Ulice Cloverfield 10

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)

Room říznutej Válkou světů. Přesně je na tom vidět, že Abramsův nový objev točil komorní thriller s perfektně napsaným konspiracemi nasáklým Johnem Goodmanem a do toho explicitně vtěsnaným "spoiler" mimozemským útokem. Celkově výborný atmosférický Cloverfield-kánon kousek, na který se rozhodně vyplatí zajít do kina...8/10...[6.4.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (06.04.2016)

Je treba určite pochváliť scenáristu a režiséra za schopnosť udržať nejasnosť a mysticitu príbehu až takmer do poslednej minúty. Na tak malom poli je to obdivuhodné. Z morálneho hľadiska je tu ale viacero vecí otáznych, naviac aj racionálnosť občas šlape poriadne vedľa, takže len za tri. Možno je to prísne, lebo by sa tie nezmysli mohli pripísať chovaniu pod tlakom. Každopádne neperspektívne konanie nepodporujem :) (29.06.2016)

Tomuhle nejvíc škodí název. Divácký zážitek z výborného komorního dramatického thrilleru celou dobu nabourává to, že člověk kvůli slovíčku "Cloverfield" ví, k jakému rozuzlení to celé nutně musí směřovat. A když to tam pak dojde, tak nastane rozčarování, neboť propojení s původním filmem je opravdu jenom na papíře. Kdyby se film jmenoval Independence Day 2, tak to vyjde nastejno, neřkuli lépe. Slabší čtyřka. (06.04.2016)

Typický příklad toho, jak dokáže název zkurvit celý film. Jako ne, že by byl jinak poměrně omletý devadesátiminutový slovní gangbang mezi Jeníkem Dobrákem, jakousi uvědomělou a cílevědomou americkou kravkou a podivným kokotkem v kšiltovce do trojky nějak zvlášť zábavný, inovátorský nebo převratný. Ale takhle se celé to základní konstrukční „mystérium“, je-li Jenda jen obyčejný otylý úchyl nebo zdravě paranoidní a předvídavý scifista, ubírá směrem k prdeli už při torrentovém nákupu vstupenky do první řady na sedačce v obýváku. Je to totéž, jako byste děsně tajemný horor o sterilně kýčovitých rodinných hodnotách, správňáctví za každou cenu a ukrutně pevném přátelství mezi umělohmotnými zbohatlickými fracky s totálně nepředvídatelným rozuzlením nazvali Cloverfield 90210, a v posledních deseti minutách by se tam naprosto, ale naprosto překvapivě náhle zjevil Brendn Volš a začal moralizovat. Takže se v tomto případě jedná o hodinu a půl dlouhé, fádní a místy až otravné čekání na dvouminutový záběr mimozemského kombajnu, z něhož čouhá hadice od hovnocucu a dělá „vžžžžžžm“. Zahrané je to však opravdu famózně. Ale to i každý televizní projev maďarského Jánošíka, samozvaného spasitele, bezelstného a poctivého miliardáře Endyho Babitche o tom, jak to s námi myslí dobře. (30.05.2016)