The Killing Fields
The Killing Fields
Režie:
Roland JofféScénář:
Bruce RobinsonKamera:
Chris MengesHudba:
Mike OldfieldHrají:
Sam Waterston, Haing S. Ngor, John Malkovich, Julian Sands, Craig T. Nelson, Spalding Gray, Bill Paterson, Athol Fugard, Mark Long, Patrick Malahide (více)Obsahy(1)
Kambodža, srpen 1973. Boje ze sousedního Vietnamu se přenesly i do této dosud neutrální země. Zuří tu občanská válka mezi vládními jednotkami, podporovanými americkou armádou, a partyzánskými oddíly Rudých Khmerů. Sydney Schanberg, zpravodaj listu New York Times, a Dit Pran, jeho domorodý průvodce a tlumočník, jsou jen dva z početné armády novinářů a fotografů, snažících se zprostředkovat světu informace o tom, co se v tomhle kdysi tak nádherném koutě světa děje. A je stále hůř. Rudí Khmerové získávají stále větší převahu. Všem je už jasné, že až se dostanou k moci, vypuknou hrůzy, jejichž rozsah si v tuto chvíli ještě nikdo nedovede představit. Kdo může, ten ve spěchu opouští zemi. A naděje těch, kteří musí zůstat, se rovnají nule...
Film, natočený podle skutečných událostí, zachycuje příběh přátelství, jež se za léta spolupráce vytvořilo mezi americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války a po vítězství Rudých Khmerů (za jejichž více než tříleté diktatury zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osmi milionů). Tvůrci nechávají téměř bez povšimnutí společenské souvislosti, zaměřují své vyprávění na dopad, jaký tyto události mají na obyčejné lidi. Emotivní vyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda i známé skladby, které zde zaznívají v působivém kontrastu s obrazem. Film, přerůstající v působivou výpověď o utrpení, jež si člověk na světě vytváří, ale jemuž také dokáže čelit, byl oceněn řadou mezinárodních cen. Proměnil tři ze sedmi oscarových nominací: za kameru - Chris Menges, střih - Jim Clark a za mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Haing S. Ngor, lékař, který skutečně prožil kambodžské peklo (a který získal mj. navíc i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a řadu dalších).
(oficiální text distributora)
Recenze (221)
Nebylo to tak oslnivé jako jiné snímky. Pokud bych chtěl viděl krutě reálné osudy lidí za války, volil bych raději třeba Hotel Rwanda nebo ještě lepší Schindlerův seznam. Dokonce jsem měl nepříjemný pocit, že ze mě film ty emoce páčí násilím - tak hustou koncentraci osvědčených brečících dětí za minutu si nevybavuju u žádného sebedojemnějšího filmu, přitom to vůbec nebylo třeba přehánět. Stejně smíšené pocity jsem měl z Oldfieldovy hudby. Jelikož jeho hudbu znám, schválně jsem se na ni ve filmu - kde ji jinak moc zvlášť nevnímám - tentokrát více zaměřil a bohužel mi jeho specifický syntezátorový zvuk vůbec do válečného filmu neseděl. Na herecké výkony se však dalo dívat, jen bylo pro mě dost netradiční sledovat Malkoviche v tak silně jednorozměrné a nezajímavé roli. ()
Ve všech směrech skvělý film. A pro uživatele becki_tu, stačí se podívat na YouTube a každý zjistí, že ta příhoda při předávání oskara pro Haing S. Ngora je prachsprostý výmysl. Opravdu nechápu, proč se sem strkají neoveřené tzv. zajímavosti, když jsou to většinou naprosté nesmysly. ()
Silne dielo, ktoré pracuje s rovnakou témou ako Coppolova Apokalypsa now! Je to podane realisticky presne a s emocionalnou kvalitou. Priznám sa, že dielo na mna nezaposobilo podla priaznivých ohlasov a vynikajuceho hodnotenia. Na úroveň nezabudnuteľných filmov skor patrí Coppolov majsterštyk! Vražedné polia by som zaradil k štandart nadpriemer 70% ()
Dle mého velice špatně zpracované téma. Mezi přáteli chybí vztah, Rudým Khmerům chybí všechny ty zákeřný sviňárny a tomuhle filmu chybí snad jediná silná scéna. Jen u té vymozkované mládeže, špiclující otroky, mě zamrazilo. Například tematicky podobný Salvador je mnohem lepší. Ten comment se of course vztahuje k filmu a nikoli k historii Kambodžy, kde pan Pol Pot předvedl několik, řekněme, školáckých přehmatů. ()
Veľmi realisticky spracovaný film o občianskej vojne v Kambodži v 70. rokoch a následnom Pol Potovom 4-ročnom režime, počas ktorého zahynula takmer tretina Kambodžanov. V prvej polovici vidíme amerických novinárov spolupracujúcich s kambodžským novinárom a tlmočníkom dokumentujúcich vojnu. Po víťazstve Červených Khmérov novinári zostanú v krajine, sú zajatí a prežijú vďaka azylu na francúzskej ambasáde, kde sa skrývajú stovky ďalších ľudí. Po čase môžu konečne odísť, Kambodžania však musia zostať a napriek ich snahe sa musia s tlmočníkom rozdeliť. Druhú polovicu tvorí hľadanie tlmočníka a hlavná časť filmu - vražedné polia... Film svojím spracovaním, kamerou, surovosťou a celkovým vizuálom veľmi pripomína Coppolovu Apokalypsu. Veľmi dobré herecké výkony (hlavne Haing S. Ngor), silná kamera, mrazivá atmosférická hudba a výborný príbeh. Film je veľmi významný svojím protivojnovým a protitotalitným posolstvom, ako aj verným spracovaním zverstiev spáchaných v tomto období v oblasti bývalej Indočíny (nielen Pol Potových zverstiev) a politických machinácii Ameriky. Veľmi silný film s krásnym záverom. ()
Vplyvy dlhočiznej vietnamskej vojny v prvej polovici sedemdesiatych rokov 20. storočia zasiahli aj Kambodžu, kde silnela občianska vojna a vplyv Červených Khmérov. Film režiséra Rolanda Joffého z roku 1984 odkazuje na skutočný príbeh novinára Sydneyho Schanberga (Sam Waterston) a prekladateľa Ditha Prana (Haing S. Ngor). Táto skutočnosť, rovnako ako aj prvá polovica filmu, dodávajú Joffého dielu značnú silu, ktorú môže divák výraznejšie vnímať aj vďaka Oscarom ocenenej kamere a kvalitnému hudobnému sprievodu. Najvýraznejšie je však sila reflektovaná prostredníctvom príbehu. Ten dokáže zaujať najmä v prvej polovici, dejovo zobrazujúcej nastúp Červených Khmérov, pričom v tomto smere nechýba snímke potrebná dynamika, napätie a schopnosť dokázať udržať si divácku pozornosť. S druhou polovicou filmu je to však už o čosi horšie. Tá prakticky zachytáva takmer výlučne uhol s Dith Pranom a jeho väznením Červenými Khmérmi, čo síce zobrazuje mimoriadnu krutosť Pol Potovho režimu, ale z pohľadu diváka už neponúka toľkú dejovú atraktivitu ako polovica prvá. Možno tak povedať, že ide o film dvoch polovíc, keď tá druhá, bohužiaľ, kvalitatívne ťahá prvú - lepšiu - nadol. A to výrazným spôsobom, dokonca až takým, že z nadpriemerného filmového počinu sa nakoniec stáva iba počin nanajvýš priemerný. V prípade The Killing Fields sa tak dá povedať, že jeho najsilnejšou stránkou je inšpirácia skutočnými udalosťami. Ako sme už uviedli, do filmového nástupu Červených Khmérov ide o kvalitný dramatický vojnový počin, zachytávajúci kambodžské skutočnosti z novinárskeho pohľadu. Revolučný zlom a druhá polovica neznižujú iba príbehovú kvalitu, ale ako keby razom zmizla aj pozoruhodná kamera a hudobný sprievod. Celok sa postupne rúca a diváka necháva sledovať záver so zmiešanými pocitmi. Nie však z dôvodu príbehového vyvrcholenia, ale z prudkého pádu kvality. Škoda. ()
Uff,nářez. Z těchto filmů mám obvykle husí kůži, protože to utrpení, které zobrazují, si neumím ani představit. ()
Zpočátku mi vadila hudba Mikea Oldfielda, ale postupně jsem zjišťoval, jak výborně se do filmu hodí. Spolu s ní, kamerou, thajskými přírodními scenériemi (film byl natáčen v Thajsku) a hereckými výkony zejména ústřední dvojice se z Vražedných polí stal jeden z těch nejlépe udělaných válečných filmů, které jsem doposud viděl. Tenhle film mě prostě dostal a tento zážitek jsem ochotný upřednostnit před patosem, sentimentem a možná až citovou podbízivostí, kterýmžto se vždy vehementně bráním a jimiž opovrhuji. Vyčetl bych snad jen jistou nesourodost dvou polovin filmu, kdy jsem musel jakoby přepnout a začít sledovat trochu něco jiného. ()
Príbeh vyobrazujúci silné priateľské puto dvoch žurnalistov na pozadí Pol Potovej genocídy v 70.rokoch. Čo sa týka ústrednej témy, mám pocit, že sa z tak výnimočného príbehu dalo vyťažiť, či už bez silených a často zbytočných pasáží oveľa viac. Naviac, to aby som sa pri takmer dve a pol hodinovej stopáži nedozvedel vôbec nič o Kambodžskej krutovláde, považujem za najväčšie sklamanie. ()
Velmi těžký film, který diváka psychicky hodně vyždímá (pokud se tedy necháte chytit příběhem). Doplněno brilantní, chvílemi disharmonickou, hudbou Mike Oldfielda. O některých scénách budete přemýšlet ještě hodně dlouho... Smutné... ()
Takhle to dopadá, když se někdo přesně neřídí podle daných sovětských instrukcí:-) Naopak bych ocenil tu první část filmu, která dává věci do souvislostí, což je prvek velmi vzácný. Na Kambodžu dopadlo tolik US-bomb, že Drážďany nebo Tokyo oproti tomu byly dětské drakyády. Z tomu by nehráblo málokomu. Souhlasím s ostatními, kteří si oblíbili tu scénu s igelitovým pytlíkem, chyběla mi likvidace každého, kdo neměl mozoly na rukou. V Asii mají ještě diktátoři koule, třeba Lukašenko už díky sledování západní satelitní televize docela změknul. ()
80% ()
Film působí v některých pasážích a týká se to hlavně kamery dost urychleně,ale na druhou stranu záběry na přírodu a okolí jsou mistrně zvládnuty.Herecký koncert Hainga staví tento film na vyšší uroven a hudba neruší,naopak je velmi dobře zasazená v celé délce filmu,i když stopáž je příliž dlouhá a tím se vytvořilo hodně hluchých míst. ()
Pol Potův vražedný režim, který nastolil v Kambodži, považuji za jednu z nejhnusnějších, ale zároveň nejzajímavějších událostí novodobých dějin. Přesně ten příklad, který bych omlátil o hlavu každému, kdo byť jen pozastaví zrak na komunistické straně na svém volebním lístku. Připadá mi, že na toto téma bylo natočeno i poměrně málo filmů a tak jsem byl rád, když jsem se dozvěděl o Vražedných polích. Narozdíl od většiny zde, jsem byl mírně zklamán. Technicky je film precizní, to ano, ale přišlo mi, že postrádá naučnou hodnotu. Člověk byl vtažen do děje bez jakéhokoliv vysvětlení, jméno Pol Pot jsem nezaznamenal ani jednou, hrůzy sice zobrazeny byly, ale člověk z filmu vůbec nevyčetl jejich rozsah. Kdybych o této události nevěděl nic, tak se skoro nic nedozvím a zároveň není film natočen tak, aby ve mě vzbudil zájem si po shlédnutí o režimu Rudých Khmérů něco zjistit. A to osobně považuji za velký nedostatek. ()
Mrazivo reálne svedectvo o zvrhlom agrárnom režime Červeného Khméra v Kambodži. Som veľmi rád, že sa niekto podujal spracovať túto tému. Žiaľ rovnako ako pri filme Mission ma neoslovila zdĺhavá a málo pútavá réžia Rolanda Joffé. Škoda, že takáto zriedkavá a zaujímavá téma sa dočkala slabšieho spracovania. Synťáková hudba Mikea Oldfielda sa k snímke nehodí, je umelá (až na príjemnú záverečnú skladbu pri titulkách). Napriek tomu sa jedná o silnú snímku a o to silnejšiu, že herec Haing S. Ngor toto komunistické peklo skutočne prežil. Zábery krajiny sú nádherné. Výborný postreh od Houdiniho:“V tomto filmu je mimo jiné, velice pěkně vidět snaha levicového novináře omlouvat genocidní masakry americkým bombardováním.“ ()
Skvělá hudba ()
Killing Fields je emotivní, silný, dobrý ale nicméně taky poměrně manipulativní a patetický film. Obžaloba americké zahraniční politiky a faktu, že se USA na chudou Kambodžu úplně vyflákli je evidentní. Ještě, že je zde prostřední část, která vše zachraňuje. ()
Kvalitní a téměř precizní zpracování jedné z největších hrůz 20. století. Jsou pasáže filmu, kdy se opravdu tají dech a nevnímáte čas, ale bohužel jsou i ostrůvky, které toto nesplňují a film poleví v síle, a proto to není absolutní hodnocení. Ale jinak (a zvlášť pokud se aspoň trochu zajímáte o nedávné dějiny) je to must see. Skvěle zakončené písní Imagine... 80% ()
V první polovině se rozehrává výborné reportážní drama těsně před vypuknutím puče Rudými Khmery. Seznamujeme se Sydneyem zpravodajem New York Times a Ditem Pranem, jenž je mu nejen tlumočníkem a pravou rukou, ale hlavně přítelem z nejbližších, což si ještě plně neuvědomuje. Ve veškerém tom zmatku, co se kolem děje, se člověk, který není alespoň trochu obeznámen se situací v 70tých letech v Kambodži bude nejspíš trochu topit, nicméně se jedná o jeden z mála snímků, který se danému konfliktu věnuje a proto si pozornost jistě zaslouží. První polovina je tedy spíše dokumentaristická, přesto působivá, ale to zásadní má teprve přijít. To když všichni novináři včetně Sydneyho jsou vypovězeny ze země a Pran je vydán napospas nové ideologii nastolené v Kambodži novými vůdci. Začíná totiž rok 1 V Pol Patově režii, o kterém se mimochodem ve snímku nikdo ani nezmíní, stejně tak o jeho soudruzích v revoluci. Za prvé: veškeré obyvatelstvo je vystěhováno z měst na venkov, neboť jen rolníci můžou být prospěšní revoluci. Za druhé:veškerá inteligence tzn. učitelé. doktoři apod. jsou masivně vyvražďováni. A za třetí: je nastolen nový řád kde se nedá věřit ani vlastní rodině. V této fázi vývoje se opět setkáváme s Pranem. Začíná boj o holý život, útěk z pracovního tábora a následné vyvrcholení v happyendu. U spousty snímků by mi asi ty hry na city vadily, ale s vědomím toho, že Haing S Ngor, který ztvárňuje právě Prana si prošel vším tím peklem na vlastní kůži, nejen to, jako doktor byl ohrožen na životě takřka každý den, nevyhnul se mučení a nakonec přežil, jsem konečné finále přivítal s nadšením. Není divu, že za svůj výkon získal oscara, upřímnějšího herce neherce si snad nedokážu ani představit. ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
K tomuto filmu jsem se musel dlouho odhodlávat, jelikož jsem jako všeobecně vzdělaný člověk znalý toho, co se dělo v Kambodži za vlády Rudých Khmerů. První polovina filmu je však o událostech mezi lety 1973-1975, kdy se válka ve Vietnamu rozšířila před hranice do Kambodži. Kambodžská vládní vojska jsou podporována americkou armádou, avšak pro místní Kambodžany to není žádná výhra. Do tohoto chaosu přilétá zpravodaj NY Tumes Sydney Schanberg, který se má na letišti potkat s místním korespondentem pro NY Times Dithem Pranem, ten se ale na letiště nedostaví, protože došlo k bombardování města Neak Leung, které způsobí obrovské civilní ztráty. Město "omylem" bombardovali Američani svými B-52 létajícími pevnostmi. Sydney a Dith jsou svědky toho, jak je město zničené, vidí zkázu a spoustu smrtelně zraněných civilistů. Nemohou si však být jisti ani před vládními vojsky, jsou totiž zatčeni poté, co si fotí popravu dvou Rudých Khmerů. Chudák Sydney se pak nemohl ani jít vychcat. Scény, ve kterých jsou trpící a umírající děti se mě dotkly nejvíce, obzvláště ta brečící holčička se střepy v páteři. Vládní vojska a Američané však postupně prohrávají a Rudí Khmerové se dostávají do hlavního města Phnom Penhu. Dithova rodina se sice nechá evakuovat do USA, ale Dith zůstává s Sydneym a jeho kamarádem Alem, ztvárněným mladým Johnem Malkovichem. To se však brzy ukazuje jako chyba. Lidé sice vítají Rudé Khmery jako osvoboditele a myslí si, že odteď jim bude dobře, více se však ale mýlit nemohli. Už Sydneymu se ti chlápci nezdáli a měl tušení, že to nemyslejí dobře. Ti vylízaní ultrakomunističtí šmejdi začnou ihned všechny vyhánět z města na venkov, včetně zraněných lidí z nemocnic. Nejprve jsou Al, Sydney a Dith zatčeni Rudými a jsou svědky toho, jak ti šmejdi zacházejí s zajatci - prostě je všechny postřílejí a obzvláště vysazeni jsou na cizince. Ještě štěstí, že je Dith přesvědčí o tom, aby je propustili. Naši novináři se následně schovají na francouzské velvyslanectví, kde najde azyl také spousta Kambodžanů, avšak ti musí velvyslanectví brzy opustit a vrátit se k Rudým, kde je nečeká nic dobrého. Je zde zoufalý pokus vytvořit pro Ditha falešný pas, k tomu je však třeba Dithova fotka, a tak jej Al vyfotí a na několik pokusů se snaží vyvolat film. Provizorní podmínky a nedostatečná stabilizace fotocitlivého filmu způsobí, že snímek jaksi zšedne a tak se musí Dith vrátit mezi Rudé, zatímco Sydney a Al jsou evakuováni. A teď teprve začíná ta hrozná část filmu - po roce 1975. Dřina ve venkovských komunitách, hlad, zákaz pěstování vlastních plodin, totální vymývárna mozků, likvidace vazeb rodičů a dětí, a označení paměti jako nebezpečné nemoci. Dith se musí vzdát svého já a předstírat negramotného prosťáčka, protože jinak by skončil jako všichni ostatní inteligentní lidé. Těm Rudí slíbili, že pokud se přihlásí, tak se jim nic nestane a mohou spolupracovat. To se ukáže jako chyba a všichni jsou postříleni jako psi. Ta hovada prostě chtěla vrátit zem o několik století zpět a nutno dodat, že se jim to kurva povedlo. Dith je svědkem scény, kdy jedna mladá zapálená Rudá prohlédne ruce jednoho rolníka, které se té svini jaksi nezdály, a tak jej odvede opodál a prostě jej udusí plastovým sáčkem! Dithovi se podaří utéct a dostane se do řeky plné mrtvol, které mají na svědomí ty barbarské svině. Brzy je však dopaden a dostane se do jiné venkovské komunity, kde se sblíží s jistým Phatem, místním velitelem. Stará se totiž o jeho syna. Vypadá to nadějně, ale jakmile se Phat pokouší zastavit to vraždění, tak je sám zastřelen. Mezitím Sydney a Al v NY přebírají Pulitzerovu cenu a Sydney při projevu přisuzuje polovinu zásluh chudákovi Dithovi, který zůstal v tom ultrakomoušském pekle. Al mu vyčítá, že pro jeho záchranu nic nedělá, to ale není pravda, snaží se jej sehnat přes různé mezinárodní organizace a píše neustále dopisy do Kambodži. Tak snad se povede Dithovi z toho odporného místa utéct a vrátí se ke své rodině. Naštěstí víme, že vláda těch ultra-tyranů skončila díky zásahu Vietnamských vojsk v roce 1979. Film byl dost drsný, zobrazuje jednu z nejtemnějších kapitol našich dějin po druhé světové válce, režim, který nikdy neměl existovat a při pohledu na jeho totální barbarství vypadají Hitlerova SS komanda jako andělé pokoje a míru. Tak snad se nic takového už nebude nikdy opakovat, i když o nějakých dvacet let později se zvěrstva podobného charakteru děla ve Rwandě, ale o tom jsou zase jiné filmy. () (méně) (více)