Vinyl

Ano, Vinyl opravdu není bez chybiček. Na scénáři by se dalo ještě malinko zapracovat, v polovině seriál malinko přešlapuje na místě a vedlejší charaktery by si zasloužily podstatně větší péči. Jenže co naplat, když ten zbytek je i přes mušky neskutečně návykovou a mistrně natočenou záležitostí, která je vlhkým snem pro fandy sedmdesátkové hudby. Dobová atmosféra i soundtrack jsou opravdu geniální, celý seriál si však i po odchodu Martina Scorseseho z režijní židličky udržuje neskutečný feeling jeho dobových filmů. Divák tak už jenom čeká, kdy ze stojícího taxíku vyleze mladý De Niro. Ostatně, i ta gangsterská zápletka páchne jeho fláky na sto honů. Jde prostě o režijní, hereckou i vizuální parádu, na níž je poznat, s jakou nesmírnou péčí tvůrci k seriálu přistupovali. A vy byste se díky nim do tohoto nespoutaného hudebního ráje, nebo vlastně svým způsobem i pekla, nejraději ihned vydali. Takhle má prostě vypadat poctivá, vypiplaná televizní práce.90% (24.04.2016)

Fyzikálně perfektní. Princip entropie a Murphyho zákony dotaženy k seriálové dokonalosti. Richie Finestrovi se totiž sere absolutně všechno co se posrat může. A čím dál více. Cannavale je král, Juno Temple skvělá, Emily Tremaine jakbysmet. Na druhou stranu Olivia Wilde je trochu zklamáním. Výborná práce pánů Scorseseho, Jaggera a Wintera, i když na 5* by potřebovala být ještě o chlup lepší. (15.09.2016)

Jednak jo, minimálně první díl za to stojí. A funguje i celý desetidílný oblouk, byť trochu racionálnější rozhodnutí by bylo udělat tři filmy s tlakem na osekání zbytečností místo deseti dílů a přítomné vaty. První film, pilotní díl, jde ovšem v luxusním duchu Vlka z Wall Streetu a dobré Scorseseho praxe, u toho jsem se bavil vpravdě královsky. No a jestli má něco smysl, aby přežilo, tak je to soundtrack a pár legendárních scén. Jinak z Vinylu, odvážím se tvrdit i jako někdo, kdo se nenudil vůbec a je rád, že to vzniklo, nezbyde za pár roků nic. Na to je už seriálová scéna přeplněná a žánrové i vtipné vymezení tomu nezabrání. (16.01.2017)

Vinyl mě nalákal na autentickou jízdu hudebním průmyslem 70. let. V půlce série jsem si bohužel uvědomil, že to úžasné zasazení je jen kulisou, nedůležitým pozadím pro osobní drama nepoučitelného feťáka. To by samo o sobě mohlo být zajímavé, ale kvůli tomu jsem do seriálu nešel. Hlavně ani jedna část není zpracovaná opravdu dobře. Většina epizod sestává z Richieho sjetého pobíhání a řvaní na všechny kolem, tedy pokud fet teprve nehledá. Do toho jsou zamíchány nějaké camea dobových muzikantů, vedlejší linky sem tam zajímavých postav, které se kvůli pomalému tempu nedočkají rozuzlení, a občas nějaký ten song pro radost. Takhle fungují prakticky všechny epizody, takže i na ploše deseti epizod se rychle dostaví repetice a nuda. Nejvíc mě ale štve, že kromě první epizody jsem z toho vůbec necítil vášeň pro hudbu. Richie o ní pořád mluví, ale ze seriálu samotného nikdy nečiší. The Get Down dokázal i přes fantastičtější námět a trochu neohrabané vyprávění zachytit ducha doby daleko lépe a zábavněji. (03.06.2019)

Po TŘECH EPIZODÁCH zatím obrovská spokojenost, i když největší potíže jsem měl kupodivu právě se Scorseseho úvodním filmem. Na konci druhé části už jsem tomu ale naplno propadnul, podobný drama z hudební branže říznutý kriminálkou totiž nemá v bedně obdoby (doufám, že nikdo neříkal Empire!). Prostě si to jen chce zvyknout na pomalejší tempo vyprávění a orientovat se v postavách a produkční hantýrce. (06.03.2016)