Dnes v jednom domě

Trošku jsem to přecenil...tenhle seriál potvrzuje mou teorii, že v těch "trezorech" ČT, plných socialistických seriálů, není už v podstatě nic, nad čím by srdce divákovo nějak zvlášť plesalo. Na to, že je to v podstatě jen "serioš vo baráku" je to takové celé přitrouble heroické (viz prology Václava Vosky.) Samozřejmě je to také dílo o lidech, co v té králíkárně bydlej, ale jejich osudy mě nedokázaly dostatečně zaujmout - ovšem kromě hereckého výkonu Josefa Somra, s jeho postavou už by to bylo horší... (26.11.2003)

Segrestor přesně vystihl mé pocity. Škoda dobrých herců co museli hrát v takových odporných agitkách. Odpad nezaslouží jejich výkony, ale ten podprahový účel téhle manipulativní rádoby "pohodovky". (celá, v poslední době nasládlá atmosféra přívětívého retra a omílání normalizačních seriálů, mi začíná lézt krkem...) (03.03.2014)

...a jednu pridavam ze sentimentality. Taky si pamatuju dobu kdy se stavely sidliste... :-) Serial hodne pomaleho tempa, o beznych strastech novych najemniku na novem sidlisti. Herecka plejada cita snad vsechny dulezite postavy tehdejsiho cs filmu. Mne se nejvic libila sexy blond Vranova. Na tu se mi koukalo jedna radost, a za to ji udeluju tu samostatnou ctvrtou hvezdu. :-) (16.03.2013)

František Filip nám tentokrát servíruje "román pro obrazovku" o tom, jaké je to úžasné a pokrokové vyměnit Malou stranu či rodnou "barabiznu" za krásné nové sídliště. A tentokrát jde do tuhého, socialistickou propagandou se zde dávkuje masově a často je halena do biblického (!) hávu - bytovka jako archa pro všechny a sídliště jako celá flotila arch. "Pixly" jsou tu snímany jako katedrály a lehká kritika odbývána např. takto: "A víš, že ten barák je docela hezkej? Kdo říká, že tyhlety baráky jsou ošklivý, ten musí bejt úplně slepej" (stavbyvedoucí Panc). Jednotlivé díly jsou zasazené do období jednoho roku (od zimy do zimy) s důrazem na tehdy nejvýznamnější společenské události a normalizační každodennost (Silvestr, sledování TV, 1. máj, víkendové odjezdy na chalupy, domovní schůze apod.). Řada promluv je neopakovatelných: "Se na mě díváš jak na Pinocheta!", "Seká v emigraci hlavy kuřatům, dva tisicé denně, 18 mil od hospody.", "takovej pantofel, pod kterej bych se já vešel, se ještě nenašel", stejně jako řada dílčích dějových linek: cynický pár Strachotovic a jejich silvestrovský výstup, starý Panc, těšící se na buldozer, protože neni kočka, která se drží místa; skororozvod Jarky s Krejzou, kvůli elektromotorům (Krejza se pere za hospodářství s těmi "na hoře" a nedá mu to ani doma); petrbokovic pes, pohřbený do základů další piksly ("víte co, dejte nám ho tady do vejkopu, bude mít nad sebou pomník jako nemá žádnej člověk a ještě na něj budou chodit čůrat pejskové"); Slávek, co chce mít svatbu na 07. 11. (VŘSR), aby měl každý rok ohňostroj; řidič komunálních služeb a zároveň teatrolog Pilich a nespočet dalších. "Já se odsud nechci jakživ stěhovat!" (Jarka) (11.11.2018)

Krásně napsané příběhy obyčejných lidí z "domu bez dějin a paměti". Nevím proč mě zatím tenhle seriál nějak míjel. Asi proto, že jsem se bránil srovnání s mým velmi oblíbeným seriálem Byl jednou jeden dům. Nebo možná proto, že jsem měl zejména dříve k životu k paneláku podobně skeptický postoj jako postava Petrboka s podání famózního Martina Růžka. Jeho soukromé "válce" s osudem (stěhování z Malé strany) jsem přitom strašně moc rozuměl, protože sám jsem (ač jako mladík) zažil stěhování z kouzelného prostředí na Vinohradech do "pixly" na severozápadním městě. Po víc jak 20 letech mi už asi nevadí, že ty zdejší paneláky nejsou "baroko", ono totiž hezky se asi dá žít všude. Když se sejdou lidi. V tomto seriálu se tedy těch "krásných" lidí (herců) sešlo požehnaně. Skoro každá výraznější postava seriálu (počínaje zmiňovaným Růžkem s Medřickou či Rosůlkovou přes tehdejší střední generaci jako Menšík, Vínklář až po mladý pár Maciuchová s Postráneckým) by si zasloužila samostatný komentář. Mě ale asi nejvíce zaujala naprosto geniální dvojice Kolářová s Hanzíkem, jejichž vzájemné namlouvání je úžasně vtipné (viz třeba hláška Hanzlíka "Se na mě díváš jako na Pinocheta") a jiskrné. A pak postava věčného gentlemana Jiřího Adamíry, když se s neuvěřitelnou noblesou vypořádává s nevěrou své ženy a pronáší u toho velká moudra ("pravda může být někdy k ničemu, nikomu nepomáhá a jenom ubližuje"). Vůbec v tomhle směru seriál v sobě nezapře rukopis obou scénáristů (Otčenášek, Daněk). Samozřejmě, že se zde objeví trocha toho "dobového balastu" (domovní důvěrník, soudruhování na schůzky, kde se řeší nesplnění plánu nebo dialogy Postráneckého s Větrovcem o tom, nakolik je v socialisté společnosti potřeba pokrok). Ale nemohu si pomoct na svou dobu je ten seriál výborný a dnešní produkce mu nesahá ani po kotníky. Proto mě rozčiluje to slabé zdejší hodnocení (49%). Dokonce jsem kvůli tomu přemýšlel dát i plný počet... Ale přišlo mi to nefér vůči tomu prvnímu (již zmiňovanému) společnému počinu Otčenášek, Daněk, který přeci jen hodnotím o trošku víc. Ale jen o trošku. (12.05.2020)