Potomci lidí

Při průběhu filmu mi to přišlo strašně moc dobré, ale ne zas až taková bomba, ovšem cestou domů se mi to furt uležovalo (nebo ulehávalo nevim) v hlavě a fakt jsem o tom musel přemýšlet. Scéna, když Clive Owen a Claire-Hope Ashitey jdou se řvoucím dítětem ze schodů a postupně utichá palba, všichni posvátně koukají a cítí novou naději se mi opravdu vryla do paměti, hlavně tím jak hned potom zase začalo válečené inferno a Cuarón nenásilně, bez jakýchkoli křečí poukázal na zbytečnost násilí, zabíjení a toho všeho. Hrozně mne chytla ta half-lifeovská atmosféra (obzvláště když Clive Owen jede hned ze začátku vlakem). Akční scény jsou též výborné a asi nejlepším Alfonsovým tahem je ta trocha tajemství, které kdyby odhalil, tak by se posral dojem z filmu. Co je to human project(?) proč jsou lidi neplodní atd. atd. Vysvětlení by bylo nejspíš trapné, tak to tam radši nedal. No a nakonec k hercům. Clive Owen přesný. Claire-Hope Ashitey výborná a Michael Caine je asi nejlepší zvlášť, když pustil tu neuvěřitelně bláznivou hudbu. (11.11.2006)

Perfetne zobrazená atmosféra špinavosti blízkej budúcnosti plnej depresie, ktorá slúži ako set-up pre líčenie neduhov súčasnosti, zaujímavý námet, pútavá réžia so zábermi na dlhé trate ;-), snaha o realistickosť. V posledne menovanom mám však vzhľadom na neutíchajúcu snahu o podtrhovanie tejto linky (chválihodne počas celého filmu) osobne malý problém v scéne úniku z farmy (streľba na Thea). Časom ovšem dojem u mňa silno klesá. 7/10. (10.11.2006)

„Zakaždým, keď majú naši politici problémy, vybuchne bomba.“ ___ Tak ako aj mnoho iných sci-fi filmov i Children of Men verí, že aktivita jednotlivcov, ba dokonca aktivizmus je protiliekom na neovládateľný nadnárodný kapitalizmus, ktorý kvôli zisku zdevastoval životné prostredie a otrávil množstvo ľudí. Narozdiel od mnoho iných ale odmieta šablónovité riešenie. Žiadna ideálna absolútna odpoveď neexistuje, zmysel nemá číry odovzdaný nihilizmus a nejde ani len o to poriadne si zanadávať. Naopak, Children of Men veľavravne oslavuje človeka, jeho nepredvídateľnosť, lásku k životu a potrebu hľadania zmyslu života. Prvé dve minúty kopírujú Touch of Evil z roku 1958 (pamätáte si na tú virtuóznu jazdu kamerou zakončenou explóziou bomby, ktorej hrdina unikne len o vlások?) a aj potom sa môže v zmesi xenofóbie a politickej korupcie s brilantnými akčnými scénami objaviť mnoho paralel. Občas to vyzerá, že si snímka odhryzla príliš veľké sústo. Každá scéna nesie alegorický alebo politický podtón, od krízy potravinovej a energetickej cez vojnu s terorizmom, imigračné tábory a povstania až po náboženské metafory (Theo znamená „Boh“). Nič z toho ale nestojí v ceste svižnej zápletke plnej zvratov, ktoré udržujú diváka v napätí. Koniec-koncov v našom svete tiež všetko súvisí so všetkým, takže tento portrét je plne oprávnený. „Drž ju pevne.“, radí Theo na člne Kee, už s dieťaťom. Režisér Alfonso Cuarón tým hlasuje pre návrat k menším, ľudským merítkam. Neverte žiadnej organizácii, ktorá presiahne priamy medziľudský kontakt (národnému štátu, nadnárodným firmám, či médiám). Súčasne sa v detskom smiechu, ktorý uzatvára celý film, ozýva otázka: Máme naozaj ľudstvo tak radi, aby nám stálo za záchranu? 80% (14.05.2010)

Proč jsou ženy neplodné? Proč nerodí děti? Že by snědli čápy? Rozhněvali Boha? Theo by mohl řešit i jednodušší otázky. Třeba co je horší než Jasperova muzika. Jenomže pak spatří ZÁZRAK!.... Atmosféra - výborná! Filmové smysly dostávají zabrat. Obraz i zvuk - to je nářez. Na druhé straně je tu nevyrovnaná úroveň vyprávění. Někdy se děj prostě jen tak vleče. Ovšem i tento neduh zmizí zhruba po hodince a vyšší obrátky vydrží až do konce. Teda skoro. Já bych totiž chtěl ten konec zajímavější. Jsem v rozpacích. Tak nějak si myslím, že 4 hvězdy jsou moc, ale dávám je. Pořád na ten film totiž musím myslet. A chci ho vidět znovu! (12.03.2007)

Potomci lidí nejsou dokonalí - tak jako třeba United 93 nebo Clerks 2 - a přesto jsou mnohem zásadnější. Cuarón napsal další kapitolu filmových dějin, když zachytil budoucnost v tak neuvěřitelně živém obrazu, že všechny filmy posledních let o apokalyptických budoucnostech, utopiích, antiutopiích nebo totalitách blednou závistí (což platí i pro tolik velebenou Vendetu, jejíž televiznost a plochost vyniká právě ve srovnání s Potomky). Přitom měl Cuarón mnohem těžší úlohu než řada jeho kolegů - zachytit skutečný svět o dvacet let později (nebo potenciálně "skutečný", jednu ze snadno uvěřitelných verzí). K výzvě však přistoupil bez přetvářky a bez příkras, čímž se vyrýsuje nesmírně děsivá tvář budoucnosti, která přitom vypadá naprosto věrohodně a samozřejmě. Přitom jsou moudře akcentována nejpodstatnější témata dnešní doby (migrace, terorismus...) a do všední reality je zapracována veškerá nelidskost, tyranie i všudypřítomná anarchie. Cuarón navíc předvádí naprosto neuvěřitelné kousky, které vrcholí hlavně ve scénách útoku na auto a průniku skrze válečné pole. Vyniká ruční kamera, parádní triky i herecké výkony, a přesto se neztrácí komplexní filmový dojem a pocit, že jen sledujeme jeden výřez z hroutícího se světa. Zásadní dílo, které by měl vidět každý filmový fanoušek, tím spíš zájemci o střih nebo kameru... A i napodruhé nesmírně inspirující, teď už opravdu "bezchybný" zážitek. Jasný film roku. (11.10.2006)