Death Is Called Engelchen
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jan Kačer, Eva Poláková, Martin Růžek, Blažena Holišová, Pavel Bártl, Ezard Haußmann, Otto Lackovič, Vlado Müller, Oľga Adamčíková, Miroslav Macháček (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)
(více)Recenze (184)
Ó, Božský Zlíne! Dokonalý film... Užil jsem si i díky tomu, že 95% míst, kde se tento film točil znám... Zlín, přilehlé vizovické kopce... Kontroverzní (v té době) zobrazení událostí, které vedly k vypálení Ploštiny... Dokonalé filmové zpracování a šílená atmosféra vedle hereckých výkonů... Byl jsem přistřelený k židli a nedutal, bo by moh přijít nějaký práskač... ()
Temná strana partyzánského odboje aneb nebyli to jen stateční obránci a hrdinové. Za socialismu bylo toto téma naprosto tabu, vždy se hovořilo jen o jejich odvaze a statečnosti. Z tohoto hlediska film velmi oceňuji. Stejně oceňuji i herecké obsazení a režii. Závěrečná věta "Ať vám odpustí Bůh." si zaslouží pátou hvězdu. ()
S istotou zisťujem, že niektoré moje komentáre sa strácajú, napríklad tento som posielal 7.5.2014. Ide o českú verziu režisérov Jana Kadara a Elmu Klausa podľa predlohy Ladislava Mńačka a dejovo sa nedržali presne predlohy. Veľmi kvalitný film. Film poukazuje na odvrátenú tvár odboja, drsný príbeh z moravsko – sliezskeho pohraničia z konca 2. svetovej vojny. aj Je zázrakom, že tento film prešiel cez schvaľovaciu komisiu, lebo vo filme český partizán mučí zajatca, ruský partizán sa zraní a neskôr sa zabije, všetci tu veľa pijú, milujú sa a hlavne sa nehlásia ku komunistickej strane. Dokonca Nemci pomáhajú Čechom a Slovákom v odboji. ()
Možná je dobré přečíst si knížku, nebo rozsáhlý popis filmu. Je taky dobré dávat celou dobu bedlivý pozor. V mnoha věcech jistě přelomový film, u kterého se nedivím, že skončil v trezoru. Poslední dobou si uvědomuji, že trezorové záležitosti dob minulých jsou jedněmi z nejlepších českých filmů. Klos a Kadár měli v té době neuvěřitelnou scénáristickou fazónu a když k tomu přidáme skvělý výkon Jana Kačera, vznikne něco dosti nepředpokládatelného. Jediné, co mi příjde, že tomu filmu chybělo byla skutečnost, že byl trošku delší než měl být a že titulky pro ruské dialogy byly dělané jen kde se překládajícím chtělo a zároveň strašně ledabyle. ()
Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. ()
Byv, co se reflexe 2. světové války, vzdělávánán hlavně povinnými, školními projekcemi Vávroých šlaků a podobných opusů made in USSR (s čestnou vyjímkou Bondarčukova Bojovali za vlast), utrpěl jsem při prvním shlédnutí tohoto filmu v letech perestojky tak trochu šok, který mne pak nasměroval k dalším a hlavně JINÝM filmům reflektujícím tuto dobu. Je až s podivem, že takto podvratný film vznikl již v roce 1963. ()
Excelentní a drsné válečné drama! Partyzáni jsou vykresleni trochu jinak, než podle bolševické propagandy. Proto film musel být odklizen do trezoru. Dvě dějové linie se nenásilně prolínají a dávají vyniknout skvělé psychologii námětu Ladislava Mňačka. Jan Kačer jako postřelený Pavel, Martin Růžek jako jeho ošetřující lékař, Blažena Holišová v roli sestry Alžběty, Eva Poláková (obrovská škoda, že zemřela tak brzy) v roli partyzánům pomáhající Marty. Vlado Müller velitel partyzánů Nikolaj, Otto Lackovič jeho nástupce Ondra. Geniální obsazení, nemám slov. A jako třešnička na filmovém pásu je opět mimořádná hudba Zdeňka Lišky. Tento film je pro mě těžká srdcovka. ()
Fascinovane wow. Zvlastny uchvatny film. Preco toto nevysiela TV? aspon niekedy v noci? Smrt sa vola Engelchen som mohla zhliadnut len vdaka Artfilmu. A to je obrovska skoda!/ze sa to premieta len velmi zriedka/ Po tomto filme som mala dojem, ze tam islo skor o emocie a pocity, vinu, neschopnost zbavit sa myslienok, atmosferu atd. ako o dej, kt.... neviem to vyjadrit.... napr. po konci filmu som mala dojem, ze postavy malo rozpravali, zistila som, ze vlastne neviem, ako sa volaju vsetky postavy (viem iba krstne mena niekt. hl.postav) atd. Urcite to bol len dojem moj - ako divaka, kt. necital knihu... ale napriek tomu to bol neopisatelny zazitok. Tento film vas proste pohlti svojou atmosferou...Uchvatne. Opakujem ohromna skoda, ze sa neda zohnat. Velmi rada by som si ho pozrela viac krat. ()
8/10 Velmi uveritelne, troufl bych si rict i pravdive. Partyzani jako v dokumentu. Zajimave je, ze cim delsi doba ubehla od konce valky, tim partyzanu pribyvalo nikoli naopak - zkratka typicka ceska vlastnost a v tomto filmu postava Randy. ()
Po první půlhodině to bylo takový celý divný ani se mi to nechtělo dokoukat, ale říkal jsem si, když zbývá ještě tolik do konce tak chvilku ještě vydržim. A to co přišlo bylo hodně napínavé a akční, až sem se dost divil, že tohle u nás mohlo vzniknout. Ani mě nepřekvapuje, že podle csfd je tohle na pátý nejlepší československý válečný film. Škoda začátku pak by bylo jasně plný hodnocení. ()
V tomto válečném filmu je zobrazeno vše, co takové bojovníky může potkat a také zasáhnout nejen na těle, ale hlavně na duši. Ve filmu je ukázáno i to, co se ukazovat nesmělo, totiž jak kvůli partyzánům často trpěli obyčejní lidé. ()
Některé části filmu jsou brilantní, ale jiné (a těch bylo víc) se nepříjemně vlekly a emočně mě míjely, což byl asi můj klíčový problém s filmem. Krom např. scény na louce s knížkou Thomase Manna a jejím německým majitelem a několika dalších momentů, které bych spočítal na prstech jedné ruky, jsem v podstatě nezaujatě sledoval střídavě výjevy z nemocničního lůžka nebo partyzány na pasekách. A nebýt hudby Zdeňka Lišky, mohlo být ještě hůř. Jan Kačer ani Eva Poláková se navzdory mnoha zdejším nadšeným a pochvalným hodnocením nevyhnuli přehrávání, herecky byl nejlepší doktor v podání civilně a střízlivě hrajícího Martina Růžka. A ještě si neodpustím poznámku ohledně ideologické roviny snímku. Ti Rusové z toho vyšli na můj vkus až nějak moc dobře… Ocenit to dokázali dokonce i na filmovém festivalu v Moskvě. ()
Knihu jsem nečetl, ale film je výborný. Skvělá atmosféra a vynikající Kačerův výkon. ()
ocenenia : MFF Moskva 1963 - nominácia na 1. cenu, Zlatá cena ()
V poslední době mi nějak dělá problém dostat se do děje, takže jsem měl asi po půl hodině chut stopnout dvd a "někdy" dokoukat :-). Ale vydržel jsem a byl odměněn hodně zajímavou podívanou! Počáteční rozpoložení přičítám nespokojenosti s Kačerem, kterýho mám od Vláčila fixnutýho ještě herecky o něco výš. Ikdyž nakonec jsem si na tu jeho polohu zvykl a uznávám, že to zvládl velmi dobře. Učarovala mi, pro mě dosud neznámá, Eva Poláková. A děj přinášel velmi zajímavé zápletky, situace a zvraty. Zajímavá je i role B. Holišové. Ale když už jsem zmínil dvd - koupit nový kus, který na dvou místech vůbec nejel a ani úroven kopie žádná sláva - to je spíš urážka takhle dobrého filmu... ()
...na tú dobu netradične dlhý film,ktorý sice má klad v tom,že sa snažil o väčšiu reálnosť zobrazovaného,ale na druhej strane pomerne neprehladný a to nespôsobila len dlžka filmu,ale neustále návráty do minulosti -opakovane do bezvedomia prelínanie súčasnosti a minulosti........ až do nezrozumitelnosti. Mnohé nedopovedané,nezodpovedané a koniec hmlistý. moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. (dyfur) ()
Výborný pochmurný film o posledních měsících druhé světové války z partyzánské oblasti. I přes stáří filmu překvapí stále svěží forma - "jiná" kamera a typicky dokonalá podbarvující hudba (od nejlepšího českého filmového skladatele Zdeňka Lišky) vtiskly filmu zvláštní náladu a styl, pro kterou si film zapamatujete. ()
Ceskoslovensku kynematografyju pravidelne a rad sledujem. Dokonca sa tu najdu aj vojnove filmy Kapitan dabac, Vlcie Diery, Sokolovo..... no a tento Smrt si Rika Engelchen. Vyborne je zobrazenie vojnovej reality oslobodenie Zlina /neskorsi Gottwaldov/, dalej vysoko hodnotim snahu vojaka, ktoreho zasiahlo vojnove zranenie o kazdy krok, hoci aj ten najmensi. Kadar a Klos vedeli filmovat, takze odporucam. 93 % ()
Nebolo to zlé, ale už to nechcem viac vidieť. V tej dobe to bol určite kvalitný film, ale v dnešnej dobe je to len slabý odvar toho, čo divák očakáva. ()
( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Za chvíli bude po všem a každý před tebou bude muset smeknout !!" - "Promiň, že budu vulgární, ale za statečnost pod nepřítelem se medaile neudělují !!" S Obchodem na korze se běžte vycpat, protože ten ani zdaleka nedosahuje leitmotivu a odkazu tohoto filmařského skvostu, byť by se tomu zdálo být právě naopak, protože tvůrci mezi těmito dvěma snímky ušli ohromný kus cesty profesního růstu, a že skvostem Smrt si říká Engelchen často řazen mezi snímky československé nové vlny bezesporu je, kterým pánové Ján Kadár s Elmarem Klosem znovu potvrdili přinejmenším dvě věci, totiž že punc jakéhokoliv ocenění většina diváků - rádoby odborníků neumí ve vší povrchnosti pominout a pak taky fakt, jak moc se laická i odborná (ne)shovívavost vůči filmařovu uchopení literárního předobrazu vyvinula v neotřesitelné paradigma, s nímž se především zde operuje tak často, až se nestačím divit !! Když se nám tvůrci strefí do noty, i nad parafrázováním a fatálními odklony od knižní inspirace přivíráme oči, v opačném případě se stalo zvykem plivat kolem sebe a upozorňovat na rozdíly obou forem jako na filmařský prohřešek bez jakékoliv logické a objektivní argumentace !! Otázka, proč tomu tak je, by se však dala zodpovědět jen velmi těžko, rozhodně se totiž nedá mluvit o nešvaru pouze posledních let, osobně se mi zdá jako nejpravděpodobnější vysvětlení neschopnost jednotlivce přijmout jiný než vlastní pohled na dané téma spojená s jakousi subjektivizací literárního příběhu, kterou posiluje a striktně rámuje míra vlastní fantazie !! Snímek samotný se inspiruje nesmírně poutavým stejnojmenným autobiografickým románem Ladislava Mňačka, jedné z nejvýznamnějších postav slovenské moderní literatury, který patřil na sklonku války ke členům partyzánského oddílu Ploština pojmenovaného podle pasekářské osady nedaleko Valašských Klobouk, kterou 19. dubna 1945 nacisté prostřednictvím zvláštní jednotky SS Josef za podporu zmiňovaných partyzánů vypálili, přičemž v plamenech našlo svou smrt více než dvacet osob !! Mňačko knihu, kterou řadím dlouhá léta ke svým srdcovým záležitostem, koncipuje jako nelineární, ve své podstatě spíš prostřednictvím pásma vzpomínek retrospektivní, vyprávění partyzána Volodi, jehož Kadár s Klosem ve svém scénáři překřtili na Pavla Kubice, toho si zahrál ve své životní roli Jan Kačer, který toho času leží v nemocnici v osvobozovaném Zlíně s poraněnou páteří a nehybnýma nohama, při vyhánění Němců totiž schytal zásah do zad !! Zpočátku bojuje se svým svědomím, zlobí se, že vůbec přežil a přemýšlí o sebevraždě, leží na něm totiž stín masakru v Ploštině i jeho vlastní nemohoucnost, když celé dny a noci musí nehybně pozorovat stěny pokoje, plný hořkosti obtěžuje doktora Brázdu, v jehož roli exceluje Martin Růžek, i sestry, které se o něj starají, v čele s Eliškou, do níž se postupně zamiluje a jíž vlastně i celý svůj příběh prozrazuje.. Na kopanici k partyzánům se rozhodl přidat dobrovolně, postupně se vydobyl respekt a uznání, plní stále zodpovědnější úkoly, až mu svěří výslech četníka z Brodu, kam ho doprovází tajemná Marta, s níž se nakonec vyspí jako se svou první ženou, postupně se z nich stávají milenci !! Martu, která coby informátorka partyzánů spí s nacistickými pohlaváry, však zanedlouho zbije německý generál, a tak šéf partyzánů Nikolaj souhlasí s pomstou, zatarasí jim cestu, všechny esesáky postřílí, přičemž sama Marta generála v afektu zabije. Při té příležitosti zabaví důležité dokumenty, které poté předají příslušníkům Rudé armády, a samozřejmě i zbraně, následně zajmou dva nacistické důstojníky, jednoho zabijí na místě, druhého až poté, co je dovede ke svému vojsku, které partyzáni odzbrojí a nechají uprchnout, což se však jeví i přes blížící se konec války jako velmi riskantní rozhodnutí, které pouze nastiňuje, jak moc všichni znechuceni nekonečným zabíjením toužili po míru !! Voloďa v Kubisově vile, kde se znovu setkává s Martou, zjišťuje, že přijelo Jagdkommano se svým šéfem Skorzenym a pobočníkem Engelchenem, kteří dostali za úkol partyzány zlikvidovat, aby tak umožnili ústup německých vojsk ze Slovenska !! Do oddílu se přihlásí dva muži, Baťa a Machů, z nichž Kadár s Klosem použili pouze druhého jmenovaného, ti vypadají jako gestapáčtí provokatéři, nicméně chybí důkazy, znovu se setkáváme s motivem, kdy i partyzáni nechtějí zabíjet zbytečně, a tak oba muži zůstávají v oddíle na zkoušku, což se nakonec ukáže jako fatální chyba, protože oba muži utečou při nehodě s pancéřovou pěstí, když se Nikolaj zmrzačí a nakonec i zastřelí !! Novým šéfem zvolí Grišku, který v podání místy až démonického Otty Lackoviče ve filmu prochází opravdu velmi zajímavou proměnou ze suveréna v lidskou trosku, opouští Ploštinu a rozdělují se do tří skupin, když Petrova i s Voloďou má odlákat Němce, aby se ostatní mohli usídlit v průsmycích !! Cestou zachrání dva německé dezertéry, kteří se k nim přidávají a ještě týž večer se osvědčí při přepadení konvoje, následně se vrací na Ploštinu, kterou však naprosto zdrcení již najdou v troskách, nicméně se nakonec rozhodnou pokračovat a pomstít tak masakr, když Němce nadále provokují a utíkají před nimi po celých Beskydech, na Pulčinách se jim dokonce povede postřílet velkou část Jagdkommanda, nakonec se přidávají k ostatním partyzánům a doprovázejí Rudou armádu horami do Zlína, kde pomáhají s osvobozováním !! Po nějaké době strávené v nemocnici se začíná Voloďovi vracet do nohou život, dokonce začne znovu chodit a dozvídá se o Martině sebevraždě, nakonec se loučí doktorem Brázdou a hlavně se sestrou Eliškou, která ho vlastně přivedla znovu k životu, a se se slibem, že se vrátí, odchází hledat Engelchena, o Skorzenyho se totiž již postaraly spojenecké tajné služby !! Schválně jsem se rozhodl rozvést právě děj knihy, aby mohl každý sám posoudit, jak moc si česko-slovenské režijně scénáristické duo Kadár, Klos dovolilo pozměnit i samotný děj příběhu a zaoblit jeho hrany, aniž by na toto někdo z uživatelů hlasitě a ublíženě upozorňoval, o tom, že vlastně ten nejzásadnější motiv knihy obsažený už v samotném názvu, myslím od počátku jasně beznadějný úprk partyzánů před stíhacím komandem vedeným krutým důstojníkem SS Engelchenem, tedy česky Andělíčkem, jehož jméno naopak postavy snímku docela naprázdno zmiňují nesčetněkrát, vlastně zůstává poměrně nenaplněn, raději ani nemluvím !! Právě zde lze velmi dobře spatřovat, že ne vždy většina uživatelů - diváků - kritiků stojí naprosto skálopevně na straně autora knižního předobrazu, i když vlastně tvůrci chápou danou látku tak trochu z jiného úhlu, ostatně Mňačko svůj román napsal velmi živým jazykem, jeho vyprávění mělo místy až neskutečný spád s finální gradací, tak silnou, že si o ní snímek může nechat jen zdát, ostatně i jinak fantastická psychedelická hudební složka Zděňka Lišky zesiluje dojem z poněkud odlišné stylizace, především rozvleklejší a snad i dramaticky hutnější, na niž pánové Kadár s Klosem vsadili !! Osobně však rozhodně netvrdím, že by tím snímek nějak silně utrpěl, protože zejména jako památník jedné velké tragédie a bezejmenných hrdinů, když navíc dokonale demýtizuje válečná klišé, funguje naprosto bezchybně !! Na druhou stranu je však konečné vyznění snímku, ač se to na první pohled nemusí zdát patrné, režimu nesmírně poplatné, podporuje totiž nenávist k Němcům, obhajuje pomstu a sám hlavní hrdina odráží Mňačkovo v té době ještě silně rudé přesvědčení, když se těší na nové lepší uspořádání společnosti po válce, v čemž ho podporují stateční sovětští partyzáni, kterým ani další osud naší země není lhostejný.. Ostatně díky knize lze i lépe chápat poválečný vývoj, o což zůstává filmový divák dokonale ošizen, po pasážích, v nichž Mňačko uvažuje, v čem například selhala první republika, proti nimž lze jen velmi obtížně hledat nesouhlasné argumenty, ve filmu rozhodně nenajdete ani památky !! Největší výhradu bych však dokázal najít v obsazení některých klíčových charakterů, především žoviální ruský důstojník Nikolaj v podání Vlada Müllera i Eva Poláková jako patetická Marta znovu odkazují na silný odklon od předlohy a zlehka potápí stěžejní stránky filmu !! () (méně) (více)