Hříšní lidé města pražského

Dovedete si představit, že by snad někdo mohl nahradit Marvana, Bláhu, Filipovského a Vinkláře? Ani náhodou! Rada Vacátko, pánové Bouše, Brůžek a Mrázek jsou nejlépe fungující vyšetřující "čtveřicí" všech dob! Každý atmosférou nabitý díl byl vyzbrojen výbornými herci, jejichž příchod oslavovala nezapomenutelná ústřední melodie... Nikdo se nemůže divit, když řeknu, že Hříští lidé města pražského byl náš nejlepší kriminální seriál, ne-li nejlepší seriál vůbec... (03.06.2013)

Naprostá česká detektivní klasika s nenapodobitelnými hlavními představiteli v čele s panem radou Vacátkem a detektivy Mrázkem, Boušem a Brůžkem. Případy, které řeší, sice nejsou nijak záhadné a napínavé, ale jsou řešeny s takovou noblesou, klidem a pohodou, že si divák neznalý poměrů musí myslet, že to byla velká pohoda být kriminalistou v době první republiky. Dnes už samozřejmě se těmto příběhům můžeme jen pousmát, ale to nic nemění na tom, že z pohledu historie je tohle jeden z nejlepších krimi seriálů v české filmografii. (25.11.2007)

Spolu s Atentátem opravdový Sequensův majstrštyk. Nezaměnitelná a kouzelná atmosféra, grandiózní herecké výkony, tématická hudba Zdeňka Lišky a legendární písničky. Kultovnost celého díla je naprosto zasloužená a nesmrtelnost pánů ze čtyřky je zaručena ! "A dejte mi zahrát, pane inšpektóre, dejte mi zahrát, už jsem zase dole, dejte mi zahrát v čistým dur než přišijou mi číslo na mundur - na mundur, šedivej, vošklivej." (09.09.2007)

Kdybychom se rozhodli zahrnout do poněkud obecného pojmu česká detektivní škola zástupce z domácí literatury, tvořilo by ji maximálně deset autorů, jejichž díla přesahují rámec podprůměrného zábavného odpočinkového čtiva. Tak trochu paradoxně k nim zcela nepochybně náleží i spisovatel a scénárista Jiří Marek, pro něhož tento žánr rozhodně nebyl typický. Na sklonku šedesátých let však napsal nejprve několik povídkových cyklů pod názvy Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum starých kriminálních případů, které se téměř vzápětí po značném čtenářském ohlasu objevily i ve scénáristické podobě pro plánovaný třináctidílný seriál Československé televize. Režisér Jiří Sequens měl šťastnou ruku zejména při výběru hlavních hereckých protagonistů. Jaroslav Marvan v roli policejního rady Vacátka mistrně variuje své bručouny s dobrým srdcem, inspektorská dvojice Boušeho a Brůžka vytváří prototypy policejních úředníků, snesitelně servilních k nadřízenému a sympaticky familiárních k příslušníkům tzv. galérky. Ale nejsou to tupí byrokrati: Bouše (Josef Vinklář) je sice trochu směšný ve své buřince, kulatých brýlích a těsném sáčku, ale hýří nápady a nepostrádá intuici; sekundující Brůžek (Josef Bláha) motivuje někdy váhavého Boušeho rozhodností. Čtvrtým ze slavného týmu je starý inspektor Mrázek, ztvárněný mistrovským způsobem Františkem Filipovským, který působí mezi svými mladšími kolegy tak trochu přebytečně, ale jeho postřehy jsou ucelené a prozrazují, že přesluhujícímu penzistovi s nepostradatelnou dýmkou a omluvným pohledem to stále pálí. Zkušenosti, důvtip, mazanost a buldočí vytrvalost uplatnil ve "vlastní" epizodě s názvem Hra. Ostatně, právě jednotlivé epizody nabízejí širokou žánrovou vyhraněnost, od vysloveně komediálních, kam lze zařadit jak defraudantskou romanci Telegram z Neapole, tak bláznivou holešovickou road-movie Kaprova smrt, přes příběhy ryze kriminální, jakým je třebas úvodní Přísaha, až po společensky ožehavá témata, úzce související s dobou a jejími mravy (drogová aféra v Případu lichého střevíce). Ruku v ruce s tím jde znamenitá Liškova hudba, výjimečná už nezaměnitelnou úvodní znělkou, a samozřejmě celá plejáda vynikajících českých herců, kteří se svých rolí zhostili s neskrývaným elánem (Zázvorková, Fialová, Růžičková, Skořepová, Hlaváčová, Sovák, Menšík, Kopecký, Brzobohatý, Landovský, Fišer, Skopeček, Libíček, Satoranský, Hanus, Růžek, Ráž, Holý, Řanda, Neumann, Záhorský, Bek, Kemr a řada dalších). Kromě nesporných tvůrčích kvalit k úspěchu a trvalé oblibě přispěla i skutečnost, že seriál je apolitický. Na poměry první republiky se sice díval někdy až příliš blahosklonně, ale v podstatě v ní personifikoval neoddiskutovatelnou spravedlivost a čistotu masarykovské policie. A lidskost je jedním z hlavních rysů tohoto seriálu, jehož kvalit žádný pozdější projekt obdobného zaměření nedosáhl a patrně již nedosáhne. (21.06.2010)

Sequense už jen za atentát adoruju... tady je vidět, že seriál vznikal v osmašedesátém, protože z něj vyzařuje glorifikace první republiky. Herci jsou skvělí, provedení výborné, člověk se tou černobílou Prahou krásně pokochá.. Jenže ony případy, které kriminalisté řeší, se mi zdají takové jednoduché. Prostě i Četnické humoresky měly víc zapeklité případy a člověk byl vždycky překvapen, z koho se vrah vyklube. Tady tomu tak v mém případě není, nicméně fajn podívaná kdykoliv a kdekoliv. (27.03.2012)