Hamlet

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Velkolepé ztvárnění jedné z nejznámějších shakespearových divadelních dramatických her se podle mého názoru vydařilo a i když se mi na filmy tohoto typu hůře kouká, tak mě Hamlet svým způsobem překvapil. Herecký koncert mnoha známých tváří ve spojení s dobře udělaným technickým zpracováním vyústil v kvalitní podívanou, ve které zaujali hlavně Kenneth Branagh a Kate Winslet. Zkrátka film pro náročnější diváky, mezi které rozhodně nepatřím, ale co se mého hodnocení týče, nemohu dát nižší. (09.09.2010)

Kenneth Branagh opravdu pojal každou ze svých shakespearovských adaptací úplně jinak. Tentokrát je vše přiznaně teatrální, od jevištního rozestavení herců v mnoha scénách až po herecké výkony samotné. Výborné je samozřejmě herecké obsazení, přičemž počet pidiroliček obsazených hvězdnými tvářemi ukazuje, jaké jméno si režisér udělal. Přiznávám, že jsem se bál čtyřhodinové délky, ale ukázalo se, že zbytečně. (13.02.2022)

Dle mého soudu nejlepší Branaghův Shakespeare (viděna zkrácená, dvouhodinová verze). Snad nejvíc ze všech jeho adaptací jsem tu ocenil původní staroanglický (resp. v dabingu staročeský) jazyk, který mne toliko jako u Jindřicha V. nerozptyloval, nýbrž naopak sluchu mému lahodil :-) Jelikož šlo o mé první seznámení s Hamletem, jsem rád, že dopadlo na výbornou a já se můžu směle pustit do dalších adaptací a porovnávat. Hodně mě potěšilo (a trochu překvapilo) umné propojení tragédie s komickými prvky, které vystupují zejména z Hamletova "šílenství" vtěleného do jeho sarkastických monologů. Tento mě pobavil nejvíc: "- Hamlete, kde je Polonius? - Na večeři. - Na večeři? Kde? - Ne kde by jedl, nýbrž kde je pojídán. Velepolitický kongres červů se právě dává do něho. Takový červ je učiněný císař, co se týká stravy. Vykrmujeme ostatní tvory, abychom vykrmili sebe, a sebe vykrmujeme pro červy. Tlustý král a vychrtlý žebrák jsou jen dva různé chody, dvě různá jídla, ale pro týž stůl. Člověk může chytat ryby na červa, který spapal krále a spapat rybu, která spapala toho červa. - Jak to myslíš? - Nijak, jen jsem chtěl ukázat, jak může král vykonat slavnostní cestu žebrákovým střevem." (05.11.2011)

Pojmem "mistrovské dílo" šetřím, ale tady ho zkrátka použít musím. Kenneth Branagh udělal z Shakespearovy hry, která mi vždycky připadala až nechutně rozvláčná, naprosto strhující podívanou. Čtyři hodiny sice jako voda neutekly, ale za to jsem byl rád - byly to totiž úchvatně zrežírované a zahrané čtyři hodiny. Ta herecká sestava, ta lehkost a přirozenost, s jakou všichni pronášeli původní text aniž by působili jakkoliv nepatřičně! Obdivuhodné. A vyzdvihnout si samozřejmě zaslouží i hudba Patricka Doyla. Prosím, filmoví distributoři, vydejte už konečně i ty zbylé Branaghovy Shakespeary! (15.11.2012)