Vinyl

Jednak jo, minimálně první díl za to stojí. A funguje i celý desetidílný oblouk, byť trochu racionálnější rozhodnutí by bylo udělat tři filmy s tlakem na osekání zbytečností místo deseti dílů a přítomné vaty. První film, pilotní díl, jde ovšem v luxusním duchu Vlka z Wall Streetu a dobré Scorseseho praxe, u toho jsem se bavil vpravdě královsky. No a jestli má něco smysl, aby přežilo, tak je to soundtrack a pár legendárních scén. Jinak z Vinylu, odvážím se tvrdit i jako někdo, kdo se nenudil vůbec a je rád, že to vzniklo, nezbyde za pár roků nic. Na to je už seriálová scéna přeplněná a žánrové i vtipné vymezení tomu nezabrání. (16.01.2017)

Geniálně natočeno a nádech dobové atmosféry se přímo podbízivě zaryje do kůže. Koksová jízda Richieho a hrabání studia ze dna má parádní grády a scénář vždy vyhodí nějakou šupu. Není to tak ustřelené jako Vlk z Wall Street a asi tuhle branži nešlo vystihnout lépe. Vizuál, výprava je prvotřídní, hudební doprovod chytlavý a jako divák jsem překousl trošku opakující se pasáže a některé táhnoucí se díly. Velká škoda, že HBO seriál utnulo, neboť potenciál pro budování zápletky je obrovský.......8/10 (11.05.2017)

Platí pro prvních 7 dílů.....Je to zajímavé...byť jsem tuto dobu "téměř zažil" (jelikož jsem poslouchal hudbu 60.let a hltal všechny informace o zpěvácích,tudíž znám téměř všechny skladby,které v seriály doposud zazněly), přesto mne to nenadchlo tak,jak bych očekával. Přitom se tomu nedá nic vytknout ,dobové zpracování včetně hereckého podání nemá chybu. Jenže mi tam chybí ten správný feeling. I tak budu seriál dále sledovat,jelikož jeho přínos je nesporný. (07.03.2016)

Když jsem narazil na seriál ze světa rock'n'rollu o přestřeleným řediteli krachující nahrávací společnosti, který se snaží zachránit svou kariéru, zatím co se mu hroutí manželství, tak jsem byl přirozeně zaujat - kord když se na tvorbě podílel Scorsese a Jagger. Výsledek bohužel příliš nezarezonoval, protože to nemá dost dobrý scénář. Z toho pramení, že z celé řady postav si divák snad vyloženě neoblíbí žádnou, protože všichni jsou sobci, z čehož pramení většina konfliktů. Postavy nejsou dost zajímavé, protože jim chybí hloubka a nějaký výraznější příběhový oblouk. Bohužel nejsou ani dost zábavné, abych jimi byl baven. Není toho moc, ale občas něco vypadne z protagonisty ("Máš něco?" "Co? Hroutí se nám společnost a ty se chceš sjet?!" "Sjetej jsem byl furt a společnost se mi začala hroutit, až když jsem s tím přestal.") Převažují však momenty, kdy Ritchie něco posere, či se zachová jak sketa. I proto si myslím, že k němu divák bude obtížněji nacházet cestu. Původně jsem si to představoval takto: Zkoksovanej protagonista diváka provede tímhle šíleným světem, mnohdy se mu něco podaří, ač ani on sám neví, jak a na konci dojde svého cíle, ač za sebou nechá spoušť stejného rozměru. Později mě tato představa opustila a začal jsem o tom smýšlet takto: "Okolnosti budou na protagonistu vyvíjet stále větší tlak, když Ritchie setne jednu hlavu, tak narostou další dvě, čímž se bude budovat napětí a divák bude svědkem toho, jak nízko může člověk klesnout, než ho to úplně zlomí." Bohužel tvůrci scénáře nebyli schopni pracovat s gradací a výsledek je však mnohem rozplizlejší: Občas se něco podaří, ale většinou je všechno posraný a divák jen sleduje, jestli se z toho nakonec nějak vylížou. Štve mě, že to má 10 hodin, ale ve výsledku to o ničem pořádným není a hromada odkazů a soundtrack to nezachrání. Když není dobrej scénář, výsledek taky dobrej nebude. Všechno stojí na obsahu. Když ten dostatečně nefunguje, výsledek nemůže být dost uspokojivej. Kéž by to bylo přestřelenější, zábavnější, napínavější, zajímavější, bohatší co se týče příběhů postav i jejich osobnosti a celej příběh měl znamenitelší výraz, pevnější základy, jistější tah na branku a závěr, který bude trefou do černého. Obecně tu popisuji ideální podobu tohoto materiálu, jíž nebylo ani zdaleka dostáno. Tohle pouze ušlo a to je málo. (14.06.2021)

Vinyl mě nalákal na autentickou jízdu hudebním průmyslem 70. let. V půlce série jsem si bohužel uvědomil, že to úžasné zasazení je jen kulisou, nedůležitým pozadím pro osobní drama nepoučitelného feťáka. To by samo o sobě mohlo být zajímavé, ale kvůli tomu jsem do seriálu nešel. Hlavně ani jedna část není zpracovaná opravdu dobře. Většina epizod sestává z Richieho sjetého pobíhání a řvaní na všechny kolem, tedy pokud fet teprve nehledá. Do toho jsou zamíchány nějaké camea dobových muzikantů, vedlejší linky sem tam zajímavých postav, které se kvůli pomalému tempu nedočkají rozuzlení, a občas nějaký ten song pro radost. Takhle fungují prakticky všechny epizody, takže i na ploše deseti epizod se rychle dostaví repetice a nuda. Nejvíc mě ale štve, že kromě první epizody jsem z toho vůbec necítil vášeň pro hudbu. Richie o ní pořád mluví, ale ze seriálu samotného nikdy nečiší. The Get Down dokázal i přes fantastičtější námět a trochu neohrabané vyprávění zachytit ducha doby daleko lépe a zábavněji. (03.06.2019)