Vřískot

celkem zajímavej nápad na "horor", ale po nějaké chvíli se to okouká a je to spíš nuda. nezáživná nuda. takovej oddychovej blábol o ničem. následující díly jsou ještě mnohem horší, takže k nim se vůbec vyjadřovat nebudu. nemyslím si, že udělat celou zápletku filmu na tom, že někdo je švihlej hororama a chce si vyzkoušet zabíjení a jestli mu to projde jako dostatečně zajímavou a nosnou myšlenku filmu. (18.01.2006)

Vřískající bílá maska sice občas někoho penetruje masivní kudlou, většinou je však v nejrůznějších naháněčkách neuvěřitelně nemotorná, o nějaké mysterióznosti nemůže být ani řeč. Možná film posouvá tento subžánr dál a měl bych ho brát s nadhledem, možná kvitovat ten údajný černý humor, pravdou ale je, že mi nic nového nedal, že jsem se ani jednou neleknul a že jsem měl stále před očima ujetý Scary Movie a hlášku: "Halóóó, kterej horor máš nejraději??" a pak taky: "Šluk, šluk, šluk, šluk..." Nemůžu za to:) 14 miliónů dolarů(rozpočet)/173 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.11.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. (17.01.2010)

„PÁN GHOSTFACE, PROSÍM VÁS PEKNE, NEZABÍJAJTE MA. CHCELA BY SOM BYŤ V ĎALŠEJ ČASTI!“ ___ Veľmi vynachádzavý a zábavný „postmoderný vyvražďovací slasher“ Wesa Cravena mal taký úspech, že nielen oživil, ale aj (po)zmenil žáner. Lepšie povedané, prevrátil ho naruby. John Carpenter napísal knihu pravidiel svojím filmom Halloween v roku 1978 a nič sa veľmi nezmenilo, až kým sa koncom 80. rokov neobjavila vlna (hodnoverne) inteligentnejších a serióznejších hororových snímok: Angel Heart (1987), Misery (1990) alebo The Silence of the Lambs (1991). V prípade Screamu sa Craven rozhodol vykopať starú knihu pravidiel, oprášiť ju, pridať k nej niekoľko poznámok o posmeškoch do nablýskaného a trochu zriedeného slasheru venovaného novej generácii (takzvaný „teen-slasher“). Výsledkom bol nesmierne zábavný film, ktorý pôsobí ako prešibaná komédia a výborný dodatok k (sub)žánru slasherov. Cambellova Sidney Prescottová je skvelou náhradou za Laurie Strodovú Jamie Lee Curtisovej v Halloweene. Toto sladké a delikátne, typicky americké dievča, ktoré prežije svojich priateľov vďaka rozhodnosti a zachovaniu panenstva – to je podstatnou prevenciou, ak v tomto krváku chcete prežiť. Hororová legenda Wes Craven však zaručuje, že film sa neuchyľuje k všeobecne používanému programu, ak voľne uplatňuje svoje schopnosti prekvapiť a vystrašiť. Dômyselné používanie mobilov je účinný nápad, ktorý vyvoláva stúpajúci potenciál napätia, najmä pri často kopírovanej a mimoriadne úspešnej vstupnej sekvencii, v ktorej zdesené mladé dievča, ktoré je samo doma, prijíma volania vraha a náhle zisťuje, že vrah ju aj pozoruje. ___ Kritická obec sa zhodla, že vo filme sú dve kľúčové scény. V tej prvej podstupuje Drew Barrymore test, v ktorom má preukázať svoje znalosti hororových filmov, no hneď na to je ubodaná a obesená na neďalekom strome. V druhej scéne popisuje otravný Randy pravidlá, ako prežiť hororový film. Medzi klišé, z ktorých si snímka robí posmech, zaznie poučka, že zdanlivo mŕtvi zabijaci sa opätovne vracajú na svoj posledný lov, a že tá postava, ktorá prenesie vetu „Hneď som späť“, umrie. ___ Cravenov Scream desí a funguje dodnes: má skvelé herecké obsadenie, vkusne zrežírované napínavé sekvencie a pôsobivý i prekvapujúci detektívne ladený scénar. Vadou na kráse je už len jediné: neúprimný výsmech pop-kultúre (konkrétne jej necitlivosti k cudziemu utrpeniu), na ktorej film zároveň zarába. 65% (31.07.2011)

Teen's vyvražd'ovačka, bez silného žánrového prožitku. Druhé a třetí zhlédnutí je nevyhnutelné, hodnocení předběžné. (03.03.2012)

Nervydrásající pocta všem klasickým hororům zejména ze 70. a 80. let, ovšem v druhé půli již značně přitažená za vlasy. I tak ale asi nejlepší ukázka vyvražďovačky okořeněné černým humorem. (30.08.2010)

"Předvídatelné! Já jsem věděl, že kousne!" Děj tohoto snímku je třeba brát jako varování, že přílišná konzumace hororů může nenávratně poškodit mozek. Já jich zase tak moc do roka nesním, ale tentokrát jsem se zakousl do Vřískotu a ochutnal jsem nečekaně výživnou a lehce stravitelnou podívanou. Mám totiž hrozně rád nadhled a hlášky a to jsou ingredience, kterými se evidentně nešetřilo. Přitom určitě nedokážu ocenit všechna ta vážně míněná a zároveň neustále zesměšňovaná žánrová pravidla, která znám pouze povrchně a ještě k tomu se za to nestydím. (05.04.2016)

Vřískot jsem viděl aspoň desetkrát a už se u něj tudíž moc nebojím, nicméně je to stejně pořád dobrá zábava - scénář si zajímavě pohrává s žánrovými klišé, obsahuje hodně fórků, narážek a referencí, má (v rámci žánru) zajímavé postavy a vůbec představuje pro kvalitního režiséra Cravenova formátu solidní základ pro vysoce nadprůměrnou hororově-komediální podívanou. I s odstupem deseti let je jasné, proč zrovna tenhle snímek odstartoval další hororovou vlnu. Zkrátka klasika. A dvojka je asi ještě lepší. (13.12.2006)

Zásadnost Vřískotu se dnes už těžko pociťuje, tak radši poznamenám jen, že tahle postmoderní perla je prostě chytrá sranda. (04.09.2008)

Druhý film od Wese Cravena a znovu jde úplně mimo mě. Je pravda, že čím jsem starší, tím mě horory baví méně, ale ještě před pár lety jsem byl jejich častým konzumentem. Pokud je to opravdu věkem, tak je na CSFD až mnoho, řekněme dětských profilů, které začínájí slovy "Miluju horory", ale možná se mýlím. Kvalitním hororem nepohrdnu ani dnes, ale bohužel je jich zatraceně málo, ale zpět k Vřískotu. Wes Craven je známý tím, že do tohoto žánrů rád vnáší humorné prvky, neříkám, že jsem proti, ale Rob Zombie to dělá taky a já se nejen zasměju, ale občas i leknu nebo se mi udělá špatně z nějaké nechutné scény. Tady bylo až moc trapných narážek, že se nejedná o krev, ale o kečup a já si po pár minutách vsugeroval, že je to opravdu tak. Za snahu o novátorskou činnost v této oblasti dám jednu a za moji oblíbenkyni Courteney druhou hvězdičku. (05.01.2010)

Proč se na konci ti dva magoři začali vzájemně bodat? (29.10.2005)

(1001) Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí. (13.02.2016)

"MYSLELA JSEM, ŽE JSI MRTVÝ." - "ASI BYCH UŽ BYL. NIKDY BYCH SI NEPOMYSLEL, ŽE BUDU TAK RÁD, ŽE JSEM PANNA." Telefon, bílá maska a tuny filmových odkazů. Oč potupněji byly v první polovině 90. let teenagerovské vyvražďovačky pohřbeny hlavně zásluhou New Line Cinema (LAST FRIDAY: JASON GOES TO THE HELL, FREDDYHO SMRT: POSLEDNÍ NOČNÍ MůRA), s o to větší parádou se v druhé polovině 90. let zase vrátily zásluhou dvou mužů - filmového maniaka, scenáristy Kevina Williamsona (dále scénáře k TAJEMSTVÍ LOŇSKÉHO LÉTA a VŘÍSKOTU 2) a hororového guru Wese Cravena. Williamson napsal scénář rozverně si pohrávající se subžánrovými klišé, s bezchybnými dialogy a skvělými hláškami, kde postavy nejsou jen maso na rozkrájení, který Craven s jasně patrným nadšením velmi zručně a dynamicky natočil. Následovala nová vlna vyvražďovaček (včetně tří pokračování VŘISKOTU), kterou zastavila až vlna remaků japonských hororů, po kterých přišla vlna remaků hororových klasik a vlna exploitation... Takže abych to shrnul: fanoušci budou nadšeni - a na těch ostatních nezáleží. (03.09.2006)

Tak mi bylo naservírováno něco trochu jiného než bych před projekcí čekal, ale vyloženě zklamaný nejsem. Jakože mi spojení komedie a hororu nevadí (někdy spíš naopak), tady mi to skřípalo. Protože ty ostatní hororové parodie moc žánrových prvků neměly, zatímco Vřískot s napětím, atmosférou, sem tam nějakou lekačkou pracuje a do toho je sráží zesměšňováním sebe sama. Ano, při všem divákově uznání za (nejistého) si střílení z hororových klišé, dochází k sebeparodizaci a tím se všechny ty výše jmenované kladné atributy začnou bourat jako domeček z karet. Pak najednou divák neví, jestli se má bát nebo smát (ono to kromě toho podezřele nešikovného zabijáka a narážek na filmy dlouho vypadá jako opravdový horor). S tím souvisí odkazy na spoustu žánrovek a pak závisí na samotném divákovi, kolik toho má nakoukáno (u mě tak půl na půl). Naivně jsem doufal, že záporák se třeba nenechá odhalit a chytit, když už vznikla ta pokračování (ostatně o čem by pak byla), ale takhle moc nechápu, proč byly další díly natočeny a už je asi ani nechci vidět. Za určitou (alespoň z mého pohledu) přelomovost, nebo chcete-li originalitu, to budou ještě slabší 4* a ne jen pouhý průměr. "Jsou na jedno brdo. Blbej vrah, co honí prsatou holku, co neumí hrát. Vždycky běží nahoru po schodech, místo aby utekla ven dveřma." (07.05.2012)

Wes Craven se ukazuje jako neskutečně uvědomnělý tvůrce, který přesně zná hranice žánru a dokáže si s nimi pohrávat. Vřískot je klasický teen horor, který jede podle schématu, který moc dobře známe, jen s tím rozdílem, že se jej drží až křečovitým způsobem, což samo o sobě působí komickým dojmem. Ale tvůrci v čele se scénáristou si dovolují jít ještě dál, nastrkávají do děje veliké množství komediálních vložek, které během celého děje fungují díky jejich různorodosti. Ale nebojte se, že díky vtipným scénám přijdete o očekávaný horor, to se totiž vůbec nestane. Wes Craven pečlivě buduje atmosféru, pohrává si s hudebním doprovodem a nechává diváka pomalu předvídat co se asi tak stane. Vřískot je jeden z mála hororů, který disponuje chytrými dialogy a inteligentně sepsaným scénářem, který musí potěšit snad každého fanouška. Jediným záporem je až přiliš vybledlý konec, který se sám polapil do vlastní pasti. Dvojice magorů sice skvěle zapadá do posavadního dění, ale závěrečná scéna již nemá takové grády jako zbytek filmu. (02.11.2007)

Po telefonu můžete objednat stůl v restauraci, nadat tchýni, mít bezpečný sex za dlouhé peníze a nebo taky verbální předehru před vlastním rozkucháním.. První důkaz talentu scénáristy Kevina Williamsona, jenž tuze rád nechává študentíky s cedulkou na palci u nohy vychladnout v márnicích, s láskou opečovala nyní už legenda hororového žánru Wes Craven a pochopitelně si přihřála polívčičku i zábavnými odkazy na své předchozí snímky (zabití televizí ala 'Shocker', či školní uklízeč Fred v červeno-černém pruhovaném svetříku). Vřískotu se musí nechat, že zdařile katapultoval žánr teenage vyvražďovaček do komerčních sfér, několikanásobně navýšil prodeje masky Ghostface, vzbudil zájem o obrazy Edvarda Muncha a v neposlední řadě nachystal živnou půdu pro budoucí tvůrce parodií. Ostatně, ten bubák s nožíkem se občas choval, jako by už byl na place u bratří Wayansů.. (10.08.2010)

|| Scenár: Kevin Williamson | Hudba: Marco Beltrami | Produkcia: Cathy Konrad, Cary Woods | Distribúcia: Dimension Films | Štúdio: Woods Entertainment | Rozpočet: 15 miliónov $ | Tržby: 173,046,663 $ || Grupa Wes Craven / Kevin Williamson svojím dielom dali prácu a živobytie stovkám ľudí na ďaľších 20 rokov týmto bláznivým, no celkom obyčajným počinom skrze parodickej série Scary Movie. A práve to je najväčším prínosom diela, ajkeď film nepopierateľne obsahuje faktor napätia a prekvapenia, jeho význam na dlhú trať tkví omnoho viac skôr v tom, že od tej doby sa teen strašiačky vyrábajú akoby na bežiacom páse. Vždy je to o nápadu. Tento bol z masového hľadiska, sa zdá, viac, než nadpriemerný. Stačí maska, ktorá v sebe skrývá faktor kultu. 65% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (24.11.2013)

Wes Craven mě svým Screamem opravdu nečekaně překvapil. Byla jsem připravena na krystalický teenagerský horor let devadesátých, který bude naplněn výkřiky, krvavou lázní a tím klasicky otřelým druhem napětí. To vše jsem také dostala a naprosto jsem si to užívala. Ale poněkud jinak, než jsem myslela. Čekala jsem, že bych se mohla i bát, ale toto kultovní dílo mi často připadalo spíše jako hororová veselohra. Zvláště zhruba od druhé poloviny, kde se koná onen velký mejdan. Ten je doslova napěchován humornými, ač krvavými momenty. Mému dojmu také velmi ochotně pomáhalo neustálé srovnávání se Scary Movie, která parodovala snad většinu scén z tohoto filmu. Tu jsem zhlédla o hodně dříve, takže ve spoustě pasážích jsem měla nutkání ke smíchu (ten se většinou i dostavil) ještě předtím, než se vůbec začaly odehrávat:) Chvílemi jsem tak měla pocit, že už tyto scény jsou samy o sobě jistým způsobem komické a že Scary Movie je pouze přetřela silnějším parodickým nátěrem. Každopádně myslím, že i kdybych ji neviděla, tak celkově by na mě Vřískot působil jako povedená hororová zábava. (09.04.2011)

Keď som film videl poprvýkrát, tak sa musím priznať, že som sa pri pár scénach schovával pod deku. Dokonalá hudba a skvelo nabudená atmosféra vyniesli Cravena opäť na horrorové výslnie a zaslúžene. Škoda, že ostatné diely si neudržali túto pozíciu. 95%. (23.05.2006)

Když kdysi v sedmdesátých letech přivedl za ručičku pan Carpenter šílence Myerse, vytvořil tak základní kámen pro ten žánr hororů, jenž nese nepříliš pěknou jmenovku vyvražďovačky. Jenže v průběhu 90tých let tenhle druh hororů začal kolísat. Vzniklo několik nepříliš originálních projektů až do roku kdy přišel do kin Vřískot. Klasický systém tohohle typu hororů převedl do moderního svižného kabátu a ve směsi s černým humorem opět oživil usychající odnož. A taky rozpoutal vlnu svých více či méně úspěšných napodobovatelů. Zkrátka Vřískot to je zábava, napětí a akce od začátku do konce okořeněná vtipem, zajímavými zvraty a vším co k hororu patří. Nebál bych se právě Vřískot zařadit mezi pětici nejlepších hororů posledních deseti let. Takže se usaďte, zkontrolujte zámky na dveřích, vypněte mobil a vytáhněte telefon ze sítě (pro jistotu) a dobře se bavte. Čtyři hvězdičky naprosto po právu. (09.02.2004)