Americký sniper

Legendárny americký ostrelovač s presnou muškou a posttraumatickou stresovou poruchou z dielne Clinta Eastwooda. Biografia, kde americký patriotizmus hrá prvé husle a osobnosť jedného z najpamätnejších amerických vojakov nechce byť pošpinená. Tak sa jednoduchým a priamočiarym rozprávaním dozvedáme o živote hlavného hrdinu, ako vstúpil do armády, čo podčiarkne pár záberov z obdobia detstva a zásadné momenty zo života, ktoré ho sformovali do podoby - hrdinu s nadmieru rozvinutými ochranárskymi tendenciami. Na bojisku nekompromisne strieľa nepriateľov, aby ochránil svoju partiu mariňákov. Film sa nezaobíde ani o dôsledky, najmä v záverečnej patetickejšej pasáži vypovedá o hrozivom dopade vojny na psychiku človeka. Vykresľuje ego vojaka doma v rodinnom prostredí v protiklade s tým v akcii vo vojne. Tie americké vlajky neviali až tak okato, réžijne sa to ustálo tak, že divák si môže vybrať či dostal na filmovom plátne neúprimnú a na oskara útočiacu záležitosť alebo si užije starého dobrého a civilného Clinta na režisérskej stoličke. (06.03.2015)

Film je rozdělen na dvě části. Jedna se odehrává v Iráku a druhá v domovině. Když pominu skutečnost, že Bradley Cooper hraje svojí roli naprosto precizně, tak musím dodat, že všecko ostatní je tu naprosto špatně. V Iráku se toho totiž děje hrozně málo. Pár zásadních scén tu je, ale to k dobrému filmu rozhodně nestačí. Třeba ta první scéna. Ta je přímo mistrovská. Jenže v tom nejnapínavějším se všechno protne a najednou to Clint sestřihne s minulostí a životem ve Státech. Celé napětí v ten moment klesne a mně nezbývá, než sledovat, proč vlastně Chris do toho Iráku odjel. Po delší době to začne mít spád a mně najednou dojde, že tenhle film nemá vůbec žádné emoce. Chris je v Americe, pak v Iráku, následně se vrátí do Ameriky a opět zase skončí v Iráku. Emoce vlastně žádný než nějaký. To Hurt Locker zvládal naprosto s přehledem. Tady mám problém každou další scénu vůbec dokoukat. No....byl jsem zklamaný. Čekal jsem, že Americký Sniper bude něco v duchu dnešních pseudo válečných filmů jako jsou právě Hurt Locker nebo Mariňák, ale ve své podstatě jsem dostal naprosto rutinní záležitost, která nezaujme příběhem ani prostředím. (06.02.2015)

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)

I pledge allegiance to the Flag of the United States of America, and to the Republic for which it stands, one Nation under God, indivisible, with liberty and justice for all. Výborný film o válce, který má blízko i k takovým peckám jako Černý jestřáb sestřelen. Bradley Cooper jako redneck z Texasu, pro kterého je vlast důležitější než vlastní rodina, kterou jen jako voják může zachránit, je parádní. Flashbacky skvěle fungují a končí to v tom nejlepším (přehnaná doslovnost by vedla ještě k většímu patosu po americku). Clint Eastwood protiválečný a opět nejlepší. (31.01.2015)

"Tak nám nepřítel zase zaklekl před branami," řekla posluhovačka panu Cooperovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. "Před kerými, paní Millerová?" otázal se Cooper, nepřestávaje si masírovat kolena. "Prásklo to ve Fallúdže, milostpane, z odstřelovačky, vědí." Cooper znovu rychle prolistoval scénářem. "To vědí, že s odtřelovačkou nejsou žádný hračky. A ve Fallúdže, to je v Iráku, paní Millerová. To udělali asi Talibánci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát." - - - Nakonec byl z toho pěkný film, kde úplně na závěr zaznělo: "Ježišmarjá, co blázníte, vždyť jsou tady lidi." Ovšem jen mezi řádky. A tím nemyslím řádky ředkviček. PS: Ta pointa, kterou nechci spoilovat, ta se vážně povedla. Dobrý nápad. ;-) Líbilo, ale pade na pade. Něco ano, něco ne. Tři hvězdy a pruhy a malé bezvýznamné plus za výron pana Coopera do paní Millerové. (24.01.2015)