Pustina

Neutěšená krajina, bordel, špína, prostitutky lezoucí do náklaďáků, obří těžební rypadla, neustále nasraní vesničané. Hlavní hrdinka současně bojuje na dvou frontách. Coby starostka odlehlé díry se brání developerům, kteří přemlouvají obyvatele k odchodu, aby namísto jejich domovů mohli těžit. Zároveň musí odolávat nečekané situaci: zmizení mladší z dcer, které má řadu neznámých a odhaluje nečekané vazby mezi obyvateli. Situaci nepřispívá duševně nemocný manžel ani výchovný ústav, ve kterém je uklizeno několik výrostků. Vše se začíná umně propojovat, tvůrci si s divákem začínají hrát. Potěší všichni, nejvíc zatím suverénní Zuzana Stivínová a Jaroslav Dušek vstupující na scénu coby výkonný divoch. Výborný start. (24.12.2016)

Tvůrci dál vysílají několik matoucích stop, do popředí se začíná víc dostávat téma mladistvých delikventů, kteří mají hodně mizerné vyhlídky. Začínají se propojovat s pátráním po zmizelé dívce, což nabídne několik slušných scén. Víc prostoru dostává i rozvážný vyšetřovatel Leoš Noha, který stejně jako vesměs neherci z pasťáku herecky zaujme. Víc se postupně dostáváme do spletitých vztahů a některé postavy se dál propadají do bahna, které si pod sebou rozšlapaly. Velká spokojenost. (24.12.2016)

Otěže po režiséru Ivanu Zachariášovi převzala ostřílená Alice Nellis. To, že lehce kopírujeme severské depresivní kousky, samozřejmě vnímáme. První dva díly si diváky omotávaly zajímavými dějovými uzlíky, tady nám poprvé trošku povolily a jednoduše mnohé scény neměly takový tah na bránu. Ale věřím, že jde jen o prostor k nadechnutí. Platí, že pečlivá příprava se vyplatila, dějově je to hodně silné a zajímavé, na tuzemské poměry nadprůměrné. Třetí díl se hodně věnuje chlapcům z pasťáku a neustále napnutému Janu Cinovi, který herecky mile překvapuje. Dávám tři (ač silné), abych od sebe (pro sebe) jednotlivé díly trochu odlišil. Prostě Zachariáš se mi zamlouval o krapet víc. (25.12.2016)

Okruh podezřelých se příjemně rozrůstá, kvalita posledních dvou dílů (tady se projevuje tak trochu rutinérka Nellis) lehoulince nižší, ale pořád je to v depresivních krušnohorských lokacích jedno velké drámo. Emočně trošku směrem dolů, bral jsem nicméně opět jako pečlivější seznámení s důležitými postavami a doupřesnění několika (uvidíme, jak důležitých) linií. Autor seriálu Štěpán Hulík (Hořící keř) se toho vůbec nebál, odkrývá nepříjemná témata a dokazuje, že bude sakra zajímavého ho dál sledovat. Závěr nad studnou mrazivý, silný, evropský. (25.12.2016)

Tísnivá atmosféra věčně šedivého místa je tu snad nejsilnější za celou sérii. Debutující autor karlovarských znělek Ivan Zachariáš střídá Nellis, už definitivně víme, co odhalila studna, také víme, že výbornou Stivínovou herecky přerostl nemocný Jaroslav Dušek. Jeho koncert ve vyšetřovací vazbě se musí líbit. Tenhle díl je zejména o tom, jak se oba vyrovnávají s krutou skutečností. Samozřejmě omšelé baráky, zdevastovaná příroda, blátivé ulice a konfliktní vztahy mezi obyvateli zůstávají. A Eliška Křenková konečně dostává víc prostoru. To, jak tvůrci nakládají s postupným rozkladem společnosti, je věc na české poměry nevídaná. Tolik symbolů, tolik významů, tolik falešných stop, tolik linií a motivů. Bravo. (26.12.2016)

Místo, kde se snad ani na jaře nic nezelená, čeká pohřeb. Mezitím se odkrývají další skutečnosti z manželského života mezi Stivínovou a Duškem, znovu se před námi odehrávají dokonale vypointované scény, které přelévají stín podezření na několik postav. Po pauze se vracíme i do pasťáku, kde je to znovu velmi zajímavé. Pak je tady ovšem další z vrcholů série v podobě scény z rodiny výtečné Evy Holubové, kde se schyluje k jednomu velkému střetu. Snaha o reflexi společnosti je účinná. To, jak tvůrci vytvářejí zdání o čemsi, je v českých poměrech nevídané. Každý díl končí s nějakou zásadní otázkou, další pokračování ale ukáže, že si s námi tvůrci tak trochu hrají. Možné je vše. (26.12.2016)

Tvůrci si dál dokonale hrají se zvukem, výprava je úchvatná, kamera má promyšlený každý decimetr pohybu, herci jsou přesní, dokonale obsazení. Míříme do finále. Vysílání matoucích stop pokračuje, ač určité obrysy už máme. Sedmý díl startuje ztracením dalšího dítěte. Prohlubují se už tak velké propasti mezi několika postavami. Skvostný Jaroslav Dušek si začíná hrát na detektiva a ještě předtím, než kriminalisté spustí velký test DNA, to přináší ovoce. Tomuhle opravdu říkám televizní událost sezony. (27.12.2016)

A je to tady. Oddalování odpovědí se musí líbit, pozůstalí jsou definitivně v pátrání na vlastní pěst. A my čekáme, na koho ukážou. Musí se ale zamlouvat, jak se tady pracuje s dopadem jedné tragédie na rodinu a lidi v jejím bezprostředním okolí, kteří jsou vesměs bezpáteřními zmetky. Scénář Štěpána Hulíka je dál důmyslný a velmi dobře uchopený, Alice Nellis (na poslední dva díly se zase vrátila ona) je místy poetická, jindy nesmírně dramatická, a znovu vysílá signály, kdy divák může jen tipovat, kdo za tím vším stojí. Vyvrcholení a odhalení vraha je nakonec na oba palce nahoru. A vlastně jsem rád, že žádný z mých (TOP) tipů nevyšel. Ač jsem ho měl mezi podezřelými vysoko. Nechápu ty, kteří minisérii označují za nudnou nebo rutině zahranou. Poklona a maximální spokojenost. (27.12.2016)