České století

Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis. (28.10.2013) (méně) (více)

1. díl: Příliš velké sousto pro tak malou a vetchou papulku... Kosatík se Sedláčkem vytvořili mrzáčka, který se nedá promítat ve školách ani v dějepise, ani v občanské nauce, a vážně je nemůžeme brát ani jako umělecké zamyšlení nad českými dějinami. Protože jak žáčkům vysvětlit totální ignoraci Štefánika, amerických, ruských a francouzských aktivit, zhuštění významu legií do dvou tří okrajových vět (ignoraci Sibiřské anabáze), mlčení o domácím odboji a příliš rychlíkovou Řijnovou katarzi apod.? Masaryk je vykreslený jako dědeček, který na silné a dobře cílené argumenty západních politiků není schopen smysluplně reagovat a buď pouze mlčí anebo jen pronáší nacionalistické fráze. Pokud oním tabu, které autoři slibovali, mělo být zamyšlení nad smyslem celého snažení o česko(slovensko)u samostatnost a nad smyslem/neživotaschopností konceptu československého národa, pak v mých očích fatálně neuspěli (to by asi Kosatíka musela nahradit Mary Heimann). Vrcholem je v tomto smyslu rozhovor Masaryka s britským premiérem Lloyd-Georgem (výborný Donutil!), který problematizuje celé ono "velké bourání", staví se za zachování velké středoevropské mnohonárodnostní říše a usvědčuje Masaryka z propagandistické lži. Jenže dělá to tak, že (řečeno Lloyd-Georgeovými slovy) nepoučeným divákům jen plete hlavy... Další obrovskou slabinou jsou dialogy, při jejichž poslechu se nemohu ubránit dojmu, že jsou jen násilně poskládané z různorodých výroků vytrhaných z Čapkových Hovorů s TGM a jiných populárních zdrojů... Chápu autorskou licenci, ale ty dialogy takto zni opravdu tak toporně, že musí každému být jasné, že nemohly být nikdy proneseny... Viz např. známý výrok ze Světové revoluce: „Jednoho dne mne navštívil v bytě před denní poradou v 'Čase'; patrně měl něco vážnějšího. A měl: Podle jeho rozpoznání se nemůžeme na válku dívat pasivně, musíme něco dělat; nemá pokoje, chtěl by být činným. Na to já: Ano, já už dělám!" (kap. 9) a srovnej ho se scénou, kterou natočil Sedláček (ta Benešova "retrospektivní" promluva je v ní prostě neskutečně toporná).... 1. díl chce ukázat a říct strašně moc, nakonec ukazuje a říká strašně málo a... blbě... (**). ___ 2. díl: Mnichovský díl má výrazně lepší scénář; zejména proto, že se soustřeďuje na úzce časově vymezený problém a autoři už tak nemusí mít trapnou potřebu ignorovat některé z klíčových aktérů jako v předchozím díle. Kromě toho scénář pojímá mnichovskou problematiku z poměrně netradičního úhlu pohledu, v čemž je objevný a opravdu zajímavý. Nicméně stále zůstává bolavý problém zoufalých dialogů, který dosahuje nechvalitebného vrcholu v ping-pongovém buranském rozhovoru Moravce s gen. Prchalou: "Emane, byls u něho? - Byl, jedu odtamtud. - Z Hradu? - Myslím, že se mě fakt báli. Byl jsem mezi nima jedinej v plný polní. Fakt jsem byl nasranej. Povidám: 'Z cesty, srabi! Voják československý armády jde za svým vrchním velitelem!' - Dobrý...!". Landa přitom s tím svým přehráváním očima honí mouchu a Karel Dobrý upřeně pozoruje Landův nos, aniž by brvou hnul... Pro sérii tak zůstává charakteristický těžce deklamativní styl zoufalých herců, jež jsou nuceni pronášet slova buď evidentně vytržená z memoárových zápisků (a tedy nepsaná v přímé řeči, do níž jsou násilně převedená), anebo z čista vyfabulovaná a hemžící se novotvary moderní a často nesmyslně vulgární hovorové češtiny (jako u té citované ukázky). V tomto ohledu autoři se svou studií charakterů opět tragicky selhali. A ještě jeden postřeh z hradišťské předpremiéry na LFŠ: Sedláček nebyl vůbec ochoten nebo schopen (?) smysluplně odpovědět na dotazy diváků, proč to či ono ukázal tak či onak (např. k té Benešově nahotě nebo k těm dialogům), a vůbec si svoje dílo (ob)hájit.... To si pak říkám, zda celý ten projekt má pořádně promyšlený a nespoléhá jen na Kosatíka a svůj štáb. Zatím to totiž vypadá jako vysoce profesionálně odvedená školní práce... (**) ___ 3. díl: Není to tak slabé jako předchozí díly, i když bouchání šampaňského by bylo pořád předčasné - očividná autorská nekonzistentnost a dialogy od psacího stolu zůstávají. Zatímco v předchozích dílech se i na nejnepravděpodobnějších místech mluvilo česky, najednou to s tou angličtinou a němčinou jde... Zvláštní. Epizoda o odlévání kulky pro blonďatou bestii sympaticky cílí na činnost exilové vlády v Londýně a hlavně na úlohu Františka Moravce, ale výsledkem je okrajová nezajímavá inscenace, v níž za povšimnutí stojí především to, jak si Trojan uzurpuje pozornost pro svoje bezkonkureční herectví (přestože výrazně zkresluje Moravcův skutečný charakter a vulgarizuje styl mluvy...). Sedláčkovi možná nejde o výuku dějepisu (čímž by se možná daly ospravedlnit ty obrovské časové i kontextové skoky a zcela chybějící střípky celého příběhu - např. Agent A-54, role ostatních exilových ministrů, existence ostatních exilových vlád, role protektorátní vlády apod.), nicméně spolu s Kosatíkem mají přesto zvláštní potřebu občas "vylepšovat" už tak šustivé dialogy didaktickými vsuvkami, kterými ten dějepis imitovat chtějí (narážky na odsun, odboj, "krev, dřina, slzy a pot..."). Marná sláva, Kosatík je možná dobrý historik, ale umělec z něj už nebude; psát scénář a dialogy mu prostě nejde (a vylíčit věrohodně a konzistentně role jedinců v dějinách už vůbec ne). Tak to vidím já. (***) ___ 4. díl: Kvalita postupně roste a vrcholem dramaturgické vtipnosti (i když asi nezamýšlené) je, že tato epizoda a s ní onen mix citací a spekulací měl premiéru právě 17. listopadu. Knihu to sice (z podstaty) nenahradí a žádné zajímavé myšlenky to nepřineslo, přesto se mi tento díl docela líbil. Celkem slušná TV inscenace. "...Přisunul si křeslo skoro až ke mně, až se mě dotýkal obličejem a spustil: 'Je-li něco přáním všeho lidu, pak se mu musíte podrobit i vy jako prezident'. Na to já: 'Tak daleko ještě nejsme, aby ulice rozkazovala, jestli prezident má, nebo nemá přijmout demisi.' Odešel beze slova. - Dobře jste mu to pověděl, pane prezidente..." (***) ___ 5. díl: 3 a 1/2 * ___6. díl: 3 a 1/2 * (01.11.2013) (méně) (více)