Everest

Největší výhoda je, že si během úvodní představovačky oblíbíte určitě hned několik charakterů. Může to být charizmatický Clark, který konečně šlápl do pořádné role a budiž mu odpuštěn fail v podobě Terminátora. Může to být Gyllenhaal, či snad namistrovaný Brolin. Zcela jistě stojí za zmínku Emily Watson a další. Zkrátka Kormákur rozjel zajímavou konverzačku v táboře, kerá má několik skvělých scén, již důvtipně křižuje s panoramaty nejvyšších masivů. Samotný výstup není zdaleka tak popkornový, jak by se mohlo zdát. Umírá se rychle, v tichosti a téměř bez hudby. Emoce jsou především díky komorním scénám a audiovizuálně podmanivým záběrům velehor na všechny možné styly ze všech možných stran - občas to vypadá jako výcuc toho nejlepšího z National Geographic. Překvapivě se tak jedná o příjemnou odbočku od Vertical Limitu apod. Všechno je civilní, v rámci mezí velmi realistické a vizuálně patřičně podmanivé. (27.09.2015)

Uživatel DaViD´82 napsal víceméně to, co jsem chtěl napsat i já. Nečetl jsem Krakauerovu knihu, ale film mě donutil si pár věcí o výpravě dohledat. Tvůrci se evidentně snaží jakoukoli osobní vinu kohokoli za ztrátu pěti z osmi životů (tři Indové nejsou pro film asi dost atraktivní, aby byli vůbec zmíněni) potlačit, leč i tak mi už z filmu přišlo, že jak Fisher tak především Hall si počínali jako nezodpovědní idioti. Tento dojem mi další informace spíše potvrdily. A navíc mezi přeživšími to potom dost skřípalo co se pohledu na událost týče, zatímco film je líčí jako "jsme všichni jedna rodina" aneb "o mrtvých jen dobře". Film je sám o sobě dobře natočen a např. scéna záchrany Weatherse vrtulníkem letícím na absolutní hranici dostupu zatlačuje do židle. Dal bych čtyři, problém je, že mi právě tento konkrétní příběh tuhle bandu "pravých mužů dobývajících hranice lidských možností" dost zprotivil, zvláště poté, co jsem si zjistil další informace. Nakonec tři, i když velice solidní. Ta jedna neudělená hvězda tak nejde na vrub Kormákura. (27.11.2016)

Ťažko sa hodnotí snímok, ktorý sa snaží zobraziť niečo, s čím človek nemá žiadne skúsenosti. Za mlada som mal problém vyliezť na jabloň (respektíve z nej zliezť) dnes oberám višňu za pomoci "dvojaka", takže nakoľko je "Everest" skutočne reálnou dobrodružnou drámou, môžu usúdiť akurát "horolezci, horolezkyně, horolezčata", ktorí podstúpili niečo viac, ako len výlet na Vtáčnik. Je to dobrý film, bavil ma, miestami mi dokonca ostalo mrazivo, takže ja radšej ostanem v teple svojho bytu, sem tam si zahrám fucik a možno raz vybehnem kuknúť na Kľak. (20.11.2015)

Skvělé drama "Člověk proti přírodě", kterému opravdu věříte, že je podle skutečné události, a které mohlo být i delší, protože jsou z něj cítit ty lepší filmové dobrodružné časy, kdy všechno nebyly jen triky a kdy štáb leccos doopravdy podstoupil (doporučuji zajímavé bonusové materiály o natáčení na blu-ray). Jason Clarke opět potvrzuje, jak výborný a sympatický herec to je, když se k němu dostane ta správná role, nicméně výborných herců tu je víc. (14.11.2020)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)