My děti ze stanice Zoo

Takhle nějak jsem si představoval filmové zpracování mojí oblíbené knížky. Tvůrci se vyhýbají všem zavedeným žánrovým klišé a děcka hned na začátku nezobrazují jako nepoužitelné chodící mrtvoly. Jsou to prostě normální teenageři, kteří se chodí bavit, sem tam si něco dají, poměrně dlouho tak zvládnou normálně fungovat, až se to časem začne lámat. Protože tak to prostě v reálu chodí. K tomu navíc potěšilo celkové zpracování, parádní herecké výkony, hudba (která se sice nedrží původní doby, ale čert to vem). Zkrátka po všech stránkách velká spokojenost. Kdybych měl něco vytknout, tak možná se jen tvůrci nemuseli tak krotit v ukazování hnusu ke konci příběhu. Ale chápu, že chtěli cílit na teenagery, které by to mělo od heroinu odradit, a tak museli zůstat PG-12. (11.03.2021)

8/8 Nová seriálová adaptace nechvalně proslulého protidrogového manifestu My děti ze stanice Zoo znovu oživila po 40 letech vzpomínku na první filmové zpracování i na celospolečenský šok, který se s odstupem času dostal i do Československa. Během 70. let se rapidně zvýšila úmrtnost dětských narkomanů v Západním Berlíně. Ta čísla se za pouhou dekádu zvedla z cca 50 na 750 a v novinách šokovaly titulky, že těmto narkomanům, zlodějům a prostitutům často nebylo ani 15 let. Ta zpráva sama o sobě má v sobě tak silný apel, že je nutné na ni nezapomínat. Ale právě proto, že je primárně určena nevzdělaným mladistvým, je nutné aktualizovat adaptaci do takové podoby, aby s nimi dostatečně transparentně komunikovala a nebyla polopatická a černobíle edukativní. Tým kolem režiséra Philippa Kadelbacha se rozhodl pro několik kompromisů. Noční život spojený s diskotékou Sound skutečně nevypadá jako v 70. letech a hlavní herci jsou vybráni z mnohem starších interpretů, než byly jejich předobrazy. Pro našince jsou problematické i nedostatečně maskované pražské lokace a celá pražská linka. Rodiče hlavní "hrdinky" Christiane F. vypadají jako její sourozenci (jistě, rodiče skutečně dvanáctileté holky mohou být sotva třicátníci, zvlášť tehdy, ale naše Christiane F. vypadá podstatně starší, proto casting tak výrazně ruší). Nicméně předpokládané klady, které se nabízejí už z pouhého rozhodnutí, že poměrně stručná kniha o rozsahu pouhých 300 stran bude zpracována v osmi téměř hodinových epizodách, jsou dodrženy. Skutečně je dostatek času na vykreslení prostředí, fází závislosti, i jednotlivých osudů přátel Christiane F. Život a smrt Axela a Babsi láme srdce i bez příkras. Ve filmovém přepisu prakticky nezbyl prostor na dospělé postavy, na školu, na odvykací centra, ani na policii. Zdálo se, že mladiství narkomani žíjí a umírají navzdory realitě, ale oni nutně reagovali na své rodiny, školy a instituce, které jim znesnadňovali život na ulici. První díly byly tedy vysloveně rozpačité, ale jako celek nová minisérie vyprávějící o dětech ze stanice Zoo obstála. Více o vztahu Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) a Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947) píšu v zajímavosti pod filmovou adaptací. (03.04.2021)

Další z řady seriálů o mladých a pro mladé, které jsou audiovizuálně našlapané, ale jinak je vám úplně jedno, co se tam děje (a moc toho není). Čtrnáctileté feťačky (to je předmět) tam hrají dvacetileté supermodelky (to je podmět) s dokonalou pletí. A herečka hrající mámu hlavní hrdinky je jen o 13 let starší, takže jsem nejdřív myslel, že jsou to sestry. Zaujmout můžou jen česká místa natáčení, ale není jich dost. (15.06.2021)

Raději si znovu dejte Trainspotting. Bohužel zcela průměrný seriál, který nabízí všechna klišé o mládí na drogách, ale nic nového. Výhody seriálu: pěkná kamera a kulisy ošklivého panelákového Německa 80. let (točeno v Praze, hihi) - Malborka, Coca Cola, prášky a drogy. Dále sympatičtí herci. Nevýhody: 1. Zápletka: klasická klišé. Děti z rozvrácených rodin, vše jste viděli už 100x jinde. Slíbí si, že už si nedají dávku, pak to poruší, kde jsme to jen viděli? Všude. 2. Seriál se rozprostřel v bezčasí. V podstatě mi dává větší smysl natočit buď autentický remake původního filmu z roku 1981, anebo udělat zcela novou moderní adaptaci se smartphony, insta-stories atd. Seriál nejde ani jednou cestou. Bere si hodně z devadesátek. Taneční hudba je zcela jiná, než se hrála v 80. letech. Tahle rozplihlost ubírá seriálu na autenticitě. Proto nemůže mít takový dopad jako drsná výpověď jedné generace. Tohle ale žádná výpověď generace není. Původní knihu a film mám moc rád, ze seriálu jsem tedy na rozpacích. Zázrak se nekoná a remaky málokdy přinesou něco zajímavého. Vzpomíná si někdo ještě na nedávných 7 statečných z roku 2016? A proč by měl? :-) (27.02.2021)

Musím říct, že se mi seriál hodně líbil. První díl celý padl na seznamování s jednotlivými osobami - bylo jich dost. Potom už mládež vytvořila partičku pro naprosto volnou zábavu. Naprosto perfektní výběr herců, nezletilé holčičky excelovaly. Všichni dovedli dát své postavy ve všech polohách, od té bezstarostnosti, přes závislost až po trosky. A platí to i pro dospělé. Např. rodiče Christiane. Matka klasická blbka a otec, to bylo naprosté zjevení. Hlupák a naivista, říznutý psychopatem. Jako bonus jeho image. Vykopávka z NDR. Film může působit jako neúcta k tématu. Děj probíhá jako jeden velký mejdan, pestrý barevný obraz a veselá hudba. Prostě: bavíme se, tančíme, pijeme, máme sex a fetujeme. Ale právě tohle všechno ukazuje divákovi pocity těch mladých na jejich jízdě. Určitě jsem to nechápal jako návod pro život. Ve druhé půlce začne veselí rychle opadávat a myslím, že ukázaná realita závislosti na "háčku" byla dost výmluvná a varovná. Včetně různých pokusů o detox a svodů od kamarádů "tak ještě jednou naposled" a pro někoho to pak je opravdu naposled. Pro jiné nutnost řešit finanční náročnost fetu prostitucí. Jinak, opravdu se v Berlíně v té době hrálo na diskotéce jen techno? (13.03.2021)