Jednej správně

Naprosto sebekritická výpověď o americkém rasismu. A nejen o bílých k černým, nýbrž i naopak, a že všichni ve výsledku stejně nenávidí Asiaty. Ve zjednodušeném měřítku je zde zcela přesně vyobrazená fanatická demagogie, která obstojí i proti Tomiu Okamurovi. Zcela kriticky rozebírá chápání výroků velkých černých autorit (Luthera Kinga a Malcolma X) jejich učenci. Ve výsledku jsme všichni pro okolní život nebezpeční. A může za to jen a jen naše ego. (09.03.2019)

Začínám si zvykat na to, že filmy Spikea Leeho jsou viditelně zaměřeny na rasový problém ameriky. Největší srovnání, které můžu udělat je s Malcolmem X. Malcom je mnohem více kontroverzní, mnohem delší a roztahanější a pro mě osobně se slabším poselstvím. Jednej správně je naopak možná trochu nevýrazným zapadlým filmem, neprávem. Atmosféru buduje současně ve dvou odlišných táborech a jen epizodně je staví proti sobě, aby ten největší konflikt přišel na samém konci. Problémy lidí nejlépe ukážete na problémech lidí, Do the Right Thing je toho důkazem oproti například Malcolmovi X, který se zabývá ve své podstatě příběhem jediného člověka a jednoho hnutí... mimochodem hezká zajímavost, že tohle viděl obama na prvním rande s mišelínem. (27.08.2013)

Spike Lee udělal něco jako zlatý řez, co se rasismu a xenofobie týče. Ačkoliv se film odehrává v převážně černošské čtvrti v Brooklynu, jsou zde zastoupeny všechny možné rasové a národnostní menšiny. Od černochů, přes číňany, hispánce až po italoameričany. A všechny menšiny se navzájem kérují na základě obvyklých stereotypů. A přesně v tomhle je vůbec největší pozitivum filmu. Lee správně pochopil (ač sám černoch), že nejde jen o konkrétní rasu/etnikum, ale spíš o sám akt nesnášenlivosti na základě vnějších rozdílů a to v celé jeho paradoxnosti. Pomocí prezentace jednotlivých praštěných důvodů k nenávisti, pomocí nadávek a provokací, které jednotliví aktéři dramatu pronášejí, se ukazuje vůbec to nejdůležitější. Že jediným způsobem boje proti netoleranci není nadávání na netoleranci druhých (s přidáním vlastních peprných nadávek plných předsudků), ale spíš vlastní, příkladná tolerance vůči ostatním. (25.09.2016)

Ty "Povídky brooklynské" byly namířeny jen proti černochům nebo lidstvu obecně? Každopádně, nenávist byla vyladěna hlavně do černé, a bohužel, negace bývá přenosná, a tak ani fakt, že Spike Lee předvedl své bratry jako neschopné, rasistické kretény, nevyváží skutečnost, že natočil otravnou prudu, které je pro zdárné dosledování nutno se cele přizpůsobit, a to včetně slovních obratů, v mém případě se sdružujících do opakovaného, nevěřícného "holyyyyyyy shitttttttt!!!" 20% za nepředpojatost autora. (26.10.2013)

Obyčejný příběh z ulice s obyčejnými postavami a jejich všedními problémy, mezi které patří třeba zametání chodníčku před obchodem, donáška pizzy, stříkání vody na dav rozpálených lidí, mno a také ten negr od vedle, šikmooká svině z protějšího obchodu, či arogantní bílí hajzlové. Film si plyne příjemným, ale nikterak oslnivým dějem až do nešťastného střetu, nad kterým když se zamyslíme, tak zjistíme, že se mu vlastně nedalo vyhnout. Ve světě, kde se buduje napětí a pozvolna i nenávist mezi rasami stačí jeden spouštěč a idylka New Yorku se rozsype jako domeček z karet... Nebo spíše shoří na popel. Spike Lee dokázal, co zamýšlel, jeho film je pravdivější než Crash, ale pro mě jaksi i méně poutavý a méně se mě dotkl. Do the Right Thing je přímo z ulice, naproti tomu obraz lidství, jenž poskytuje Crash je pokřivený, protože je plný patosu. Jenže pointa je v tom, že filmové sdělení o reálných věcech nemusí realitu přímo zosobňovat, onen symbol lidství je v Crashi prostě silnější a působivější, proto zde hodnotím níž, i když se jedná o film nepochybně kvalitní. 8/10 (27.06.2010)