Prežil som svoju smrť
I Survived Certain Death
Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Milan JarišKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
František Peterka, Jiří Sovák, Václav Lohniský, Martin Ťapák, Paul Berndt, Hans-Joachim Hegewald, Fred Delmare, Fred Düren, Wojciech Siemion, Rudolf Asmus (více)Obsahy(1)
S novým transportem přijede do koncentračního tábora i nadějný český boxer Tonda Majer. Nedávno totiž v potyčce na ulici složil k zemi muže, ze kterého se vyklubal příslušník gestapa. Tonda hned na začátku pozná, že před esesáckými dozorci nesmí dát najevo slabost. Je přidělen do pracovní čety. Díky své fyzické kondici přežije jako jediný z celé skupiny. To však není ani zdaleka konec jeho útrap. Tonda se totiž pokusí předat ukradené porce chleba ruským vězňům. Když jej při tom dozorce přistihne, čeká Tondu zkouška smrti: nošení těžkých kamenů z nedalekého lomu na vlastních bedrech… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (103)
Kamera, hudba, zvuk... myslím, že je to tak silný příběh, že se člověk soustředí jenom na události, co se odehrávají a vůbec nevnímá citlivé zpracování snímku. Je hrozné, co všechno na sebe lidi dokážou vymýšlet. Bohužel se to děje stále. Jsem rád, že jsem film viděl. Možná i načasování bylo správné. ()
Dobově schematický popis reality koncentračního tábora. Je to sice ideologicky motivované přepisování dějin ve snaze nadřadit komunistický odboj nad všechny ostatní, politicky uvědomělý Vojtěch Jasný je poplatný třídnímu vidění světa, i přesto ale film díky svému silnému tématu a Jasného nepopiratelnému režijnímu talentu má i dnešnímu divákovi co nabídnout... Škoda, že film nevznikl o pár let později, to mohl být jedním z nejsugestivnějších snímků tohoto specifického subžánru a možná jedním z nejlepších českých filmů vůbec. ,,Vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme." ()
"A za co jsi tady? Já jsem komunista" A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit. Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte. Výčitky směrem k rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka. ()
Tonda "Bivoj" Majer byl frajer, že to přežil? Nebo byl frajer, že přiznal, že přiznal díky jiným, kteří byli lepší a zemřeli, aby on žil? Dle mého kombinace obou. Patnáct let po válce bylo dost přeživších, aby se díky jejich vyprávění podařilo Vojtěchu Jasnému dobře vytvořit atmosféru koncentračního tábora Mauthausen. Silnými scénami jsou úvodní nástup, zpěv Ave Maria (ani Lucie Bílá mě nedojme tolik jako židovský zpěvák na skále), schody smrti (skutečně existovaly a šlapal po nich i jiný "Tonda" a to Novotný, pozdější československý prezident). Pro sportovní fanoušky tu boxu moc není. Film také není určen pro popírače holocaustu, mohli by mít z toho srdeční, žaludeční a mozkové či jiné problémy. Opravuji se je to film přesně pro ně. Mimo jiné pivo u Fléků jako protislužba ano, ale bramborák jako přídavek ve stejné destinaci je už vydírání. ()
Nevyrovnaný film. Působivá černobílá kamera, která navozuje dojem až dokumentární. Ty nástupy a pochody vězňů působí velice depresivně. Pasáž se schody má potenciál přivolat noční můru. Vynikající výkon V. Menšíka v proň velmi netypické roli. Patetická scéna s židovským vězněm zpívajícím Ave Maria (zde je patos na místě). Bohužel, všechna tato toto vyvrcholení příjdou do půlky filmu. Ten pak běží samospádem, dále negraduje. Není špatný, ta dusivá atmosféra tam stále je, ale.... A samozřejmě, nějaké ty úlitby dobové ideologii jsou tam též. ()
Reklama