky po příchodu do Osvětimi, kdy opustila svou dceru. ()
Nemohu jinak, než hodnotit 5*. Už za motiv, příběh a herecké obsazení. Příběh o tom, že jednou si nahoře, jednou dole a potřetí úplně na dně. O tom, že některé věci již nelze vzít zpět. Nebo nechceš vzít zpět. Ta pohodová atmosféra vyprávění mi dávala klid ke sledování vnitřního souboje hlavních hrdinů. Někdy naivního (Praha není Berlín), někdy bolestného (napište mně!). Více tempa by možná bylo i na škodu. Je vidět, že když se do filmu dají vlastní zkušenosti či zážitky (mnoho je ze života rodiny T.T.) dá to filmu na autentičnosti. Film nebyl o válce, o Terezínu, ale o vnitřním boji jedné židovské rodiny. To ostatní byla kulisa. Nevidím zde důležité, kdy se co odehrávalo, který rok se psal, když byli deportováni atd. Důležitý byl smysl žití a přežití Klárky. A vnitřní boj s údělem vyvoleného národa. ()
Je to dnes velká móda, filmy o holokaustu. Bylo to dlouhé, nudné, nezáživné. I jeden díl by byl moc. Ačkoli vítám každou připomínku, co tu naši kamarádi Němci prováděli za okupace, tohle skutečně nemusím. Jediná kloudná hláška vypadla z kamaráda Kláry. Bůh je daleko a nás nevidí (nebo tak nějak). Černoprdelník by k tomu dodal, Koho bůh miluje, toho navštěvuje. Tím se oháněli faráři nad umírajícími dětmi. Nad židy si jen odplivnou i dnes, natož tehdy. ()
Reklama