Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje

Je jen několik filmů, o kterých můžu bez přehánění napsat, že je znám nazpaměť včetně jejich soundtracku. Tohle je jeden z nich a přesto, že ho znám tak, že už v něm prostě nemůžu nic nového najít, mě stále baví se na něj dívat. Znovu a znovu. Je to krásná vesmírná pohádka (označení sci-fi bych vážně nepoužíval - tedy alespoň do doby, kdy někdo vynalezně světelný meč) s milionovou atmosférou, pro každého, malého i velkého, se sympatickými herci, s revolučními triky a s bombastickým Johnem Williamsem, bez něhož by to všechno bylo přinejlepším poloviční. K tomuhle filmy přece jsou, aby braly diváky na fantastická místa, kam se sami nikdy nedostanou. (02.01.2016)

K Hvězdným válkám mě přivedl otec a musím říct, že jsem mu zato hodně vděčný. Byl bych totiž připraven o skvělou sci-fi/fantasy podívanou, na kterou nelze zapomenout. Krásně propracovaný příběh, efekty (v dnešní době by sice neobstály, ale tenkrát to musela být bomba), nezapomenutelná hudba Johna Williamse a...no však kdo viděl, tak ví o čem mluvím. Jednoznačně 5*. (16.12.2007)

Nestárnoucí pohádka s pozvolnějším rozjezdem (chápu, že Lucas raději režíruje roboty než lidi, ale věnovat jim první čtvrthodinu bylo poněkud neuvážené), která však s nástupem Forda rychle nabere patřičné obrátky a až do finále se nezastaví. Oproti prvním dvěma epizodám mě Nová naděje i po letech baví, neboť má kromě prezentace triků také co vyprávět. 85% Zajímavé komentáře: Melies, Mr.Apache, Rex Mundi, Mgb21, genetique, PALINO, 01001, Indy (06.10.2005)

Viz salahadin, s tím, že mě nikdy neoslovily ani další díly. Asexuální princezna se šneky na uších, kolem samé dary přítele Lejzra, paprsky létající nějak proklatě pomalu, kravál ve vesmíru, imperiální vojáci, co si nesundají přilbu nejspíš ani když jdou na záchod (na Hvězdě Smrti maj zřejmě náramně smradlavý hajzly - více pochopí ti, kdo slyšeli přednášku Václava Pravdy na Euroconu v Chotěboři v roce 2002), oproti tomu povstalci maj místo helmy přerostlou mandli a jakýsi vestičky hrozně praktický do boje. Jako SF to pro mě postrádá jakejkoli myšlenkovej obsah a jako dobrodružná věc je to zas moc předvídatelný až infantilní, s chabě načrtnutými postavami a spíše směšnými pokusy dodat jim nějakou hloubku (platí ještě více pro nové díly). Ve dvanácti jsem to skousnul, ve dvaceti se smál a teď krčím rameny. To co píšu, platí stejným dílem i pro ostatní filmy, staré či nové. Pozitivní prvek? Hudba Johnna Williamse. (05.11.2009)

(1001) Když jsem se teď nad tím zamyslela, tak mě stejně nejvíc dojímá tempo, ve kterém se to odehrává. Ten čas, který to všechno trvá. Protože když už nic, tak to aspoň vzbuzuje dojem, že dělají svoji práci pořádně. Třeba u scény, kdy Jawové spouští ze svého vozidla jakousi digestoř, aby nasáli R2D2 do kovového nitra, jsem prakticky zaslzela... To je celých několik vteřin vytváření napětí a budování přesvědčení, že sledujeme opravdický vesmír. Pravděpodobně to ze mě dělá v očích moderního filmového diváka prudérního staromilce, ale já si opravdu myslím, že filmař by měl čas používat jako spojence a ne se snažit bojovat proti němu. A současný trend, že body zápletky se odehrávají v mikrosekundách a vysvětlovacích dialozích a potom jsou desítky minut používány k retardačním atrakcím, mě tíží v žaludku a basta. (06.12.2014)