Příběh z Bronxu

Robert De Niro se vrátil do doby svého mládí v Bronxu. Snímek trochu připomíná Scorseseho Mafiány, o mladém hochovi, který se dostal mezi mafii. Stylový film z drsného prostředí, který byl režisérským debutem Roberta De Nira. Přesto mám pocit, že zde jsou rezervy a že téma a prostor šlo využít lépe. (10.05.2009)

"Jestli se nenatáhne a nevystrčí ti pojistku, abys mohl nastoupit, tak to znamená, že je to sobecká svině a všechno, co jsi viděl je jen vrcholek ledovce." Díky za radu, hned jí dám kopačky. Jinak ovšem pod hrozbou useknutí některého z mých oblíbených prstů jsem ochoten přiznat, že mafii nevnímám jako terno pro svou zemi, mafiánské filmy nijak zvlášť nemusím a úvodní nekonečné představování všech zainteresovaných Johnů Tkaniček považuju za jednu z nejotravnějších filmových zaběhlostí. Když jsem se však touto pasáží zdvořile pronudil, tak musím přiznat, že k nabídnutému příběhu zmateně dospívajícího Calogera, filozofického mafiána Sonnyho i nekompromisně poctivého otce Lorenza, nemám takřka žádných výhrad. (24.01.2012)

Příběh z Bronxu, byť servíruje problému hned několik, je přímější, jednoznačnější, ale i jednodušší film, než ostatní slavné mafiánské modly (Kmotr, Mafiání, Casino, Tenkrát v Americe...). Je určen více pro masy - nevyžívá se ve stylovosti mafiánů, ale soustředí se na jemné, rodinné hodnoty a vliv na obyčejný život. Mladý syn morálně putuje mezi dvěma archetypy čestného otce a mafiánského bosse, ctnostného a respektovaného bosse, to je třeba zdůraznit, neboť film očividně ctí jeho "vznešené" vlastnosti a naopak pohrdá pouličními výtržníky s krajně rasistickými sklony. Film tedy nerozehrává morální souboj hodného se zlým, neboť na konci jsou hodní oba a apeluje jen na pouliční mládež a rasismus, což je do filmu vtisknuto možná trochu násilním, ale budiž... Robert De Niro je stále lepší herec, než režisér, ovšem debut se mu vyvedl skvěle... Lepších 8/10 (21.03.2009)

Musím se přiznat, že k tomuhle filmu jsem měl silnou nedůvěru. Nakonec to ale bylo neopodstatněné. Není to klasická gangsterka, pokud to vůbec gangsterka je. Je to příběh jednoho kluka z Bronxu - nic víc, nic míň. Možná se maličko hraje na emoce a De Niro mohl svůj příběh víc vypointovat, ale svoje bohaté zkušenosti využil, aniž by nutně kopíroval některého z velikánů, pod nimiž pracoval. Nostalgie Tenkrát v Americe a vyprávění jako v Scorseseho gangsterce se příjemně a nenuceně prolínají. Velmi silné čtyři hvězdy, které by někdy mohly atakovat i tu pětku. (07.06.2010)

Kdybych neznal jméno režiséra, tak bych zkusil tipnout Scorseseho v lehkém módu. Určitý vliv je tam cítit. Na nejlepší mistrovi filmy to sice nemá, ale De Niro ukázal, že umí i za kamerou. Jeho filmový syn mu je tak neskutečně podobný, až se nechce věřit, že nejsou příbuzní. Snad v žádném jiném snímku není k vidění tolik scén s couváním autem. (26.02.2020)

Dospívání v Bronxu 60. let, kdy je hrdina chycen mezi svým otcem a místním mafiánem a mezi svou první láskou-černoškou a rasistickými kamarády z gangu. (20.04.2016)

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)

A půl. K dokonalosti mi k tomu až možná příliš neseděl dabing hlavní postavy v podání Filipa Švarce, která nás celým filmem provádí. Takže ta chybějící "hvězdná půlka" je za to. S tímto filmem jsem si plně uvědomila rozsah významu, který díky mistrovské trilogii Kmotr, zcela změnil mé vnímání a pohled na gangsterské filmy. Je vidět, že Bobby De Niro tyto postavy nejen excelentně často ztvárňuje, ale také se v této tématice díky tomu brilantně vyzná. V Příběhu z Bronxu mi obdivuhodným způsobem předvedl své filmařské umění za famózní scénáristické práce Chazza Palminteriho. Ten zde také zastával tu nejdůležitější hlavní postavu a vedle De Nira mě naprosto ohromil. Ten mafiánský chlapík byl tak charizmatický, že i já bych zřejmě nebyla schopna odolat mu. Postavu synka skvěle ztvárnil sympatický, pohledný mladík jménem Lillo Brancato. Film obsahuje spoustu silných a působivých scén. Mrazilo mě po celém těle při scéně, kdy nezbední hoši napadnou své černé spoluobčany projíždějící "jejich" čtvrtí na kole a jako hudební doprovod při jejich násilných skutcích zaznívá píseň Night In White Satin. To jsem vážně měla husí kůži po celém těle. Příběh z Bronxu není na tuto tématiku tolik násilný a brutální, jak většinou bývá, neodehrává se přímo v srdci neúprosného gangsterského doupěte, je situován kdesi na předměstí, a ne do velkých měst a toho opravdového, černého podsvětí, kde jsou ta "velká zvířata." Příběh z Bronxu je spíše příběh o jednom pracujícím otci, který se snaží svého zvídavého syna uchránit před nebezpečným prostředím a světem, kterému ještě nemůže rozumět. A především před jedním "Velkým mužem." Synek je však příliš přitahován tím elegantním mužem v obleku a jeho společníky. Vydává se na cestu, o jejíchž nástrahách a možnostech ještě nemá ani tušení. Film líčí tento nebezpečný svět, jaký opravdu je, aniž by jím protékaly potoky krve. Zároveň do něj zapracovává téma rasových problémů a rodiny. Chlapec se jednoho dne zachová správně k nesprávnému člověku. Ten mu jako výraz díků podá ruku, jejímž uchopením mezi nimi vznikne silné pouto, které mu začne utvářet celý jeho budoucí život. Ač byl Chazz zřejmě nečistou postavou, tak na mě zapůsobil velmi kladně. Jeho rozmluvy, myšlenky a životní názory na okolí, jeho postavení a život na mě velmi zapůsobily. Také díky tomu jsem z něj měla dobrý dojem. Něco jako správný gangster:) Takže, Roberte, velké díky za tento zážitek. (11.08.2010)

No vidno, že gangsterské filmy musím ešte dobiehať a som rád, že medzi nimi je aj tento skvelý snímok. Z mafiánskej časti, ktorá je trochu rozťahaná, keď sa Calogero snaží stať gangsterom a jeho vzorom je Sonny sa tu vynára aj rasistická otázka, ktorá je ukážkovo pripravená a skôr by som povedal, že sa perfektne dopĺňajú. Akurát ma prekvapuje, prečo De Niro figuruje na prvom mieste v titulkoch, keď vo filme hral vedľajšiu rolu. Keď hrá Shyamalan vo svojom filme nejakú vedľajšiu rolu tiež sa nedá na prvé miesto. 80%. (17.10.2006)

Jeden z nejlepších mafiánských filmů se skvělou atmosférou. (02.01.2005)

Oceňujem De Nirov skromný príbeh z prostredia kriminality, v ktorom si vonkoncom nepotrpel na scorseseovské cynické maniere plné čierneho humoru, ale vsadil na jednoduchý vzťahový trojuholník "otec-syn-gangster", ktorý je vzájomne prelínaný a pútavý. Pozdáva sa mi, že De Niro kontrastne vykresluje mafiánsky svet očami naivného dieťaťa a triezveho dospelého a zároveň aj do postavy mafiána (v tomto prípade skvelého Palminteriho), - ktorý je v predstavách diváka automaticky spätý s vulgárnym slovníkom a chladnokrvnou náturou - vdýchol náznak ľudskosti a charizmy. (25.08.2011)

„Špičkové audio doop wop, stylová hudba 60. a 70 let, příběh, který celý od začátku vypráví mladý Calogero alias C. Postavičky z baru Břečka, Bublanina a spol... především pasáž z WC, kdy hrají všichni kostky, to je klasika. Citlivě natočený snímek jako např. Goodfellas nebo Tenkrát v Americe. Konstelace všeho možného a nemožného, takové to příjemné mrazení v zádech, tak to je jen málokdy....“ (06.07.2004)

Boží gangsterka. Je pravda, že na tenhle žánr jsem já vysazená, ale Příběh z Bronxu má prostě hodně do sebe a navíc do světa mafie přidává ještě jednu, ne moc obvyklou, ingredienci. Život obyčejných lidí ulice, kde má každá skupina obyvatel svou typickou hudební složku; u gangsterů vládne Frankie Sinatra, u černochů zas James Brown. Co ale oceňuju nejvíc, je rozdělení postav na stupně šedi, ne bílou a černou, jak by k tomu podobné filmy mohly svádět. Podle popisu na DVD jsem čekala bitvu mezi dobrým světem Calogerova otce Lorenza a zlým světem mafie, jenže tak to vůbec nefungovalo a i boss Sonny byl neuvěřitelně přímý a rozumný chlap, jen prostě jednou nohou v pekle. Ostatně jeho mafiánské přísloví "Nobody cares..." mělo hodně do sebe a jako by ono jediné tvořilo hranici mezi hodnotami světů těchto dvou mužů. (17.11.2007)

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)

De Nirova režijní prvotina vůbec není nevyzrálá, jak by se možná mohlo zdát dle prvních předpokladů. Dobře vystavěný děj a tradičně výtečné herecké výkony podložené atraktivní tématikou. (06.12.2004)

Když nastoupil Joe Pesci, měl jsem pocit, jakoby na mě dýchl Scorsese. Ta podoba De Nira a jeho filmového syna je naprosto neskutečná. Takhle se točí debuty!..9/10 (27.12.2016)

'' This is just another Bronx tale... '' Jedním slovem? Dokonalost. Po skončení závěrečných titulků mě napadla jediná věc. Proč ten člověk proboha nerežíruje filmy dál ? De Niro šéfuje celému placu, i když je ''jen'' na pozici herce a tentokrát dokázal, že zázraky dokáže i na režisérské židli. Celá partie, rozehraná mezi De Nirem a rovněž výborným Palminterim, je geniálně protkaná morálními otázkami, skvělým soundtrackem a dvěma mistrovsky znázorněnými rozdílnými světy, které jsou si tak blízko a přitom na hony vzdálené. To vše dostane divák naservírované od legendy (nejen) mafiánské tématiky, která zde otiskla 25 let svých zkušeností s filmovým průmyslem. Co víc si přát ? 101%. (28.11.2010)

De Niro ve své prvotině nikam nespěchá. V uličkách a bytech newyorské chudinské čtvrti Bronxu šedesátých let zatím lidé prožívají nejrůznější příběhy. De Niro vybral ten, který nás zavádí do rodiny autobusáka Lorenza a který vychovává a bezmezně miluje devítiletého Calogera. Právě jemu vražda za bílého dne a „dobrý skutek pro zlého pána“ paradoxně poslouží, aby se dostal pod ochranu místního mafiána Sonnyho. A jeho vliv na mladého hocha sílí. Na De Nirovi je znát, že pečlivě sledoval a poslouchal rady velikánů Leoneho nebo Scorseseho. I když pomalým tempem, přesto předkládá působivý příběh podle divadelní hry Chazze Palminteriho (který výborně ztvárnil Sonnyho), nesoudí, nehodnotí, jen vypráví a sklání poklonu místu, které tak dobře zná. Cením si také toho, že se De Nirův film neroztříštil pod nánosem desítky vedlejších postav (což se u daného žánru poměrně často stává), ale soustředí se výhradně na ústřední trio.. Silné charaktery, slušné dialogy, výborná atmosféra a hudba, skvělí herci, sympatický humor (sázkař-smolař přijde na dostihové závody) i mírná škobrtnutí (místy klišé nebo tu a tam až příliš optimistické vyznění některých scén).. Moc dobré!! (13.01.2012)

Já miluju gangsterky, a když jsem viděl plakát k tomuto filmu, tak jsem si pomyslel, že to vypadá na zajímavý snímek, kde Robert De Niro půjde proti Chazzovi. Jsem rád, že jsem se spletl a A Bronx Tale není až taková gangsterka a hlavně není to tak předvídatelný film, jak by se podle plakátu mohlo zdát. Protože tento film je dokonalý. Atmosféra se povedla na jedničku, casting na jedničku s hvězdičkou a herecké výkony všech zúčastněných jsou minimálně na deset takových hvězdiček. Když si vezmu, že tohle je debut jednoho z nejlepších herců co kdy žil, musím jen říct "páni". Vypadá to, že Robert přeci jen něco pochytil od Martyho a to je jen dobře. Celý film je vyprávěn s takovou lehkostí, že po skončení filmu vám přijde, že vy jste v Bronxu opravdu byli. Že jste opravdu jeli v autobuse, který řídil Lorenzo, že jste seděli s Calogerem na schodech a že jste napodobovali a hlavně s obdivem sledovali Sonnyho. U některých filmů zde píšu, že se na ně za nějaký čas určitě podívám. Na tento film se znovu podívám tak do měsíce, a pokud i napodruhé na mě zapůsobí tak, jak poprvé, není co řešit a budu zase po pár letech měnit svou top desítku. Roberte, geniální práce. Klobouk dolů, všechny palce nahoru. 100 %. UPDATE: Je tomu přesně měsíc, co jsem film viděl znovu a stejně na něj pořád myslím. Více snad není třeba dodávat. TOP 10. (22.07.2012)

Režijní debut Roberta De Nira, který stojí rozhodně za pozornost a nezapře v sobě školu Martina Scorseseho. Mafiánské prostředí ve kterém vyrůstá mladý chlapec a čím dál silněji tíhne ke gangsterskému životu, přičemž se stále víc vzdaluje své rodině a otcovým představám o správné výchově - je zde vystiženo opravdu povedeně. De Niro režíruje jako zkušený mazák a nemá se za co stydět. Naopak. Nabízí podívanou, která zapůsobí, pobaví a poodkryje nám životní styl mafie i trošku jinak, než ho známe z jiných snímků s touto tématikou. Příběh z Bronxu, je pravdivá výpověď Chazze Palminteriho, který napsal předlohu a sám si střihl roli bosse Sonnyho. Film, z jehož některých scén zamrazí, film, který je autentickou podívanou a v jedné scéně vás i rozesměje (to když Sonny uklízí na toaletu jednoho hráče kostek za druhým). Pro mě osobně lepší zážitek, než Scorseseho drsní - Mafiáni. (27.12.2011)