Godzilla
Godzilla 1985
Godzilla 1985
Obsahy(1)
Reportér Goro nalezne během plavby na své lodi na první pohled opuštěné a především dost poškozené rybářské plavidlo. Při jeho průzkumu nejenže nalezne jediného přeživšího člena posádky mladíka Hiroshiho, ale je následně napaden obřím mořským parazitem. Po návratu na pevninu Hiroshi začne vyšetřovatelům vyprávět, jak na jejich loď zaútočila Gojira, kterou považovala veřejnost za mrtvou. Vláda se snaží vše ututlat, ale jen do doby než je zničena ruská ponorka. Na nátlak ruské i americké strany nakonec premiér Mitamura musí jít s pravdou ven a co víc, je okamžitě potřeba Gojiru zničit, jinak Rusové proti ní použijí své atomové zbraně. Dopomoci by k tomu mohla nová „superzbraň“ SUPER X… (SOLOM.)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
K třicetinám (a devět let od předchozího počinu) vznikl výroční snímek (šestnáctý v pořadí), kterému se dostalo patřičné vážnosti. Od rozpočtu až po pojetí. Ignorují se veškerá pokračování a navazuje se na originál z roku 1954. Žádné kaiju bitky, žádný "kamarádský Godžirák jakožto ochránce lidstva". Veškeré vážné godžiry vždy byly, jsou a snad i budou o chybách lidstva, jejich nápravě a nějakém přesahu (v původní následky a strach z jaderných bomb, v Shin Godzille na byrokratičnost a nefunkčnost vládních postupů a nezvládnutí Fukušimy apod.). Zde tomu není jinak. Pracuje se s atmosférou studené války, jaderném zbrojení a Japonska v kleštích protichůdných zájmů Sovětského svazu a Američanů. Ano, navzdory serióznosti a rozpočtu jde stále v monstr scénách o chlápka v gumovém převleku, který dupá po papundeklovém modelu města. Ovšem jak pěkně a detailně. Jakkoli se na katastrofické scény čeká déle než by bylo záhodno, tak jich ve výsledku není vůbec málo a jsou působivé. Především proto, že z Godžiráka tu jde respekt. Problém je však tempo. Příliš nabobtnalá minutáž, která dává většinu stopáže prostor osudům nezajímavých postav. Vědec sensei a premiér ještě jdou, vědec padawan dejme tomu, ale prostoru, kterého se dostává jeho sestře a novináři, to už je přes čáru. Místo tomu, aby to dalo všemu tomu monstr ničení lidské měřítko a srdíčko, tak to jen ředí tempo. ()
Tokyo čeká další blbej den. Vrací se totiž Godzilla, aby důstojně navázala na řádění slavného monstra, ignorujíce přitom všechna ta pokračování z 60. a 70. let, která původní symbol strachu z jaderných zbraní přetvořila v roztomilou potvůrku pro děti a mládež. Tenhle drsoň si dokonce dává radioaktivní odpad k snídani. A přesně tak se mi to líbí. Humor zde absentuje, nenachází se tu protivník, který by Godzille bránil v rozletu, a obligátních sci-fi serepetiček je tu jen minimum. Dokonce i ta omáčka okolo se studenou válkou mě zajímala, protože ačkoli to téma nezůstalo tak aktuální jako dilema z původního filmu (tj. zda zničit či nezničit obrovskou ničivou sílu něčím ještě horším), je to celé správně vážně pojaté i dobře zahrané a logicky navazující na originál. Ovace vestoje si zaslouží i majestátní soundtrack, v němž leze pompa z každé noty. Výsledný dojem kazí jen triky. Ani všechen ten kouř, detaily miniatur a hry světel a stínů bohužel nedokáží zamaskovat, že jde zase jen o chlápka v gumovém obleku, co srovnává se zemí jednu kartonovou krabici za druhou, zatímco po něm střílejí hračky pro děti. Já vím, že to patří k věci, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle film už si zasloužil něco lepšího. Ovšem jak se zpívá v závěrečné písni: "Goodbye now, Godzilla, my old friend." Ještě se uvidíme. ()
Tento film se totiž příběhově vrací rovnou tam, kde skončil ten původní. K mé radosti se díky tomu vrátila i prvotní tvůrčí myšlenka a konečně jsem se zase dočkal té ponuré Gojiry, která nebude svět zachraňovat, ale ničit a to tentokrát v opravdu velkém stylu. Naštěstí mám ve svém vlastnictví japonskou neořezanou verzi, která je na rozdíl od té americké delší. Díky novým technologiím, které šly hodně dopředu, se tu dočkáme i zajímavých efektů a vylepšeného vzhledu monstra. Samozřejmě se celá tato show neobejde bez starých známých papundeklových baráčků a nejrůznějších modelů aut, tanků, vrtulníků – které budou ničeny po desítkách – tak jako za starých časů. Tvůrci přidali na efektivnosti a jedna destrukce střídá druhou. Bohužel ani zde se nezbavíme onoho dětinského vzhledu těchto situací, kdy při pohledu seshora vypadá vše směšně. Ono to bez toho vlastně ani nejde, protože by jinak vyprchalo ono osobité „kouzlo“. Jediné co mi vadilo, byly opakované scény z předchozích dílů (viz útok na vlak). Jinak se tu ovšem dost přitvrdilo, což dopomohlo vytvořit (místy) opravdu ponurou atmosféru – bezmocnost a hromada mrtvých (to se jen tak v předchozích dílech nevidělo). ()
5/10 Vidieť, že si dali záležať. Celý film vyzerá skutočne profesionálne, trikové časti sú precízne, skvelo nasvietené a je tu snaha kombinovať miniatúry, velikánske modely a skutočné zábery na ľudí a Tokyo. Pravdaže stále je to nedôveryhodné, ale o to v Godzille neide. A to je problém. Film sa snaží byť všetkým (čo bolo vtedy in), len nie Godzillou. Podobne nechápem, načo bolo dobré urobiť z Godzilly opäť zloducha, keď zhruba od tretieho filmu je to najväčší japonský hrdina ever. ()
Heisei éra je pro mě znovuzrození legendy Godzilly, která od originálu začala pomalu, ale docela jistě upadat a proměňovat se ve frašku (hlavně pod vedením Fukudy). Design už se taky začína opět přibližovat mému gustu, v příštím díle to už dotáhli k dokonalosti. Jinak je to dějově lehce nadprůměrný snímek, který se místy strašně táhne. Jako návrat ke kořenům ho ale oceňuju. 6/10 ()
Reklama