Hříšní lidé města pražského

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve. (09.02.2021)

Jó to bejval zločin ještě specifický. Všichni mněly všechny vobčíhlý a pokud k nějakejm zločinům došlo, hned se vědílo vo koho kráčí, páč všichni mněly svůj osobitý styl. Kulhavej Tonda, šilhavá Mařka, 4prstej Vomáčka a další ESA posvětí. Rada Vacátko prostě mněl svůj rajón zmáklej po všech směrech. (29.03.2014)

Výborný československý krimiseriál se skvělým hereckým obsazením v podobě Jaroslava Marvana, Josefa Bláhy, Josefa Vinkláře, Františka Filipovského a dalších. Je to napínavé, má to chytře vymyšlený a smysluplný děj, akci a skvělé herce. Verdikt: 5* a 85 %. PS. Seriál Panoptikum města pražského, kde hrál rady Vacátka místo Jaroslava Marvana Jiří Adamíra se nedá s tímto výborným seriálem srovnat. Marvan je Marvan, nedá se nahradit. :-) (20.06.2012)

A nemám daleko k pěti - obdivuhodoně zdařilá atmosférická záležitost s naprosto neuvěřitelnou plejádou herecký smetánky, která se v seriálu za celejch těch 13 dílů vystřídala. Zasazení do období první republiky funguje bezvadně, detektivní rozměr neni hloupej ani prvoplánovej, zápletky jsou originální, herecký výkony téměř všech (předevšim ale samozřejmě ústřední čtyřky s Marvanem v čele) jsou bezvadný. Některý díly ale i tak jsou lepší a silnější než jiný.... A ta Liškova hudba? To pro mě bylo možná úplně největší překvapení: snad každej díl má svoje zvláštní a jedinečný téma, to vždycky skvěle padne k ději, no a písničky samotný (např. Maruko nebo Nešahej, nešahej) ani neni třeba dál rozebírat. Třeba to hudební téma třetího dílu (Lady Macbeth z Vinohrad) ve zvonkohře je prostě neuvěřitelný; až mě mrzí, že se nikde nedá sehnat žádnej kloudnej soundtrack. WTF moments: Tak třeba Skořepová sápající se po Fišerovi, vilně šeptající "Když já mám na tebe slabost, ty syčáku jeden. Ty můj Robertku malinkatej...". Ale jinak - děj je občas zbytečně moc zjednodušenej, stane se podezřele moc náhod (třeba potkání hraběnky ve vlaku /díl Telegram z Neapole/); občas příliš zkratkovitá a ne úplně objasněná detektivní rovina (např. ve slunečních lázních odehrávající se díl Turecké náušnice: vrahem byl sice trpaslík, ale proč? Jeho motiv? - to už se bohužel nijak neřešilo, jakkoli to bylo v rozporu s prostorem, kterej během celýho dílu dostane trojice podrobně zkoumanejch podezřelejch, který jsou nakonec nevinní) atd. A bohužel hodně retardovaně na mě působily vlastně asi všechny honičky, který se v seriálu odehrajou (díly Kaprova smrt, Špion přijede v sedm...) - pokud v uzavřenym prostoru nedokáže pět a víc zdravejch chlapů-policajtů zastavit jednoho zmateně, ne zrovna profesionálně prchajícího kriminálníka a groteskně u toho ve snaze chytit ho promáchávaj rukama, tak je prostě něco špatně. (19.04.2015)