Do neznáma

Jak už tu bylo řečeno, myšlenka špatná určitě nebyla, a dokonce bych tomu odpustil i některé faktické nedostatky (a že jich tam bylo), ale takhle brakový scénář skousnout nedokážu. Zvlášť pak u takového nízkorozpočtového snímku, který má šanci bodovat v podstatě jen vybroušeným scénářem a smysluplným příběhem. (18.06.2017)

Onemanshow o tom, jak jednomu (možná) nadanýmu člověku jeho hybris nedovolila vidět jeho vlastní limity, nedovolila mu poslouchat varování ostatních, a on TO (ať už to "TO" bylo cokoliv) - nedokázal. Srovnání s marťanem se přímo nabízí - tam hrdina hned z kraje přijme možnost selhání (protože zná svoje limity) hodně se směje, což mu pomáhá udržet si nadhled a racionální odstup a překonat nenadálý překážky, a neuzavře svůj systém (cywe, zase ten Snowpiercer :-) ), ale komunikace aka výměna informací (se zemí, s lidma) je to první, co se snaží zařídit a udržet, a díky tomu všemu TO dokáže. Tenhle astronaut ja naproti tomu neustále krutě vážnej a patetickej, neposlouchá ostatní, i když by měl (ty dvě trosky na "kraji propasti", co netoužej po ničem jiným než se vrátit na zem - mezi lidi), a když to posere, je pořád tak vznešeně neomylnej, že radši svůj systém odstřihne a uzavře (informačně), než aby před ostatníma nesl následky svý chyby. A - jak jinak - zcvokne.V posledních scénách totiž nesledujeme nějakej triumf, nebo snad "nekonečnou krásu okamžiku" - sledujeme definitivní tragickou samotu šílenství. Proto za pět, milé děti. Howg. (07.11.2016)

Pan režisér má asi hodně rád Marťana, jelikož tenhle film má hodně podobný příběh, akorát obrácený naruby - v Marťanovi chlap uvízne na Marsu, chce se dostat domů na Zemi, pěstuje si tam rostlinky, vyrábí si vodu, občas poslouchá disco a dělá všechno pro to, aby ho zachránili. Tady chlap letí na Mars, v lodi si pěstuje rostlinky, vyrábí si vodu, občas poslouchá disco (tady jenom v jedné scéně, ale je to tady), najednou je problém, kvůli kterému se má vrátit na Zemi, ale on prostě chce být prvním člověkem na Marsu stůj co stůj, tak dělá všechno pro to, aby se tam dostal, i za cenu ztráty kontaktu se Zemí. Celý film je dost pomalý, takže není divu, že to někoho totálně unudí - mě osobně to teda nenudilo, ale jenom do nějaké 35 minuty, pak už jsem začínal přetáčet, jelikož se tam skoro nic nedělo. Dost by mě zajímalo, čím se ten chlap na té lodi bavil. Pak jsou tu taky nelogičnosti - třeba chlap má dlouhou dobu spojení se Zemí v reálném čase (!) a naprosto bez problémů (!). Snaží se to ještě filozofovat, ale vůbec to tam nefunguje. Celkově je to opravdu nudné něco o cestě na Mars. Chybí tu však něco, co by oživilo děj. Díky tomu to pak vypadá jak to vypadá. 2* (30.08.2019)

Do neznáma je celkem ubíjející zážitek, který má reálně pouze 90 minut, pocitově je to nicméně alespoň dvojnásobek. Zoufalost hlavního hrdiny se postupně intenzivně přenáší na diváky a ačkoliv je u většiny filmů důležité soucítit s postavami, v tomto případě je to značné utrpení. Místo toho, aby se nám dostalo zajímavé studie samoty a blouznění k nám doputoval prázdný a iritující film, který nemá co nabídnout a velmi nudí, což vzhledem k nadějnému začátku obzvláště zamrzí. (04.03.2018)

Snímek svým vlivem filozofické úvahy a přesvědčení pouze pro filmové fajnšmekry. Poukazuje na fakt, že snaha dobít vesmír má na rozdíl od něj své hranice. Dějově se dotýká stále aktuálního snu a tím je vstoupit na planetu Mars lidskou nohou. Máme tu člověka, který toho chce dosáhnout za každou cenu a je pro to odhodlaný udělat cokoliv. Odstartuje a letí daným směrem. A těžkosti očekávaně přijdou. Nejedná se o žádný thriller, o žádné drama, o žádnou komedii. Vážnost všeho dění prostřednictvím vnitřních monologů a faktu, že se v podstatě jedná o příběh jednoho člověka, se snímek stává velmi těžko uchopitelným a těžkopádným pro diváky mající o sci-fi filmu zcela jiné představy. Toto je psychologicko-filozofické sci-fi v hluboké, vážné a poměrně pomalé atmosféře. Snímek tedy nese velký otazník a tak se uvidí, jestli jednou dojde k jeho uznání. (10.01.2018)