Battle Royale II: Requiem

Po prvnim dilu jsem cosi cekal a to byla fatalita jako dat masinfirovi ridit repuliku. Podobnou smesku "ynteligentnich" dialogu o zivotnich hodnotach, rodicich, nesmrtelnosti aby opravdu clovek pohledal, kdyz k tomu pridate jeste spoustu leticich kulek a lacinych vybuchu dostanete vysledek, za ktery by se nemusel stydet ani UWE.... (24.05.2005)

Natočit pokračování filmu s tak originálním námětem, aby zároveň nezůstalo jen u pouhého okopírování, je těžké. A přestože se režie alespoň na chvilku znovu zhostil Kinji Fukasaku, kvalitu prvního dílu rozhodně neudržel. Souhlasím s ostatními, že se film rozjíždí dost slibně a chystá se další pěkná vyvražďovačka mezi žáky, jenže pravidla jsou tentokrát jiná a musím říct, že celá pointa soutěže je strašně chatrná. Scénáristé měli na scénář zřejmě hodně málo času, protože je tam neuvěřitelné množství nelogičností a všechno je to upraveno tak, aby se tam prostě střílelo, umíralo a tekla krev. Ale nelogičnosti by ani tak nevadily. Co jsem totiž opravdu nesnesl, bylo přehrávání (už v prvním díle to byl děs). Hlavně co se týče hlavního hrdiny z řad žáků. Jeho neustálé řvaní a naštvaná tvář mi od začátku lezla na nervy. Taktéž umírání jednotlivých studentů, které probíhalo téměř pořád stejně (umírání, seběhnutí ostatních nad umírajícím, poslední povzbudivá slova umírajícího a pak už jen řev a vyběhnutí několika nasraných jedinců do boje). Ale musím také něco pochválit a to je v první řadě skvělá hudba a taktéž některé akční momenty. BR2 se prostě s jedničkou srovnávat musí a vyšlo jako hodně nepovedené pokračování, které se snažilo vypadat úplně jinak, bohužel za cenu mnohem horší kvality. Zklamání... (A pro fanoušky Takeshiho Kitana upozornění, že se mihne jen v jedné scéně. Teda takové zanedbávání hereckého umu se jen tak nevidí;)). (25.11.2004)

První "Královská bitva" ve mne zanechala opravdu hluboký dojem. Byl to jeden z mých prvních asijských filmů, zároveň jsem byl ve věku hrdinů, tudíž při sledování se mi psychika houpala sem a tam, melancholika zkloubená s otevřeným násilím prostě ve mě něco nechala a stále na ten film vzpomínám (a přemýšlím, koho bych zabil v naší třídě:-). O to větší zklamání přináší Requiem. Z výše uvedených pocitů ve mě nevylolal ani jeden, i když se s tím asi počítat ani moc nedalo. Přece jen, originalita s dalšími díly obvykle mizí - tady se snad kromě obojků filmaři nevykrádají. Jenže, příběh jedničky byl neotřelý, silný, ne úplně blbý s únosným výskytem logických děr. BR II to ovšem prohrává i na této frontě, navíc tu jsou doslova logické krátery. Dalším mínusem je hlavní peroxidem odbarvený hrdina, který tak nesnesitelně přehrává - alespoň jako jediný prvek filmu budí nějaké emoce - hrozně moc si přejete aby ho už někdo zabil. Sympaťák z jedničky naštěstí zůstává, i když je upozaděn, bitevní scény mají pravda náboj a šmrnc, ale převod ze "zábavné" vraždící hry na libovolný vojenský opus nebyl nejšťastnější nápad. (18.05.2009)

Japonci v tomhle případě zklamali. Film je dobře natočený, na to jsou Japonci velcí profesionálové, hlavně pokud se jedná o větší produkce, ale od snímku čekáte nějaký přesah, jenže dostanete jen střílení. Ano, je zde ještě příběh, který by se navíc mohl dál rozvíjet, ale tohle naštěstí není nekonečná manga. Je to dobře. Kdyby zůstalo jen u prvního filmu, je to asi nejlepší, ten druhý nic zásadního nepřinesl. (03.11.2013)

Po akční stránce to na mě nezabralo - akce je až příliš a chvílemi naopak zcela ustoupí nekonečným (byť často ne úplně špatným) dialogům. Zběsile nahuštěné vizuální orgie mě dnes už příliš nevytrhnou a v důsledku toho všeho člověk poněkud otupí (stopáž přece jen není krátká). Po obsahové stránce zůstávám poněkud dezorientován, ale asi by to zasloužilo ještě jeden pokus (do kterého se mi však příliš nechce), možná by hvězda přibyla. Co ovšem nemohu prominout, je nekonečné omílání scény (tolik populární v BR1) s explodujícími obojky, která se tím stává sebeparodickou a vykastrovanou.. (12.01.2008)